V Milétě, nejbohatším a nejvyspělejším řeckém maloasijském městě, vzniká v 6. stol. př. n. l. vědecká a filosofická škola, která vědomě postavila jako základní světonázorovou otázku otázku pralátky, prapůvodce všeho jsoucího, počátku, základního prvku. A tato otázka byla nejen první, ale zůstala i ústřední otázkou staré řecké filosofie celého tzv. předattického období, tj. doby, kdy centrem hospodářského a ideologického zápasu nebyly ještě otrokářsko-demokratické Athény (Attika), ale bohatá města řeckých kolonií. Tato okolnost naznačuje, že Řekové i v oblasti myšlení přejímali podněty z Orientu a dále je rozvíjeli. V Malé Asii působili racionalističtí přírodní filosofové, kteří vykládali svět prostřednictvím jeho vzniku - pralátky a jejích proměn. Thalés viděl pralátku ve vodě, Anaximandros v aperionu (bezmezno, z kterého vznikají a do kterého se vrací omezené věci) a Anaximenés v bezmezném vzduchu, který se projevuje svými účinky. Učení všech tří Miléťanů se snaží vysvětlit vznik všeho jsoucna z poslední pralátky nebo látkově pojatého praprincipu. Jejich význam pro následující řeckou filosofii a pro nás nespočívá ani tak ve způsobu, jakým se o to v jednotlivých případech pokoušeli - jakkoli zajímavé jsou mnohé jednotlivosti ve světle novějších vědeckých poznatků-, nýbrž v tom, že se poprvé pokusili řešit tuto otázku nepředpojatě, přírodovědeckým myšlením, a ve smělosti, s jakou se snaží najít rozmanitost jevů jeden praprincip.