oddělení, exkomunikace; zároveň: prokletí, kletba, přísaha; budiž proklet; (vyobcování z Církve, oddělení). Do češtiny je udělení anathemy tradičně překládáno jako "proklít". Pokud se jedná o akt vyloučení z církve, pak není slovo "kletba" zcela adekvátním překladem (bohužel, tradiční český překlad pod západním vlivem upřednostňuje význam tohoto slova ve smyslu "prokletí"). Pravoslavná církev nikoho neposílá do pekel; pokud někomu oznamuje (uděluje) anathemu, pak jemu i ostatním lidem tím oznamuje, že svými skutky, řečí či smýšlením opustil Kristovu Církev, která se tímto zříká dalšího soudu nad ním a odevzdává ho vyššímu soudu Božímu (etymologicky zanamená slovo "athathema" – "pozdvihnout vzhůru"). Určení věčného údělu toho, kdo se oddělil od Církve, není naší věcí, nýbrž Boží. Sám Bůh bude soudit takového člověka, který nedbal varovaní a napomenutí a překročil hranice Církve směrem ven. Anathemou se provádí formální exkomunikace, která je však v pravoslaví pouhou reflexí již daného stavu – tedy toho, že onen nešťastný člověk už před tím sám sebe duchovně z Církve vyloučil z Církve. Proto říkáme, že se anathema "oznamuje" – dává se veřejně na vědomí něco, co se vlastně již duchovně stalo a co již svou vůlí onen člověk vykonal. Formální anathema (vyhlášená Církví) je tudíž následkem anathemy duchovní (kterou si člověk udělil sám). Slovo "anathema" se v Pravoslaví používá velice opatrně. Nespravedlivě udělená anathema je hrozný hřích padající na hlavu toho, kdo se opovážil ji vyslovit. Toto slovo se v Písmu svatém vyskytuje např. u ap. Pavla: "Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium… budiž proklet!" (Gal 1,9) A dále např.: Řím 9,3; 1.K 12,3; 1.K 16,22.