Čínský kalendář

Astronomie se v Číně zrodila před nepamětnými věky. Jsou zprávy o tom, že se už před čtyřmi tisíci let soustavně pozorovala nebeská tělesa, zejména Slunce, Měsíc a planety, ale i hvězdy, a už tehdy vypracovali čínští hvězdáři první lunární kalendář. Zprávy o tom podávají nápisy, vyryté do želvích krunýřů a vyhlazených zvířecích kostí. V záznamech, pocházejících z 15.-12. století př. n. l., se píše o kalendáři, který měl 12 lunárních měsíců - a též se připomíná, že to už byl čtvrtý čínský kalendář. Rok začínal v době zimního slunovratu. Měsíce měly 29 nebo 30 dnů a rok měl celkem 354 dny. Rok však skončil, ale nový zimní slunovrat nenastal. Opět se střetli se stále se opakujícím problémem, jak sladit kalendář s ročními obdobími.
Čínští astronomové vypočítali, že nov Měsíce nastává současně se dnem zimního slunovratu jednou za devatenáct solárních let, neboli za 235 lunárních měsíců. K tomuto významnému objevu dospěli šest století před naším letopočtem (řecký astronom Meton objevil totéž až v roce 432 př. n. l.) a na základě toho byl v Číně zaveden devatenáctiletý kalendářní cyklus, zvaný čang.
Protože 19 let o 12 měsících, tedy 228 (12 × 19) lunárních měsíců, je ještě o plných 7 měsíců méně než 19 let slunečních, dosáhneme shody jak v počítání podle Měsíce, tak i podle Slunce, jen přidáme-li k nim dalších sedm měsíců. To znamená, že v každém čangu musí mít sedm kalendářních roků ne dvanáct, nýbrž třináct měsíců. Ke kterým rokům je však přidávat? Když čínští astronomové rok prozkoumali podrobněji, zjistili, že se skládá z 12 a 7/19-ctin lunárního měsíce. Když uplyne celý kalendářní rok, zbývá do zimního slunovratu ještě 7/19 měsíce. Po druhém kalendářním roce se zbytek zdvojnásobí na 14/19.ctin měsíce, a ke konci třetího roku už činí 21/19 měsíce, tj. celý měsíc plus ještě navíc 2/19 měsíce. Proto se rozhodli ke druhému roku přidat dodatečný měsíc, aby zbytek nenarůstal.
Výpočty pro celý čang ukázaly, že třináctý měsíc je nejvýhodnější přidat ke druhému, pátému, sedmému, desátému, třináctému, patnáctému a osmnáctému roku, dělali tedy skoro totéž co Babylóňané, kteří přidávali měsíc ululu ke třetímu, šestému, osmému, jedenáctému, čtrnáctému, šestnáctému a devatenáctému roku. Staří Slované používali také devatenáctiletého cyklu, jenže nepřidávali hruden na konec přestupného roku, ale vkládali ho podle toho, jak narůstal dovnitř přestupného roku a to pokaždé na jiné místo.
Podle staré čínské filozofie vládne ve světě boj dvou protichůdných sil, které nazývali jang - světlý, aktivní, mužský princip, a jin - tmavý, pasivní, ženský princip. Bojem mezi oběma těmito silami se dosahuje nového souladu, harmonie, rovnováhy v přírodě.
Celá příroda se skládá z pěti základních prvků nebo živlů: země, voda, oheň, kov a dřevo. Všechny navzájem souvisí a závisí jeden na druhém: země plodí vodu, voda hasí oheň, oheň taví kov, kov seká dřevo a dřevo roste ze země. Pěti živlům odpovídá pět světových stran: sever, jih, západ, východ a střed; pět planet, pět barev (bílá, černá, červená, modrá a žlutá) pět chutí (hořká, sladká, kyselá, slaná a štiplavá). A v Číně se také zavedl pětidenní týden, na rozdíl od sedmidenního týdne babylónského.
Čínský kalendář byl velmi důkladně přizpůsoben zemědělskému roku, a aby mu zemědělci lépe rozuměli, byl ve 3. století před naším letopočtem kromě na čtyři roční období (jaro, léto, podzim, zima) rozdělen na dvacet zemědělských dob; každá trvala 15-16 dnů. První z nich, „doba jarní rovnodennosti", začínala 22. března (podle našeho kalendáře) a končila 4. nebo 5. dubna. Poslední doba v roce, zvaná „doba probuzení hmyzu", trvala od 5. nebo 6. března do 21. března.
V obyčejném kalendáři byl počátek každého měsíce v době novu Měsíce, ale zemědělské doby s fázemi Měsíce nesouvisely. Ať byl Měsíc v jakékoli fázi, 23. prosince vždy začínala doba zvaná „doba zimního slunovratu" a rolníci věděli, že za 81 dnů nastane jaro a s ním čas zahájit polní práce. Problém byl v tom, jak tuto poměrně dlouhou dobu 81 dnů počítat, aby nedošlo k omylu. Vyřešil to obrázek devíti květin, každá s devíti okvětními lístky. Počínajíc prvním dnem „doby zimního slunovratu" vyplnili každý den jeden z lístků barvou; když byly vybarveny všechny květy, začali sít.

Šedesátiletý cyklus
Zeptáme-li se Číňana, kolik je mu let, může se nám stát, že odpoví třeba: „Narodil jsem se v roku opice." Těžko poznat, co taková odpověd' znamená, nevyznáme-li se v tradičním čínském kalendáři.
Ve staré Číně se měsíc skládal ze tří dekád zvaných sün a každý den v dekádě byl označen zvláštním znakem: ťia, ji, ping, ting, wu, ťi, keng, sin, žen, kuej. Tyto znaky vytvářely desetidenní cyklus a nazývaly se „nebeské kmeny".
Měsíců bylo dvanáct a vytvářely dvanáctiměsíční cyklus. Jejich znaky se nazývaly „pozemské větve" a označovaly různá zvířata, která následovala za sebou v tomto pořádku: myš, vůl, tygr, zajíc, drak, had, kůň, beran, opice, kohout, pes, prase.
Je pozoruhodné, že „nebeské kmeny" společně s „pozemskými větvemi" sloužily k velice nezvyklému stanovení letopočtu. Oba cykly, o deseti a o dvanácti znacích, byly sestaveny do tabulky zvané „tabulka cyklických znaků" (), která zabírala období šedesáti let.
Šedesátileté cykly byly v Číně zavedeny asi před čtyřmi a půl tisíci lety; za první rok prvního cyklu se považuje rok myši odpovídající roku 2637 před naším letopočtem, ve kterém začal údajně kralovat legendární vládce Chuang-ti. Zatím uběhlo 77 úplných cyklů, v roce 1984 začínal osmasedmdesátý. Podle některých pramenů však cyklická éra začala o šedesát roků dříve. Až doposud mají čínské noviny a časopisy dvojí datování: podle cyklického kalendáře a podle kalendáře řehořského, zavedeného sice už v roce 1911, ale na úřadech používaného až od roku 1949.

Tabulka cyklických znaků
Na horním vodorovném okraji tabulky jsou nebeské kmeny, na svislém okraji jsou pozemské větve. V okénku, kde se překrývá první znak nebeských stromů s prvním znakem pozemských větví, je první rok, tedy rok myši. Podle této tabulky zjistíme, kterému zvířeti je zasvěcen ten který rok v šedesátiletém cyklu.
K tomu ovšem je nutno vědět, kdy cyklus začal. Pro nás zajímavé jsou dva posledení cykly: 77. cyklus, ten začal podle "našeho" datování na podzim roku 1924, a 78. cyklus, který probíhá nyní, se logicky počítá od roku 1984 (1924 + 60 let). Řekne-li nám tedy někdo „Narodil jsem se v roce opice", zjistíme podle tabulky, že to může být devátý, dvacátý první, třicátý třetí, čtyřicátý pátý nebo padesátý sedmý rok cyklu. V kterém roce se ten člověk skutečně narodil, to poznáme podle jeho vzezření a přičtení právě k roku 1924 (u starších osob) či 1984 (u mladších).