Átma nebo též átman (v dévanágarí आत्मा nebo आत्मन्, stř. rod, přepisované s malým počátečním písmenem) je hinduistický termín označující tu nejvnitřnější duchovní podstatu každého jedince a do češtiny se překládá většinou jako jáství, já, duše nebo nadduše. V buddhistické filosofii se átma objevuje v odlišném významu a nazývá se anattá.
Pojem átma je plně rozebírán v upanišadách a základním poselstvím z tohoto rozboru je totožnost átma a brahman, tedy individuální jáství člověka a nejvyšší kosmický fenomén:
Pokud jde o vztah mezi nejvyšším kosmickým fenoménem brahma a duchovní podstatou člověka, dospívají všichni autoři upanišad k jednotnému závěru - k přesvědčení o jejich totožnosti.
Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné s brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek této jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby. V upanišadách se někdy mluví o soustředění na átma nebo meditaci, že vše je átma. V nejstarších upanišadách je možné nalézt i zmínky o milosti, kterou člověk může dojít tímto zjištěním.