Drúzové, pojmenovaní po Muhammadu al-Darazím, se odštěpili r. 1017 od šíitského směru Ismáílíjců a žijí dnes v Sýrii, v Libanonu a v Izraeli. Stavějí na učení ismáílíje, uctívají šestého chalífu Fátimovců jako vtělení nejvyšší bytosti a jako jádro své nauky. Vedle něho se uctívá jako světec Hamza ibn Alí. Alí a Ismáíl, kteří tvoří střed ismáílijské nauky, ustupují naproti tomu do pozadí. Jejich přísně členěná společnost se dělí na "moudré" a "nevědomé". Přístup k vlastnímu učení mají jen "moudří".
Drúzové (arabsky درزي, derzī nebo durzī, pl. دروز, durūz; hebrejsky דרוזים, Druzim) jsou nábožensko-etnická komunita žijící v Libanonu, Izraeli a Sýrii, podle některých názorů původně pocházející z Egypta. Podle své vlastní tradice se však považují za potomky biblického Jetra, midjánského kněze, který se stal tchánem a rádcem Mojžíše. Podle této tradice by ale museli ve skutečnosti pocházet z jižní části Arabského poloostrova, odkud mohli být během rozmachu islámu vytlačeni na sever. Drúzové se totiž počátkem 11. století (r. 1017) oddělili od šíitské větve ismailitů.
Jedná se o značně uzavřenou komunitu, do jejíhož teologicko-filosofického systému není každý zasvěcen. V současné době žije na světě přibližně 1,5 milionu drúzů, z toho v Izraeli asi 120 tisíc. Jsou považováni za sektu šíitského islámu, avšak mnoho muslimů je neuznává. V minulosti byli drúzové velmi ovlivněni novoplatónskou a gnostickou filosofií. Věří rovněž v převtělování duší. Na svou víru nikoho neobracejí a je dokonce nemožné k nim konvertovat. Oproti pěti sloupům, které jsou základem islámu, uznávají tzv. sedm povinností. Mezi jejich specifikum patří loajalita k zemi, v níž žijí. Na vlastní žádost například slouží v izraelské armádě.
O drúzech se zmiňuje již židovský cestovatel Benjamin z Tudely, když kolem roku 1165 navštívil oblasti, kde drúzové žili; mylně je pokládá za pohany.
V letech 1921–1936 měli Drúzové svůj autonomní stát, který se nacházel v syrské oblasti Džabal ad-Durúz a který fungoval v rámci území, jež mezi světovými válkami spravovala Francie. Jeho hlavním městem byla Suvajda. V roce 1925 se Drúzové vedení Sultanem al-Atrašem proti této francouzské správě vzbouřili a nakrátko vyhlásili úplnou nezávislost. Francie sice povstání potlačila, ale ponechala oblasti autonomii až do roku 1936. Později byla oblast začleněna do vznikajícího syrského státu.