agjo
jap., dosl.: "pravá slova"; ponaučení zenového mistra žákovi. Také komentované výklady zenového mistra k určitému textu či kóanu mohou být nazývány agjo.
Akšóbhja
sa., dosl.: "neochvějný"; buddha, jenž vládne nad rajským světem Abhirati, ležícím na východě; přitom "ráj" v buddhismu není chápán jako místo, nýbrž jako stav vědomí a světové strany přidělené jednotlivým buddhům mají symbolický a ikonografický význam.
Akšóbhja prý jako mnich před buddhou, jenž před nekonečně dlouhým časem vládl nad Abhirati, složil slib, že vůči žádné bytosti nepocítí odpor ani hněv. Při uskutečňování tohoto slibu prokázal "neochvějnost" a po nekonečně dlouhém úsilí se stal buddhou Akšóbhjou a zároveň vládcem nad rájem Abhirati. Kdo se tam přerodí, již nikdy neklesne na nižší úroveň vědomí; proto se všichni věřící měli rovněž snažit naplňovat Akšóbhjův slib. Akšóbhja, který symbolizuje překonání žádostivosti, bývá v ikonografii zpodobován s horní částí těla modré nebo zlaté barvy; často jede na modrém slonu. Jeho ruce vytvářejí mudru bhúmisparša (doteku země).
akubjódó
jap., dosl.: "špatná jednota"; rovnost, stejnost ve smyslu chybného pochopení, jež na zážitku osvícení staví učení o jednotě všech věcí a živých tvorů (bjódó). Podle pojetí zenu je zkušenost jednoty přechodným stupněm na cestě k hlubšímu osvícení. Kdo se na tomto stupni zastaví a přes nesmírný zážitek jednoty všehomíra přehlédne jeho rozmanitost a jedinečnost, propadá akubjódó.
akušu kú
jap., dosl.: "chybně pochopená prázdnota"; nepochopení nauky o prázdnotě (jap. kú, čín. kchung, sa. šúnjatá), pramenící z okamžiku osvícení. Prázdnota pochopena v nihilistickém smyslu jako prosté "nic", jako negace veškerého bytí, prázdnota, o níž se hovoří v zenu nemá s tímto čistě filosofickým pojmem nic společného. Zenová prázdnota nestojí v protikladu k bytí všehomíra a jeho vlastnostem, nýbrž je jeho základem, plodí jej a nese, a z pohledu úplného osvícení je s ním zcela identická. Jak se praví v Mahápradžňápáramitá hrdaja sútře (sútra srdce, jap. Maka hannjaharamita šingjó), v zenu často citované: "Tvar není nic než prázdnota, prázdnota není nic než tvar".
álajavidžňána
sa., dosl.: "zásobové vědomí"; základní pojem jógačárové školy mahájány , jež v něm spatřuje základní vědomí všeho bytí, podstatu světa, ze které povstává všechno, co existuje. Skrývá v sobě zkušenosti jednotlivých životů a zárodky každého duševního jevu.
Představa álajavidžňány tvoří základ doktríny "pouhého vědomí" (vidžňaptimátratáváda) jógačáry a stojí v centru její individualizační teorie, podle níž karmické zárodky (vásaná) minulého empirického jedince vstupují do álajavidžňány a odtud opět vycházejí, aby dali popud k myšlenkové činnosti. Toto individuální myšlení je zatíženo nevědomostí (avidjá) a egoismem, jež umožňují vznik představy, že se jedná o opravdovou osobnost ve skutečném světě. Tak povstávají ideace, které podněcují myšlení, jež samo sebe považuje za osobu, k vytváření karmy. Tyto karmické vlivy později, poté, co dozrají (vipáka), vyvolávají nový ideační proces. Tento koloběh končí zánikem představy, že existuje nějaký na vědomí nezávislý materiální svět. Álajavidžňána bývá často stavěna na roveň poslední skutečnosti či takovosti (tathatá); podle jiného pojetí je chápána jako výsledek dřívější karmy.
Amitábha
sa., též Amita (čín. A-mi-tchuo-fo, jap. Amida), dosl.: "bezhraničné světlo", jeden z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších buddhů mahájány, jenž je v raném buddhismu neznámý. Vládne nad "západním rájem" Sukhávatí, který je třeba chápat nikoli jako lokalitu, nýbrž jako stav vědomí. Amitábha je ve škole Čisté země čínského a japonského buddhismu uctíván jako nejvyšší projev buddhovství. Zosobňuje milosrdenství a moudrost.
V ikonografii bývá Amitábha někdy zobrazován s korunou z drahokamů, někdy s vyholenou hlavou jako mnich Dharmakara, jímž byl v minulém životě. Většinou sedí uprostřed květu lotosu, symbolu čistoty. Jeho ruce vytvářejí mudru pohřížení nebo výkladu nauky. Často se vyskytuje společně s Avalókitéšvarou po levici a Mahásthámaprátou po pravici, přičemž Amitábha sedí a oba bódhisattvové stojí. Na jiném zobrazení se spolu s ním nachází buddha Bhaišadžjaguru.
Podle tradice byl prý Amitábha původně král, jenž se poté, co přišel do styku s buddhistickým učením, vzdal trůnu a stal se mnichem pod jménem Dharmakara. Dospěl k rozhodnutí stát se buddhou a získat ráj, v němž by díky svým zásluhám mohl všem, kdo zde přebývají, zajistit blažený život až do konečného vstupu do nirvány. Přijal 48 slibů, jež ho zavazovaly podporovat bytosti na cestě k vysvobození. Své sliby splnil pomocí meditační praxe a stal se buddhou Amitábhou a vládcem nad Sukhávatí.
Uctívání Amitábhy představuje důležitý obrat ve vývoji buddhismu. Uctíváním Amitábhy se otevírá nová cesta ke spáse, jež nevede přes nekonečný počet znovuzrození. Nikoli vlastní silou jako v původním učení, ale díky pomoci zvenčí, prostřednictvím vykupitelské moci tohoto buddhy, může být osvobození dosaženo rychleji a snazším způsobem. Samotné vzývání Amitábhova jména, především v hodině smrti, postačí prý k znovuzrození v lotosovém květu v ráji Sukhávatí. Uctívání Amitábhy zní japonsky takto: "Namu Amida bucu", čínsky "Namo A-mi-thuo-fo", což přibližně znamená: "Utíkám se k buddhovi Amitábhovi".
Amóghasiddhi
sa., doslova: "ten, jenž odhodlaně uskutečňuje svůj cíl"; jeden z pěti nadsmyslných buddhů, jemuž je jako pozemský buddha přiřazen Maitréja a jako nadpozemský bódhisattva Višvapáni. Amóghasiddhi bývá nejčastěji zpodobován s gestem nebojácnosti; jeho symbol tvoří dvojitá vadžra.
anahana
jap. způsob čtení sa. slova ánápána, jež v ind. józe označuje regulaci dechu. V zenu nebyl na rozdíl od jógy dech kontrolován či regulován; anahana zde znamená přirozený, rytmický proud dechu. Dech sice hraje v zenových cvičeních (zazen) určitou roli, ale jen do té míry, že jedinec proud dechu pozoruje, aniž by jej nějakým způsobem ovlivňoval.
Zatímco jóga vychází z toho, že regulace dechu má za následek uklidnění ducha, zen staví na tom, že soustředění mysli při zazenu samo od sebe dech zklidní, zatímco jeho záměrné ovlivňování vede k vnitřnímu napětí a tím odvádí od vlastního zenového cvičení. Začátečníci často dostanou při zazenu jako svou první úlohu "počítání vdechnutí" (susokukan), jež ale v žádném případě není ánápánave smyslu jógy (pránájáma).
angja
jap., dosl.: "pěší cestování", putování mladého zenového mnicha (unsui), jenž v provinčním chrámu uzavřel první část svého učení, do zenového kláštera, ve kterém doufá nalézt přijetí a v němž by mohl studovat pod vedením zenového mistra (róši).
Putování mnohdy neschůdnými cestami do vzdálených klášterů nebylo v dávných dobách bez nebezpečí a bylo považováno za příležitost, v níž měl unsui přinést důkaz o své tělesné a duševní síle, prokázat svou duchapřítomnost při překonávání nepředvídatelných nebezpečí a v přátelských i nepříznivých situacích při četných setkáních s různými lidmi vnitřně uzrát. K předepsané výstroji mladého unsuie pro cestu angja patří kulatý slaměný klobouk s hluboce staženým okrajem (jap. kasa), jenž soustřeďuje poutníkův pohled na cestu před ním; tím zabraňuje sejití z cesty, jež by bylo škodlivé duchovnímu soustředění, které musí mnich během celého putování udržovat. K výstroji rovněž patří černý plášť, bílé bavlněné kalhoty a slaměné sandály. Na prsou mnich nese uzlík se svým mnišským šatem pro léto a zimu, žebráckou misku na jídlo (džihacu), nůž na holení vlasů a sútry. Na zádech nese stočenou slaměnou pokrývku proti dešti (mino).
Když mnich překoná všechny obtíže cesty a dorazí do cílového kláštera, je mu do něho často přístup znemožněn, protože musí napřed opravdovost svého chtění po duchovním učení (kokorozaši) prokázat ve zkoušce. Když je konečně, po často několikadenním čekání před klášterem (niwa zume), nezřídka v dešti a sněhu, či ve vrátnici kláštera (genkan), vpuštěn, musí, než bude nakonec přijat do klášterního společenství (sandó), složit další zkoušku své opravdovosti a týden meditovat (zazen) o samotě a za nejpřísnějších podmínek (tanga zume).
ankjo
jap. (sa. váršika, čín. an-ťü), dosl.: "prodlévat v míru"; tříměsíční období intenzivního duchovního výcviku v zenovém klášteře během letního období dešťů (proto též "ge ankjo" - letní ankjo, "u ankjo" - dešťové ankjo).
anrakudó
jap., dosl.: "síň míru a radosti"; viz. nehandó.
anšin
jap., dosl.: "srdce-duch-mysl (kokoro) v míru"; duševní klid či mír ducha, usebrání vědomí, jaké následuje v buddhistickém pojetí jedině po zážitku osvícení. V zenu je za nejkratší cestu, jak dosáhnout duševního klidu, považována praxe zazen.
anšó no zen
jap., dosl.: "nevědomost projevující zen"; označení stoupence zenu, laika či mnicha, jenž zenovou zkušenost sice okusil, ale neprávem se považuje za osvíceného a tím, jak hovoří o pravdě, kterou zná jen z doslechu, ukazuje svou nevědomost.
an-ťü
čín. (jap. ankjo); čínští buddhisté si ve svém prostředí nahradili dobu dešťů obdobím teplých letních měsíců (proto též sia-cuo - letní duchovní cvičení), zpravidla od poloviny 4. do poloviny 7. měsíce lunárního kalendáře.
Avalókitéšvara
sa.; jeden z nejvýznamnějších bódhisattvů v mahájáně. Doslovný význam složeniny "Avalókitéšvara" bývá vykládán různě, na jedné straně jako "Pán, jenž shlíží shůry", na druhé straně jako "Ten, jenž vnímá (slyší) zvuky (výkřiky) světa" nebo též jako "Zvuk, který ozařuje svět". V každém případě ztělesňuje Avalókitéšvara jednu ze dvou základních stránek buddhovství, slitování (karuná), takže je mu často dáváno přízvisko "Makákaruná", velké slitování. Druhým hlavním aspektem buddhovství je moudrost (pradžňá), kterou personifikuje Maňdžušrí. Avalókitéšvara je silou buddhy Amitábhy, působící v podobě bódhisattvy, a vystupuje jako jeden z jeho pomocníků. Jeho neomezený soucit se projevuje jeho zázračnou schopností pomáhat všem bytostem, jež se na něj v krajním nebezpečí obrátí. V lidové víře chrání před přírodními pohromami a poskytuje potomstvo.
V ikonografii je známo 33 různých forem spodobnění Avalókitéšvary, jež se vzájemně liší počtem hlav a paží a různými atributy. Nejčastěji bývá zpodobován s tisíci pažemi a očima, jedenácti obličeji a tisíci pažemi apod. Ve šperku, umístěném na hlavě, má většinou malou sošku buddhy Amitábhy, což je jeho nejjistějším poznávacím znamením. V rukou často svírá modrý lotos (odtud jeho přízvisko Padmapáni, "Ten, jenž má v ruce lotos") a nádobku s nektarem. Velký počet paží symbolizuje jeho schopnost působit v každé situaci ve prospěch všech živých bytostí.
V Číně je bódhisattva Avalókitéšvara uctíván pod jménem Kuan-jin, v Japonsku pod jménem Kannon. V obou těchto zemích je pojímán převážně jako ženské božstvo. V Koreji je znám jako Kwan Seum Bosal, v Tibetu jako Čänräzig.