V křesťanství se používá ve smyslu: přesný smysl, přesnost, přísnost, dle litery zákona (kánonu). Princip řešení církevních otázek z pozice přísnosti - dle příslušného kanonického ustanovení. Akrivie také znamená "neměnnost dogmatu, vnitřního pravidla víry". (Protipólem v řešení kanonických otázek je "ikonomie".)
Z pozice akrivie se vždy musí řešit problémy dogmatického charakteru. Tj. v otázkách dogmat (věrouky) je nutno řídit se naprostou přesností. Otázky kanonického charakteru či církevní praxe je možno řešit jak z pozici akrivie, tak i z pozice ikonomie (tj. s ohledem na vnější okolnosti).
Je-li ikonomie principem praktického užitku, pak akrivie je princip absolutnosti, přísné určenosti, vylučování každé dvousmyslnosti a neurčitosti, které jsou však dovoleny v oblasti praktického církevního života a pastýřské činnosti, jež se řeší dle církevní ikonomie.
Z toho však nelze učinit závěr, že akrivie je přístup k řešení otázek z principiálních pozic, kdežto ikonomie je přístup "bezprincipiální" či "bezzásadový", úzce utilitární. V základech akrivie i ikonomie totiž leží vyšší církevní principy.