Abbásovci je jedna ze dvou největších sunnitských dynastií muslimského impéria, vládnoucí arabskému chalífátu v letech 750 až 1258. Funkci duchovní hlavy islámu pak vykonávala ještě v letech 1261 až 1517 v Egyptě pod vládou mamlúků. Svůj původ odvozovala tato dynastie od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.
Jako chalífové neboli následníci Mohameda ve vládě nad muslimským světem rozvinuli Abbásovci myšlenku, že úřad chalífy může zastávat jen příslušník prorokova rodu. Chalífa al-Mansúr zřídil nové hlavní město země v Bagdádu, který se pod vládou Harúna ar-Rašída stal centrem kultury a prosperity. Abbásovci využili služeb extremistické skupiny Hašimija k vyhrocení kmenových, sektářských a etnických sporů a svrhli dynastii Umajjovců, jež během své vlády připojila k muslimské říši severovýchodní Afriku, Španělsko, západní Indii a části střední Asie. Od roku 850 byla ústřední moc Abbásovců oslabována konflikty s místními dynastiemi. V roce 1055 turecké kmeny Seldžuků dobyly Bagdád a ovládly tak celý chalífát. Abbásovci si přesto podrželi úřad chalífy jako duchovní hlavy islámu a oficiální hlavy říše. Světskou moc Abbásovců obnovil až chalífa an-Násir v době, kdy se seldžucká říše postupně rozpadala. Bylo to však na poměrně krátký čas, protože 10. února 1258 dobyla Bagdád mongolská vojska a chalífát jako státní útvar definitivně zanikl. Přeživší členové dynastie unikli do Egypta, kde pak vykonávali funkci duchovní hlavy islámu pod vládou mamlúckých sultánů až do roku 1517, kdy osmanský sultán Selim I. dobyl Egypt a vystřídal ve funkci abbásovce al-Mutavakila III.