banka
jap., dosl.: "večerní předčítání"; večerní recitace súter, která patří k všednímu dni v zenovém klášteře (tera), též bansan.
banka sódži
jap., dosl.: "úklid po večerním předčítání "; úklid vnitřních prostor zenového kláštera po večerní recitaci súter (banka). Forma samu, jež patří k všednímu dni v zenovém klášteře (tera).
bansan
jap., dosl.: "večerní pobožnost"; večerní recitace súter v zenovém klášteře, synonymum pro (banka).
bjódó
jap., dosl.: "rovnost podstaty " a bezrozdílnost všech jevů, jak je zakoušena v osvícení.
bjódó kan
jap., dosl.: "vyjevení rovnosti"; poznání, že všechny věci a bytosti ve své pravé či buddhovské přirozenosti (buššó) jsou identické, bez rozdílů.
Bílý lotos
(čín. Paj-lien-cung); směr v buddhismu Čisté země, který byl založen Mao C´-jüanem ve 12. stol. Škola Bílého lotosu byla sdružením mnichů, mnišek a laiků, jejichž cílem bylo pravidelným vzýváním buddhy Amitábhy a dodržováním šíly dosáhnout dobré karmy, překonat všechny vášně a být znovu zrozen v Čisté zemi. Zvláštnost praxe školy Bílého lotosu spočívala v denní cvičení pokání. Členové byli přísnými vegetariány, kteří také nepřijímali ani víno, mléko či cibuli.
Tento směr buddhismu brzy získal pověst, že je ve svazku s démony, a byl vícekrát zakázán, žil však dále. Později byl vedle Amitábhy uctíván také Maitréja, budoucí buddha, a pronikali sem i nebuddhistické prvky. Tak se škola Bílého lotosu stala jednou z tzv. tajných společností, jež hráli důležitou úlohu v rebeliích a rolnických povstáních v 13.-15. stol. (pod názvem Paj-lien-ťiao).
Mao C´-jüan, mnich školy Tchien-tchaj, se již brzy začal zajímat o učení školy Čisté země. Chuej-jüanův příklad ho vedl k založení školy Bílého lotosu. Cílem jejích stoupenců bylo, aby se znovu zrodili v Čisté zemi, která je chápána nikoli jako geografická oblast, nýbrž jako stav vědomí. Amitábha jako pán nad Čistou zemí je pravé bytí člověka. Dokonce i když se člověk nevzdá světských svazků a nebude se řídit přísnou praxí kromě odříkávání Amitábhova jména, je podle Maova pojetí znovuzrození v Čisté zemi možné.
bodai
jap. výslovnost čín. znaků pchu-tchi, jimiž je přepisováno do čínštiny sa. slovo bódhi. Znamená "úplné poznání", osvícení, buddhovství či osvícenou mysl (kokoro). V zenu je bodai obecně používáno ve smyslu "poznání vycházející z osvícení".
bodaišin
jap., dosl.: "osvícená mysl"; snaha o buddhovství, odhodlání nalézt úplné osvícení (též hocu bodaišin).
bódhi
sa., dosl.: "procitnutí, probuzení". V zenu je bódhi chápána jako jednota nirvány a sansáry, jakož i subjektu a objektu, založená na moudrosti. Je označována jako uskutečnění pradžni, zření vlastní, bytostné buddhovské přirozenosti či buddhovské povahy (buššó), pochopení základní prázdnoty světa (šúnjatá), stejně jako vševědoucnost a poznání "takovosti" (tathátá). Mahájána rovněž rozeznává tři druhy bódhi: probuzení pro sebe sama (tj. osvícení arhata), vysvobození pro druhé (tj. osvícení bódhisattvy) a dokonalé osvícení buddhy.
bódhisattva
sa., čín. pchu-sa, dosl.: "bytost (toužící po) osvícení"; v mahájánském buddhismu se bódhisattvou nazývá bytost, která systematickým cvičením dokonalostí (páramitá) usiluje o buddhovství, avšak zdržuje se vstupu do úplné nirvány, dokud nebudou vysvobozeny všechny bytosti. Vlastností, jež určuje jeho chování, je soucit (karuná), vyrůstající z nejvyššího prozření a moudrosti (pradžňá). Bódhisattva skýtá účinnou pomoc a je připravený na sebe vzít strádání všech tvorů a přenést na ně své karmické zásluhy. Cesta bódhisattvy začíná tím, že pojme myšlenku na osvícení (bódhičitta) a složí bódhisattvův slib (pranidhána).
Mahájána rozeznává dva druhy bódhisattvů: pozemské a transcendentní. Pozemští bódhisattvové jsou lidé, kteří se od ostatních odlišují jen svým soucitem a nesobectvím. Transcendentní bódhisattvové uskutečnili páramity a dosáhli buddhovství, avšak jejich vstup do úplné nirvány je odložen. Vládnou dokonalou moudrostí a již více nepodléhají sansáře. Objevují se v nejrůznějších podobách, aby vedli bytosti na cestě k vysvobození. Jsou uctíváni věřícími, kteří v nich spatřují průvodce a pomocníky v nouzi. K nejdůležitějším mezi těmito transcendentními bódhisattvy patří Avalókitéšvara, Maňdžušrí, Kšitigarbha, Mahásthámapráta, Samantabhadra.
bókacu
jap., dosl.: "hůl (a) křik"; termín pro určitý způsob zenového výcviku, jenž byl v zenu obvyklý od dob Te-šan Süan-ťiena (Tokusan Senkan) a Lin-ťi I-Süana (Rinzai Gigen). Zahrnuje zručné používání úderů holí (kjosaku, šippei) a pokřik (kacu). Zkušený zenový mistr dovedl tyto postupy použít ku prospěchu žáků ve správný okamžik.
bokuseki
jap., dosl.: "stopa duše"; kaligrafické umění zenových mistrů a mnichů. Obsahem bokuseki je většinou "slovo dharmy" (hógo) starých zenových mistrů a patriarchů (sošigata). Bokuseki není vytvořeno s úmyslem stát se uměleckým dílem, ale je výsledkem a výrazem živého zenového zážitku.
Stopy tuše vycházeli z kaligrafických nápisů (cesta písma - šódó), jež zenoví mistři psali svým stoupencům pro inspiraci nebo i na jejich prosbu. Mistr, který svému žákovi daruje kaligrafii, dělí se s ním o své "srdce a duši" (jap. kokoro o ataeru). Bokuseki mnohdy sestává pouze z jediného znaku, slova důležitého pro zenové učení, slova ze zenové básně nebo hóga.
bonnó
jap., dosl.: "světské starosti, smyslové žádosti, žádostivost, pochybená přání, utrpení, bolest"; starosti, utrpení a touhy, které vyplívají z klamného pohledu na svět. Bonnó je obvykle překládáno jako vášně, což tento pojem, jak ukazují shora uvedené významy, zužuje. Ve čtyřech velkých slibech (šiguseigan) stoupenec zenu slibuje odstranit tyto vášně, jež stojí v cestě k dosažení osvícení.
bonpu
též bompu nebo bonbu, jap., dosl.: "obyčejný nebo průměrný člověk"; zenový termín, jímž je označován prostý, neosvícený člověk oproti osvícenému (též bonpu no džóšiki).
bonpu no džóšiki
jap., dosl.: "vědomí (prostého) jedince"; obyčejné, běžné vědomí jako protiklad k osvícenému vědomí. Vědomí prostého člověka je charakterizováno zaslepeností, identifikací s imaginárním, odděleným já jakožto subjektem v protikladu od objektu "tam venku" a z toho vyplývající otravou třemi duševními jedy: hněvem, žádostivostí a nevědomostí. Podle buddhistického pojetí je bonpu no džóšiki chorobným stavem vědomí, v němž není člověk schopen poznat svou pravou čili buddhovskou přirozenost (buššó) a proto zůstává zajat v nekonečném koloběhu života a smrti, jenž je věčným utrpením, dokud během svého života (mudžódó no taigen) neprožije osvícení a nepřekoná tím zaslepenost vědomí.
bosacu
jap. bódhisattva
Bucu
jap. Buddha
Bucuda
jap Buddha
bucudan
jap., oltářní svatyně, která se nachází v buddhistickém chrámu či klášteře, ve zmenšené podobě též v mnoha japonských domácnostech.
bucuden
jap., dosl.: "Buddhova síň"; zvláštní stavba ve větších klášterních komplexech, v níž se nacházejí a jsou uctívány sochy buddhů a bódhisattvů.
bucudó
jap., dosl.: "Buddhova cesta"; Buddhovo učení, buddhismus. Bucudó je často užíváno jako synonymum pro buppó (sa. buddhadharma), přičemž však pojem bucudó silněji zdůrazňuje aspekt praktického výcviku na cestě k osvícení.
Buddha
sa., pa., dosl.: "probuzený".
Člověk, který uskutečnil dokonalé osvícení vedoucí k vyproštění z koloběhu životů (sansára) a tím dosáhl dokonalého vysvobození (nirvána).
Historický Buddha Gautama.
"Buddhovský princip", který se projevuje v nejrůznějších podobách. V mahájáně existuje bezpočet transcendentních buddhů, mezi něž patří: Amitábha, Akšóbhja, Vairóčana, Ratnasambhava, Amóghasiddhi, Vadžrasattva a další.
Synonymum pro absolutno, poslední skutečnost, prostou tvarů, barev a jakýchkoli jiných vlastností, buddhovskou přirozenost.
buddhadharma
sa. (jap. buppó, čín. fo-fa); "Buddhův zákon", "Buddhovo učení", "Buddhův řád" - obecné označení nauky historického Buddhy Šákjamuniho, jež se zakládá na osvícení a měla by k němu vést. Jako takové je synonymem pro buddhismus. Zen buddhadharmu (buppó) nechápe ve smyslu učení, jež lze zprostředkovat pojmově, tedy pomocí písem a ústních výkladů, nýbrž jako abstraktními pojmy nesdělitelnou základní pravdu, z jejíž zkušenosti povstala Buddhova nauka a jež je přístupná jen bezprostřednímu uchopení při vlastním osvícení.
buddhovská přirozenost
(sa. buddhatá, čín. fo-sin, jap. buššó); podle mahájánských představ pravá neměnná a věčná povaha všech bytostí. Protože všechny bytosti mají tuto buddhovskou přirozenost, je možné, aby získaly osvícení a staly se buddhou nezávisle na tom, na jaké rovině existence se nacházejí.
buddhovství
výraz pro realizování úplného osvícení, jímž se vyznačuje buddha. Nabytí buddhovství je bytostným právem a nejvyšším cílem každé živé bytosti. Podle nejvyšších nauk buddhismu, jak jsou formulovány např. v zenu, každá bytost a každá věc má buddhovskou přirozenost, nebo ještě přesněji, je buddhovskou přirozeností. Buddhovství tedy nemůže být nabyto - jde spíš o to zakusit existenci této prapůvodní dokonalosti a v běžném životě ji uskutečnit.
budži zen
jap., lehkovážný postoj vůči zenovému výcviku a disciplíně. Vzniká např. tím, že někdo na základě klamné domněnky, že je již Buddhou, dojde k závěru, že již nepotřebuje usilovat o cvičení, disciplinovaný život a osvícení. To je postoj, k němuž může vést nesprávné pochopení učení zenové školy Sótó.
bukkjó
jap., dosl.: "Buddhovo učení"; buddhismus, buddhadharma.
buppó
jap. buddhadharma.
busso
jap., dosl.: "Buddha-patriarcha"; tímto termínem je označován buď Buddha a patriarchové (sošigata), otcové zenu, od nichž se odvíjejí linie přenesení všech škol, nebo jen Buddha Šákjamuni jako zakladatel buddhismu.
buššin
jap., dosl.: "Buddhův duch"; velká milost, jíž se vyznačuje ten, kdo dosáhl úplného osvícení; též synonymum pro buššó. Buššin jakožto "Buddhovo tělo", označovalo původně fyzické tělo historického Buddhy, v mahájánském buddhismu se však význam pomalu posunul k "nekonečné schopnosti a možnosti, které vycházejí z plné realizace buddhovské přirozenosti (buššó)". V tomto smyslu je buššin používán také v zenu.
buššin in
jap., dosl.: "pečeť Buddhova ducha"; jiný výraz pro inka šómei. Zkrácenými podobami pro buššin in jsou šin in nebo Bucu in.
buššó
jap., dosl.: "buddhovská přirozenost"; často též překládáno jako buddhovské bytí; konkrétní výraz pro substrát úplnosti a dokonalosti, která je vlastní všem bytostem a věcem. Podle učení zenu každý člověk, stejně jako každá jiná bytost či věc, má buddhovskou přirozenost, či lépe, je buddhovskou přirozeností, aniž by si to však uvědomoval.