nejposvátnější část liturgie, proměňování chleba a vína na svaté přečisté Kristovo Tělo a drahocennou Kristovu Krev.
Vzývání Ducha Svatého, který sestupuje, aby proměnil předložené obětované chléb a víno na svaté Dary - přečisté Tělo a drahocennou Krev Kristovu.
Při epiklesi kněz vzývá Boha Otce se snažnou úpěnlivou prosbou (odtud slovo "epiklese" úpění, prosba, snažně žádat), aby seslal Ducha Svatého "na nás a na předložené dary tyto" a učinil "chléb tento drahocenným Tělem" Kristovým a "co v kalichu tomto" učinil "drahocennou Krví" Kristovou, "proměniv je Duchem svým Svatým".)
V symbolickém výkladu liturgie představuje epiklese Zmrtvýchvstání Kristovo.
V římsko-katolické liturgii se epiklese dlouho nevyskytovala. Souvisí to s úpadkem úcty k Duchu Svatému, což bylo důsledkem zavedení nových západních dogmat v průběhu druhého tisíciletí po Kristu (úloha primátu papeže, který vytváří pozemskou hlavu církev, garantuje spásu a vytváří kolem sebe církev /je církvetvorný/, vytěsnila a nahradila postupně v západo-křesťanském myšlení úlohu působení Ducha Svatého v církvi). Až po druhém vatikánském koncilu (1965) byla do římské liturgie epiklese v jakési formě znovu navrácena (evidentně pod vlivem pravoslavných církví) - avšak byla zařazena na neodpovídající místo liturgie a hlavně není ji přisuzován žádný podstatný význam; římsko-katolická teologie totiž zůstává u přesvědčení, že k proměně chleba a vína dochází nikoliv vlivem Ducha Svatého při epiklesi, ale kněžskou mocí při citaci ustanovujících vět poslední večeře: "Vezměte, jezte... Pijte z něho všichni...").
Poznámka: proměna chleba a vína na Tělo a Krev Kristovy je vnímána jinak v pravoslavné církvi (proměnění, csl. preloženije) a zcela odlišně v římsko-katolické církvi (transubstanciace, přepodstatnění, ru. presuščestvlenije). Západní pojetí se zakládá na aristotelské filosofii a scholastickém racionalismu, aby bylo rozumem pochopitelné. Pravoslavné nahlížení epiklese a proměny zdůrazňuje, že je rozumem nepostižitelná - je to tajemství. Proměnu - jako sjednocení předloženého chleba a vína s Kristem - jen obrysově přirovnáváme ke sjednocení božské a lidské přirozenosti v Osobě Ježíše Krista, jak to postihuje chalkedonské dogma. (Více o pravoslavné kritice učení o transubstanciaci je zde a tématu se dotýká i článek zde.)
Definice epiklese v různých internetových slovnících je naprosto zcestná, např.: "v římskokatolické církvi složka eucharistické modlitby bezprostředně před proměňováním, v pravoslavné církvi po něm". Autor citace je veden z římskokatolickým pohledem, že proměňování se děje při citaci ustanovujících vět poslední večeře.