2. cvičení

“Na první ritus," pokračoval plukovník, “navazuje druhý, který také stimuluje všech sedm čaker. Je dokonce ještě jednodušší. Při druhém cviku si lehneme na rovný kus země obličejem vzhůru. Doma si můžeme lehnout na koberec nebo na nějakou měkkou podložku. Lámové provádějí ritus na něčem, čemu říkají modlitební kobereček. Je asi 60 cm široký a 1,8 m dlouhý, celkem tlustý a je utkaný z vlny a nějakého druhu rostlinného vlákna. Jeho jediným účelem je izolovat tělo od chladné země. Avšak všechno, co lámové činí, má náboženský charakter, proto název modlitební kobereček.
Když ležíte rovně na zádech, natáhněte ruce podél těla dlaněmi dolů, přičemž prsty jsou pevně vedle sebe. Potom pozvedněte hlavu a zatlačte bradu do prsou. Zároveň zvedněte nohy do svislé polohy. Záda zůstávají zcela na zemi. Jestli to dokážete, můžete nohy natáhnout dál směrem k hlavě. Kolena mají být při tom naprosto rovná. Pak pokládejte pozvolna hlavu i nohy zpátky na zem. Uvolněte všechny svaly a zopakujte cvik ještě jednou, aniž byste se příliš namáhali.
Při opakování každého cviku dodržujte pravidelný rytmus dýchání: nadechněte se, když zvedáte hlavu a nohy, a zvolna vydechněte, když je pokládáte. Mezi tím, když odpočíváte a uvolňujete svaly, dýchejte pravidelně v normálním rytmu. Čím hlouběji dýcháte, tím lépe. Jestliže máte trénované břišní a zádové svaly, cvičte s nataženýma nohama. Pro ty, kteří to nedokáží, je však možné provádět cvik s nohama mírně pokrčenýma.
Jeden z lámů mi vyprávěl, že když se poprvé pokoušel cvičit, byl tak starý a zesláblý, že nemohl natažené nohy vůbec zvednout. Tak začal tím, že je zvedal ohnuté, takže nahoru trčela jen kolena. Postupem času byl ale stále více schopen nohy zvedat, až mohl asi po tříměsíčním cvičení bez námahy udržet nohy ve správné pozici."
“Tento láma vzbuzoval můj obdiv," řekl plukovník. “Když mi to vyprávěl, zářil zdravím a spokojeností, ačkoli jsem věděl, že je mnohem starší než já. Z čisté radosti z "námahy" vynášel pravidelně na zádech náklad zeleniny vážící dobrých padesát kilo ze zahrady do kláštera, který ležel o sto metrů výš. Chodil pomalu, ale nezůstal ani jednou po cestě stát a odpočívat. Když dorazil, nezdál se být ani trochu unavený. Když jsem se o totéž pokusil poprvé já, musel jsem se zastavit alespoň dvanáctkrát, abych nabral dech. Později jsem však dokázal vystoupat právě tak bez námahy jako on a dokonce bez hole, ale to je už jiná historie."