Bazilika Svatého Kříže v Římě

 K rozjímavé modlitbě je v kapli baziliky Svatého Kříže v Římě vystavena větší část z Kristova kříže, hřeb, trn a zachovaná část tabulky s čitelným nápisem NAZARENUS. Také je zde břevno z kříže "polepšeného lotra", podle tradice se jmenoval Dismas. Přístupná je denně jako každý jiný katolický kostel.

   Je dřevěná tabulka uložená v římském kostele Svatého Kříže jeruzalémského jedinečným dobovým dokumentem z procesu s Ježíšem Nazaretským? Celá řada vědců je o tom přesvědčena. Evangelia se shodují v tvrzení, že poté, co Pontius Pilatus, římský "praefectus Iudaeae", odsoudil Ježíše k smrti, nechal zhotovit tabulku provinění. Taková tabule "titulus damnationis" byla v římské právní praxi zcela běžná. Většinou nesla jméno odsouzeného a shrnutí důvodů k jeho popravě. Ježíš se prohlásil za Mesiáše. Politicky to bylo interpretováno "král". Jeho prohlášení se považovalo za velezradu. Pouze Řím, tedy císař, mohl jmenovat krále. Ježíš byl proto odsouzen k smrti na kříži. Tabulka provinění měla odstrašit další případné povstalce a rebely.

Právě tato tabule Ježíšových provinění se s největší pravděpodobností zachovala dodnes. Celá řada vědců, která se touto jedinečnou křesťanskou relikvií dlouhá léta zabývala, je o její pravosti přesvědčena. "Titulus Crucis", jak je tabulka oficiálně nazývána, je neustále vystavena v římské bazilice sv. Kříže Jeruzalémského.
 

   Chvála spěchu

   Podle tradice byl "Titulus" nalezen v roce 325 při vykopávkách v Jeruzalémě. Císař Konstantin Veliký, první křesťanský císař římských dějin (ačkoli byl pokřtěn až na smrtelné posteli), nechal hledat Ježíšův hrob. Chtěl nad místem Ježíšova Zmrtvýchvstání vybudovat honosnou baziliku.    Ve stejné době se do Svaté země vydala i jeho matka Helena. Zbožná křesťanka se samozřejmě chtěla modlit na svatých místech a chtěla tu nechat zbudovat další církevní stavby. Zároveň měla kontrolovat, jak se nakládá s penězi, které císař věnoval na výstavbu monumentální baziliky. Poblíž golgotského vrchu Konstantinovi hledači skutečně nalezli "nový hrob". Sestával pouze z komory a předsíně a nebyl, jako jiné židovské hroby, rozšířen štolami. Byl v něm pohřben pouze jeden člověk, po třech dnech byl ale hrob nalezen prázdný. Na druhé straně Golgoty potom nalezli další zajímavost. V jedné jeskyni ležely příčné trámy tří křížů. Navíc ještě objevili, jak nás o tom zpravují církevní historikové konce 4. století, tři hřeby a dřevěnou tabulku s trojjazyčným nápisem "Ježíš Nazaretský, král židovský".
   Znamenalo to, že byl nalezen skutečný Kristův kříž! Někdo jej sem musel ve spěchu snímání z kříže, těsně před začátkem sabatu, uklidit. Žádný mrtvý totiž nesměl přes noc viset na kříži, jak požadoval Mojžíšův zákon, což respektovali i Římané. Potvrzuje to i soudobý židovský historik Josephus Flavius. Žádná stopa po popravě neměla narušovat slavnostní atmosféru. Možná měly být kříž a hřeby později přiloženy do Ježíšova hrobu. Podle židovských pohřebních zvyklostí muselo být všechno, co přišlo do styku s krví zemřelého, opatřeno tímto způsobem. Nález to byl skutečně unikátní. V dopise jeruzalémskému biskupu Makariovi velebil císař Konstantin "podivuhodné okolnosti", za kterých bylo objeveno "svědectví Jeho nejsvětějšího utrpení, které leželo tak dlouho pohřbeno v zemi". Tento dopis zůstal zachován, protože jej Konstantinův životopisec Eusebius z Cézareje v plném rozsahu cituje. I jeruzalémský biskup Cyril často zmiňuje tento nález a milánský biskup Ambrož jej zpochybňuje stejně tak málo jako raní církevní historikové. Uctívání jeruzalémské "křížové relikvie" a "Titulu" je proto dokázáno už z poloviny 4. století. Také honosná architektura Konstantinovy baziliky na místě Božího hrobu svědčí o významu nálezu. Podivuhodný nález nezůstal celý v Jeruzalémě. Nejméně polovinu relikvií odvezla Helena s sebou do Říma, část si ponechala a další část předala svému synovi, který tenkrát sídlil v Nikomédii, v dnešním severozápadním Turecku.

   Svědectví poutníků

   Co se týče "Titulu", Ježíšovy tabulky, veškeré popisy pochází od poutníků od 4. do 6. století. Podle jejich údajů se jednalo o tabulku z ořechového dřeva (toto vyjadřuje poutník Antonius z Piacenzy, který ji směl držet v rukou), která byla přetřena vápnem a byly na ní k přečtení slova "král židovský" v hebrejštině, řečtině a latině. Pokud by měl pravdu evangelista Jan, od kterého se zachoval nejrozsáhlejší popis "tabulky provinění", měl její nápis znít "Ježíš Nazaretský, král židovský". Jeruzalémská relikvie byla tedy neúplná. Vzala snad Helena do Říma část tabulky s nápisem "Ježíš Nazaretský"?

   V roce 1492 se v Římě při restaurátorských pracích v bazilice sv. Kříže Jeruzalémského objevila zapečetěná olověná bedýnka. Nápis "Titulus Crucis" popisoval její obsah. Pečeť pocházela z roku 1143, kdy byl kostel přestavován. V bedýnce se nacházela část tabulky z ořechového dřeva, která nesla stopy po přetření vápnem. Byla na ní k přečtení slova v hebrejštině, řečtině a latině "Ježíš Nazaretský". Jen o čtyři roky později prohlásil papež Alexandr VI., že se jedná o autentickou relikvii nápisu z Ježíšova kříže, který do Říma přepravila Helena. Bazilika svatého Kříže totiž vznikla z části Helenina paláce. Konstantin jej, po její smrti v roce 328, věnoval římskému biskupovi. Nejstarší část baziliky, dnešní Helenina kaple, byla dříve její soukromou kaplí. Zde byly přechovávány její nejcennější relikvie, mj. jeden z hřebů a zem z Kalvárie. A právě tady nad oltářem se tabulka nalezla. Byla tu zazděna, aby zůstala uchována, protože během "temného období" mezi 5. a 11. stoletím byl Řím hned čtyřikrát zplundrován Góty, Vandaly, Saracény a Normany.

   "Titulus" byl ve všech dobových dokumentech zmiňován jako část Helenina nálezu. Římská tabulka přesně odpovídá popisu jeruzalémské relikvie tabulky z Ježíšova kříže, ale nese tu část u, která v Jeruzalémě chyběla. Navíc zrcadlově obrácený nápis nevypadal jako pokus o zfalšování. Bylo snad záměrem "židovského krále" ještě více potupit tím, že se na nápisu ve všech jazycích napodobil židovský způsob psaní zprava doleva?


   Soud židovských paleografů

   Navzdory všemu jsem byl skeptický, když jsem v roce 1997 poprvé přišel do styku s "Ježíšovou tabulkou". Nemohlo se přece jen jednat o středověký padělek? Nebo nepředložili snad už císařovně zbožný padělek? Chtěl jsem zjistit něco bližšího, když už se dnes dají nápisy docela přesně datovat. Metoda, která se k tomuto účelu běžně užívá, je "srovnávací paleografie". Zkoumá proměňující se a neměnné prvky písma s pomocí datovatelných nápisů a rukopisů vytváří jakousi chronologickou kostru, která umožňuje jakýkoli dokument alespoň zhruba časově zařadit. Se svolením Svatého stolce jsem Ježíšovu tabulku nechal vyjmout z relikviáře a nechal ji odborně vyfotografovat. Snímky jsem předložil sedmi izraelským expertům pro srovnávací paleografii ve Svaté zemi a poprosil je o jejich expertizu.

   Všichni se přikláněli k pravosti relikvie. Nikdo v pozdní antice nebo ve středověku neměl tak dobré znalosti v paleografii, aby zfalšoval tak jednoznačně dobově zařaditelný nápis. Vše hovoří pro pravost relikvie. To ale znamená, že máme dobový dokument z procesu, který měl v historii nejnedozírnější důsledky, kousek kříže Ježíše Nazaretského. Je to náhoda, že Jan právě tento nápis cituje doslova? Nebo snad je pravdivá křesťanská tradice, že sám autor čtvrtého evangelia stál pod křížem? Měli bychom se asi smířit s myšlenkou, že nám evangelia o historickém Ježíši sdělují více, než nás mnozí exegeté chtějí nechat věřit.

   V bazilice Svatého Kříže Jeruzalémského jsou i ostatky sv. Nonneliny, jejíž amputovaná noha nepodléhá rozkladu.