Plukovník pak pokračoval: “Když provádíte pátý ritus, jste obličejem otočeni k zemi. Váha spočívá na rukou, dlaně přitom leží na zemi, a na prstech u nohou. Během tohoto cviku by ruce i nohy měly být asi 60 cm od sebe a pokud možno natažené.
Pak se pokuste protáhnout v zádech, aby tělo bylo prověšeno dolů. Zakloňte při tom co nejvíc hlavu. Potom pomalu zvedejte pánev vzhůru, až tělo vytvoří obrácené V. Zároveň tlačte bradu k hrudi. To je všechno. Vraťte se do výchozí pozice a začněte znovu.
Na konci prvního týdne bude průměrně zdatný člověk pociťovat tento cvik jako zvlášť obohacující. Jakmile tento cvik zvládnete, nechtě tělo z pozvednuté pozice lehce klesnout až k bodu, kdy se bude téměř, ale ne zcela, dotýkat země.
Při dýchání platí totéž, co u ostatních cviků. Nadechněte se zhluboka, když tělo zvedáte, a úplně vydechněte, když ho prověsíte dolů."
“Všude, kam přijdu," pokračoval plukovník, “nazývají lidé tyto cviky nejprve izometrická cvičení. Je to pravda, tyto cviky jsou užitečné při ztuhlých svalech a kloubech a zlepšují svalový tonus. Ale to není jejich hlavni smysl. Pravý užitek z cviků je v tom, že normalizují rychlost otáčení našich energetických center. Tato centra se pak otáčejí stejnou rychlostí jako u zdravého, silného pětadvacetiletého muže."
“U takového člověka," vysvětloval plukovník, “se všechna centra otáčejí stejnou rychlostí. Kdybychom však měli možnost vidět čakry nějakého muže nebo ženy středního věku, zjistili bychom, že některé z nich se otáčejí mnohem pomaleji. Každá z čaker se točí jinou rychlostí, a tím je porušena jejich harmonická spolupráce. Pomalejší způsobují, že části těla, ke kterým patří, neplní dobře své funkce; rychlejší zase způsobují nervozitu a vyčerpání. Výsledkem tohoto disharmonického stavu je slabé zdraví, nemoc a stáří."