Dub nad Moravou

14 km jižně od Olomouce, ze silnice - 46 - odbočení v Prostějově na silnici - 18 - směr Přerov do Dubu n. Mor. Obec Dub nad Moravou a její historie je nerozlučně spjata alespoň posledních 250 let s historií poutního kostela Očišťování Panny Marie.
   
Popis:   
Stavba mariánské svatyně podle návrhu Pavla Malnovského ze Slavkova byla provedena stavitelem Jiřím Kličníkem z Brna v letech 1734-1756. Kostel je jednolodní, dvoupatrový, je obestavěn krytým podloubím, které v patře vytváří ochoz s chodbou zpřístupňující kůr a starobylou knihovnu. V chodbě je umístěna křížová cesta. Na kůře se zachoval vzácný hudební nástroj - varhany, které patří k několika málo dochovaným barokním nástrojům dokladujícím vysokou úroveň varhanářství 18. stol.; jejich stavitelem byl významný brněnský varhanář Jan Výmola. Pod celým presbytářem je krypta s ostatky příznivců kostela a kněží, kteří byli původně pochováni na starém hřbitově kolem kostela Všech svatých. Dominantou celkového řešení je průčelí kostela se sochařskou výzdobou. Je zde umístěna socha Neposkvrněného početí Panny Marie, sochy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a Ludmily. Nad hlavním vchodem je sousoší sv. Rodiny. Uvnitř kostela jsou čtyři kaple - pod věžemi na straně kaple sv. Anny, na epištolní straně kaple Panny Marie lurdské, dále kaple sv. Josefa a sv. Terezie od Ježíška. Hlavní oltář je zasvěcen očišťování Panny Marie, autor Gottfried Fritsch z Tovačova, oltářní obraz je dílem Josefa Sterna z Brna. Po stranách chrámové lodi je osm vedlejších oltářů zasvěcených různým světcům: na evangelijní straně postupně od hlavního oltáře sv. Josefu, patronu umírajících, sv. Janu Nepomuckému, sv. Andělu strážci a sv. Janu Křtiteli. Na epištolní straně jsou oltáře sv. Kříže, sv. Valentina, sv. Vendelína, patrona rolníků a Panny Marie Růžencové. V okolí poutního místa je několik sousoší: s. Floriána obklopeného ochránci proti moru a jiným pohromám, sv. Roch, sv. Václav, sv. Rozálie, sv. František Xaverský, sv. Karel Boromejský a sv. Barbora, dále sousoší sv. Jana Nepomuckého s postavami světců, sv. Josefa, Otty, Františka z Pauly, Antonína, Jana z Boha a Otýlie. Socha sv. Josefa je situována při cestě k Olomouci. Socha Anděla strážce je postavena na místě lípy, kde byl kdysi pověšen obraz Panny Marie dubské. Kaplička sv. Markéty je zbudována nad studánkou, jejíž voda, dle zbožné tradice, zázračně uzdravuje. Budova vedle kostela - tzv. Mariánská rezidence - je budovou proboštského farního úřadu. Dubský kostel byl v r. 1860 povýšen na chrám proboštský. 
    
Historie:   
  Začátek poutí do Dubu spadá do doby zbožného baroka. Jejich zárodek vznikl podle legendy v Nenakonicích asi před rokem 1727. Jistý Jiří Bušlík z Kunovic vyryl neumělou rukou do dřeva obraz Panny Marie se sluncem a měsícem po stranách. Otisk prodával za 1/4 groše. Šafář Opálka /+1729/ si takový obrázek donesl domů. Ten byl později zavěšen na lípu naproti zámečku. Obraz prý v noci zářil.Lidé sem začali chodit, modlit se a prosit o pomoc v životních těžkostech místo do kostela. Mluvilo se o nevysvětlitelných uzdraveních a kostel zůstal téměř opuštěn. Po přenesení obrázku do kostela Všech svatých na zeď vlevo od oltáře se osadníci vrátili. Do kostelíka se nemohli vejít i když se mše sloužily několikrát denně. V neděli 22. října 1730 byl obrázek slavnostně přenesen na hlavní oltář a zde byl jako milostivý uctíván ještě 27 let. Mezi tím se od roku 1734 do 1756 stavěl nový chrám Panny Marie.Za jeho výstavby zde působili jednak farář Fr. Ferdinand Formánek, později děkan J. A. Zháněl. Oba se o jeho výstavbu velmi zasloužili, ale dostavby a vysvěcení se nedočkali. To bylo dopřáno nástupci Dr. Aug. Klíčníkovi, který vedl farnost v době vyvrcholení poutí. Co ty poutníky před 250 lety a později přivádělo? Možná potřebovali trochu změny, poznávání jiných míst i lidí, nebo si odpočinout od roboty.Přicházeli se svým knězem, křížem, korouhvemi, cestou zpívali předříkávané písně. Na dohled od obce byla procesí vítána dubskými kněžími, pozdravována vyzváněním zvonů, případně muzikanty a krásným kostelem. K určité náladě přispívala i krása světel, nádherné ornáty kněží a jejich nabádavé slovo v kázáních. Byla to asi hlavně naděje, která je vedla. Naděje, prosba a hlavně hluboká víra, že u Panny Marie Dubské složí břemena trápení, nebo viny. A když v kostele zazněla úvodní píseň "K nebesům dnes zaleť písní, tam kde sídlí Matka tvá…", jejich naděje se měnila ve víru, že s čím přicházejí se opravdu stane.
Sláva poutí bývala přerušována. První neštěstí kostela nastalo požárem věží následkem blesku v roce 1772. Další nedobrou zvěstí pro poutní místa bylo jejich rušení císařem Josefem II. v roce 1774. Dubskému kostelu jako farnímu byl snížen počet duchovních, ponechán inventář a zakázány poutě. Ze zrušeného kláštera Hradiska mohla farnost odkoupit za 2185 zlatých pět souzvučně laděných zvonů Maria, Štěpán, Norbert, Augustin a umíráček ( tyto zvony byly zrekvírovány v roce 1916 pro válečný průmysl). Okolí utichlo, poutě byly na čas přerušeny. O dalších letech se nám nic nedochovalo, záznamy mlčí.
Až v druhé části první poloviny 19. století docházelo k menšímu rozvoji poutí- Také po druhé velké pohromě pro kostel, kdy se propadla část klenby nad lodí kostela (11.5.1853) a po jeho opravě, se zdál rozvoj poutí nadějný.Byli zváni význační kněží a kazatelé. Mezi nimi byl i někdejší dubský kaplan (v r. 1890) Lev Skrbenský z Hříště, pozdější kardinál a arcibiskup pražský a olomoucký, který zde několikrát sloužil slavnostní i tiché mše. Byl to ten, na kterého za války v rozhlasovém vysílání z Londýna zavzpomínal Jan Masaryk větou: "Vzpomínám na vánoce doma u sv. Víta s krásným kardinálem Skrbenským…"
Procesí poutníků ve starší i novější době přicházela asi ze čtyřiceti farností: Olomouce, Tovačova, Věrovan, Klenovic, Lobodic, Kojetína, Kralic, Vrahovic, Prostějova, Slatinic, Hněvotína, Duban, Charvát, Senice, Dolan, Velkého Týnce, Přerova, Břestu, Frenštátu, Vsetína, Šternberku a mnoha dalších. Počet poutníků dosahoval několika desítek tisíc ročně. Poutníci byli přítomni na mších svatých, vyslechli kázání a přistupovali ke svátostem . Na poutích se hodně zpívalo. Uvádí se, že největší procesí za 250 let přišlo v roce 1924 z Prostějova, které čítalo asi 4000 účastníků. Je to zapsáno, ale představa je těžká. Dub byl celkem malý i když se zvolna rozrůstal. Dubští občané zase putovávali na Svatý Kopeček, Svatý Hostýn nebo do Křtin. 
    
Poznámky:   
Poutě: Hlavní - první neděle v září "Na Andílka" (podle starého církevního kalendáře, svátek sv. Andělů strážných 2. 9., mše sv. 6:00 - 7:00 - 9:00 - 10:30 hod. Dušičková - třetí neděli v říjnu - mše sv. 7:00 - 8:30 a 10:00 hod. (v kryptě), požehnání 14 hod. Mše sv. mimo poutě v neděli v 7:30 a v 9:00 hod.