Význam a používání slova:
Blahodať - nestvořená Boží energie, Boží působení, dar posvěcení
Blahodať se často používá v širším slova smyslu obecně pro dar(y) Boží či pro takový dar od Boha, který je pak ihned specifikovaný (např. blahodať pokání, blahodať křtu, blahodať neustávající modlitby, blahodať trpělivosti, blahodať kontemplace /zření Boha/ apod.)
Pojem "Boží blahodať" v Písmu svatém:
Se slovem blahodať se v Písmu (SZ i NZ) často setkáváme a je použito v různých významech:
a) někdy (hlavně v SZ) označuje: přízeň, zalíbení, dobrý vztah, blahosklonnost, milost (Gen 6,8; Kaz 9,11; Est 2,15; 8,5);
b) jindy: dar, dobro; veškeré dobro, všechny dary, jaké Bůh dává svému stvoření bez jakékoliv zásluhy z jejich strany (1. Pet 5,10; Řím 11,6; Zach 12,10) a přirozené dary, jimiž je naplněna země (Ž 83,12; 146,8-9; Skut 14,15-17; 17,25; Jak 1,17), i nadpřirozená neobvyklá obdarování Boží, která dává Bůh různým členům církve 1. Kor 12,4-11; Řím 12,6; Efez 4,7-8);
c) jindy (v NZ) označuje celé veliké dílo našeho vykoupení a spásy, vykonané blahodatí Pána našeho Ježíše Krista. "Neboť zjevila se blahodať Boží ke spáse všech lidí." "Když se zjevila blahodať a lidumilnost Spasitele našeho, Boha, spasil nás ne kvůli skutky spravedlivým, které bychom činili, ale dle své milosti koupelí znovuzrození a obnovení Svatým Duchem" (Tit 2,11; 3,4-5);
d) leč vlastní blahodatí se nazývá spásná Boží síla (moc), který je nám podávána dle díla Ježíše Krista pro naše posvěcení a záchranu, obrozuje nás k duchovnímu životu, upevňuje nás, zdokonaluje a koná naše posvěcení a spásu.
Teologický obsah pojmu:
Blahodať - nestvořená Boží energie, síla či působení, jímž se Bůh zjevuje člověku, který s Jeho pomocí překonává hřích a dosahuje sjednocení s Bohem.
Samo slovo "blahodať" označuje blahý, dobrý dar, protože jenom Bůh je pramenem nejvyššího dobra a blaha.
Dle učení církve je blahodať nadpřirozený Boží dar člověku. "Všechny blahodatné dary nadpřirozeně sestupují na ty, kdo jsou toho hodni," praví sv. Marek Efezský a pokračuje, "tyto dary jsou jiné než přirozené dary, které jsou v nás nebo je získáváme jako výsledek našeho úsilí. Stejně tak jiný než přirozený život, je celý život těch, kdo žijí dle Boha, neboť je duchovní a bohavidoucí."
Božská blahodať je nestvořená, nerozená a osobní (hypostasná). V Písmu svatém se často nazývá mocí (silou): "...Přijmete moc, až na vás sestoupí Duch Svatý" (Skut 1,8); "...Pán mi řekl: Dosti máš mé blahodati, neboť moje síla se vykonává v nemohoucnosti" (2. Kor 12,9).
Svatí Otcové nazývají blahodať "paprsky Božství", "Boží slávou", "nestvořeným světlem"... Působení Boží blahodati je vlastností všech tří Osob Svaté Trojice. "Působení nestvořené podstaty," píše sv. Cyril Alexandrijský, "je čímsi společným, ačkoliv je též vlastní každé Osobě." Sv. Irenej Lyonský ve svých úvahách o ikonomii zjevení Svaté Trojice poznamenává, že blahodať vychází od Otce, je předávána (tj. udělována lidem) skrze Syna ve Svatém Duchu. Dle slov sv. Řehoře Palamy je blahodať "společná energie a Božská síla a působení tříosobního Boha".
Působením Boží blahodati se otevírá možnost poznaní Boha. "...Bez blahodati naše mysl nemůže poznávat Boha," učí sv. Siluan Athonský, "... každý z nás může uvažovat o Bohu natolik, nakolik poznal blahodať Svatého Ducha." Působení Božské blahodati dává člověku možnost plnit přikázání, spásy a duchovního proměnění. "Když pracuje křesťan na sobě i na tom, co je kolem něj, vkládá do svého úsilí a zápasu celou svou osobu, leč činí to a může to úspěšně dělat jen za nepřetržitého spolupůsobení Boží síly - blahodati," učí sv. Justin Popovič a dále praví: "Není žádné myšlenky, kterou by křesťan mohl promýšlet evangelijním způsobem, není pocitu, který by mohl evangelijně okoušet, není skutku, který by mohl evangelijním způsobem vykonat, - bez blahodatné Boží pomoci." Působení Boží blahodati přináší člověku neocenitelný dar sjednocení s Bohem - zbožštění. V tomto blahodatném stavu se člověk (dle slov sv. Makária Velikého) připodobňuje Kristu a stává se vyšším než první Adam.
Působení Boží blahodati se realizuje ve spolupráci (v synergii, spolupůsobení) se svobodnou vůlí člověka. "Boholidská synergie je podstatným znakem křesťanské činnost ve světě. Člověk při tom spolupracuje s Bohem, a Bůh spolupracuje s člověkem," objasňuje sv. Justin Popovič, "... člověk ze své strany projevuje vůli, a Bůh dává blahodať; z jejich společného konání se vytváří křesťanská osobnost." Dle učení sv. Makária Velikého - při vytváření nového člověka působí blahodať tajemně a postupně. Blahodať zkoumá, co si člověk přeje a jak volí a zdali zachovává všestrannou lásku k Bohu, všímá si, zda člověk souhlasí s jejím působením. Projevuje-li se duše ve svém duchovním zápase jako zdatná, zkušená a obratná, a ničím nezarmucuje a neuráží blahodať, pak proniká "do nejvnitřnějšího ustrojení duše a nejhlubších myšlenek", dokud celá duše nebude naplněna a uchopena blahodatí.
"Co je to blahodať Boží? Jak působí? Této otázce jsou zasvěcena díla mnohých křesťanských mystiků a teologů. Možno-li to říci dvěma slovy, pak blahodať jsou Boží energie. Tyto energie působí nejen na duši, ale i na tělo, pronikají a naplňují celého člověka. Některá těla svatých, proniknuta životodárnými Božími energiemi, dokonce ani nepodléhají tomu, čemu jsou podrobeny všechny stvořené věci, - nerozkládají se. Pro lidi, kteří vedou duchovní život, to vše není teorie, ale ten nejreálnější fakt jejich života. (Dle práce kněze Konstantina Parchomenka)
V západním křesťanství se blahodať (ř. cháris) překládá zavádějícím širokým pojmem "milost", který nevystihuje skutečný obsah termínu blahodať; proto byl v českém pravoslavném překladu Nového zákona z přelomu 19. a 20. století do češtiny znovu uveden staroslověnský termín blahodať). Nejedná se zde totiž jen Boží milosrdenství a milost (prominutí, odpuštění), především jde o posvěcující působení nestvořených energií Ducha Svatého. Apoštol Pavel pravil: „Blahodatí Boží jsem to, co jsem“ (1.Kor 15,10). Blahodatí jsme ospravedlněni skrze vykoupení v Kristu Ježíši (Řím 3,24).
Skrze tyto svaté nestvořené energie poznáváme Boha (v tom je spása člověka – věčný život; Jan 17,3); očištěné srdce je schopno tyto energie zřít jako tzv. „světlo hory Tábor".
Člověku je Boží podstata zcela nepřístupná; může však Boha poznávat a s Bohem se spojovat skrze jeho blahodatné energie. Tyto energie jsou podle pravoslavné věrouky nestvořené; římsko-katolická věrouka považuje Boží energie za stvořené (tento věroučný rozdíl není malicherností, ale má dalekosáhlé důsledky v církevním učení a praxi; rozdílné učení o Božích energiích patří k závažným dogmatickým odlišnostem mezi pravoslavnou a římsko-katolickou církví).
Učení sv. Řehoře Palamy (v pravoslavné církvi rehabilitoval Západem napadanou praxi hesychasmu; původně mnich vyslaný z Athosu bránit tradiční východní způsob modlitby před útoky Západu, později biskup soluňský; + 1359; svátek 14.11. a vždy 2. neděli velkopostní) - jeho formulace o nestvořených enegiích - byly sněmovně přijaty jako dogmatická součást pravoslavné věrouky. Na základě toho bylo římsko-katolické učení o stvořených energiích celou pravoslavnou církví anathematisováno (viz výše: anathema).