V buddhistické spekulaci po 4. stol. se vyvinula představa o Ádibuddhovi, jakémsi Prabuddhovi, který existuje od počátku času a stojí na všemi jinými buddhy a bódhisattvy. Ztělesňuje princip buddhy sám o sobě a uvádí se různými způsoby v souvislost s pěti Tathágaty, transcendentními buddhy. Na rozdíl od časově vázaných, pozemských buddhů, nepodléhají transcendentní buddhové přírodním zákonům, jsou všudypřítomní a mohou tak úctu věřících odplatit nejen očišťováním myšlení, ale aktivní pomocí. Každému z těchto Tathágatů ("Dokonalí") nebo Džinů ("Vítězové") je přidělena jedna světová strana a jí odpovídající ráj. Vedle asi nejvíce uctívaného Amitábhy, který bdí nad západem, jsou džinové: Vairóčana (střed), Akšóbhja (východ), Ratnasambhava (jih) a Amóghasiddhi (sever).
Vedle Buddhy přítomnosti (4. historického Buddhy) existují další tři buddhové, kteří žili na zemi v době před ním. Jedním z nejdůležitějších těchto dávnověkých buddhů je Dípankara, "Osvěcovatel", který prý jako první přinesl na svět světlo učení. Podle pozdější tradice se prý Buddha Gautama setkal v dřívějším životě s Dípankarou a nato se rozhodl, že se jednou sám stane buddhou.
Stejně jako byli pravěcí buddhové, budou podle buddhistické tradice i budoucí buddhové. Jejich počet je neomezený, prameny jmenují jen devět budoucích buddhů příštích věků jménem.
Nejbližší příští (5. historický) je Maitréja, který existuje nyní ještě pod jménem Nátha jako bódhisattva.
Nejbližší další (6. historický) je Karmapa, který existuje nyní pod jménem Thinlä Thaje Dordže jako 17. Karmapa.