“Když jsem cvik prováděl poprvé," řekl plukovník, “připadal mi poměrně obtížný. Ale po týdenním cvičení jsem ho zvládl stejně lehce, jako všechny ostatní.
Sedněte si nejprve na zem s nohama dopředu, chodidla 30 cm od sebe. Držte si své tělo zpříma a ruce položte podél těla dlaněmi na zem. Bradu držte rovně a pak ji přitáhněte k hrudi.
Potom se zvolna zaklánějte. Současně zvedejte trup tak, že ohnete kolena, zatímco ruce zůstávají natažené. Trup vytvoří se stehny jednu rovinu rovnoběžnou se zemí. Paže a lýtka musejí být kolmo k zemi. Potom napněte na okamžik všechny svaly, ale nepřestaňte při tom dýchat. Nakonec se vraťte do výchozí pozice, uvolněte svaly a odpočiňte si, než cvik provedete znovu.
Také při tomto ritu je důležité dýchání. Nadechněte se zhluboka, když začnete zvedat trup. Když napínáte svaly, nemusíte zadržovat dech. Když se vracíte do sedu, úplně vydechněte a po krátkém odpočinku (což mnohým pomáhá) opakujte cvik ve stejném dechovém rytmu."
“Když jsem klášter opustil," pokračoval plukovník, “odešel jsem do větších indických měst, kde jsem pokusně vedl kurzy nejen pro anglicky mluvící zájemce, ale i pro Indy. Setkával jsem se s tím, že starší účastníci obou skupin mívali pocit, že cvičení jim nijak neprospívá, pokud ho nedokážou od začátku provést perfektně. Bylo těžké je přesvědčit, že to není pravda. Nakonec jsem je přemluvil, aby ritus prováděli, jak nejlépe dovedou, abychom mohli zjistit, co se stane během měsíce. Jakmile jsem je přiměl k tomu, aby cvičili tak, jak to dokážou, byly jejich výsledky za měsíc víc než uspokojivé.
Vzpomínám si, že jsem v jednom městě v jednom kurzu měl celou řadu starších lidí. Když poprvé zkoušeli tento čtvrtý cvik, sotva zvedli trup od země; a už vůbec se nemohli dostat do horizontální pozice. Ve stejném kurzu bylo také několik mnohem mladších účastníků, pro které tento cvik nebyl vůbec obtížný a prováděli ho od začátku perfektně. To odrazovalo ty starší do té míry, že jsem tyto dvě skupiny musel oddělit. Vysvětlil jsem skupině těch starších, že ani já, když jsem tento cvik prováděl poprvé, jsem ho nedokázal zacvičit perfektně. Ale dnes mohu tento cvik opakovat padesátkrát, aniž bych pociťoval sebemenší nervové nebo svalové vypětí. Předvedl jsem to, abych jim to dokázal. Od té chvíle tato starší skupina, pokud jde o pokrok, překonávala všechny rekordy.
Jediný rozdíl mezi mládím plným životní síly a stářím s podlomeným zdravím je prostě v rychlosti, kterou se točí jejich čakry. Když se normalizuje stupeň otáčení, cítí se starý člověk jako znovuzrozený."