Zvládání konfliktů na základě soucitu a moudrosti

Gerd Boll

V našem životě to není jenom utrpení stáří, nemoci a smrti, co nám připravuje problémy. Jako vady na kráse našeho života prožíváme malé či velké konflikty v rodině, zaměstnání nebo našem okolí, s nimiž se musíme vyrovnat.

Nejprve pár slov k předcházení konfliktům. Ačkoliv si rádi myslíme, že našimi neshodami jsou vinni jenom druzí, nedá se popřít náš jistý podíl na konfliktu, který musíme dostat pod kontrolu. Buddha nám dává několik rad jak se chovat. Například je dobré, když se vyvarujeme zneuznávání a využívání ostatních bytostí nebo pohrdání jejich majetkem. Naší řečí bychom se měli zasazovat o harmonii a přátelství, tak aby nevznikal zmatek, nýbrž aby se zviditelnily kvality a vznikl prostor pro rozvoj.

Často si však všímáme, že navzdory všem dobrým předsevzetím nemáme řeč ani jednání pod kontrolou. Je to díky rušivým emocím, jako je pýcha, žárlivost, hněv, touha, lhostejnost apod., které se nás často nepozorovaně zmocní. Tak většinou nevědomě rozséváme, jako malé otrávené šípy, do našeho okolí semínka zmatku, disharmonie a neshod.

V Diamantové cestě buddhismu existuje velké množství možností jak s těmito rušivými pocity pracovat. Například různé představy, slabiky a praxe budovací a rozpouštěcí fáze meditace, ale především rozvíjení lásky a dobrá přání pro dobro všech bytostí.

Poté, co se nám stále víc daří vystříhávat se konfliktů, přecházíme k možnostem jak konflikty rozpouštět. Tady je vždy nejprve velmi důležité rozlišovat mezi vnitřním postojem a vnějším chováním. Předtím, než budeme mluvit o našem chování, musíme nejprve prozkoumat náš vnitřní postoj ke konfliktu nebo k protivníkovi v konfliktu: Nejprve uvažujeme, ano, teď bylo řečeno něco skutečného, máme tu skutečný konflikt, skutečnou situaci nebo skutečnou osobu, která nám připravuje problémy ve skutečném světě. Ale naše problémy žijí jenom z toho, že je považujeme za reálné. Díky pohledu Velké cesty (mahájány) rozumíme, že je to jen naše vlastní mysl, která vytváří mnohotvárnost zdánlivě skutečného vnějšího světa. Žádný osud, žádný bůh ani náhoda nás nepřivádí k setkání s tím nemožným člověkem nebo do této nemožné situace, jsou to dojmy z našeho podvědomí, které bez výjimky nechávají všemu vzniknout a vše sestavují, jako obrovskou show nějakého kouzelníka. Přirozeně je to velmi těžké pochopit, když to slyšíme poprvé. Svět se zdá být příliš pevný, nepřátelé příliš pronikaví, než aby je mohla vytvořit naše mysl. Musíme o tom hodně přemýšlet, než je nám to jasné.

V základě pracuje naše mysl jako diaprojektor. Naše různé dojmy v podvědomí jsou jako barvy na diapozitivu, jež jsou jasností naší mysli projektovány na plátno. Protože nás nic lepšího nenapadá, myslíme, že to, co se objevilo, byl nezávisle existující svět, výtvor náhody. Ale stejně jako obrázky na plátně jsou závislé na barvě diapozitivu, závisejí hezké a nehezké jevy světa na dojmech, které jsme v našem podvědomí vypěstovali v předchozích dobách z našich slov, činů a myšlenek.

Důvěřujeme-li nejnovějším poznatkům vědy, podle které vše, co zažíváme jako pevné, sestává z neustále se pohybujících subatomárních částic s obrovskými meziprostory, které se jeví někdy jako hmota, jindy jako vlnění, a kde probíhá neustálé vznikání a rozplývání, bude ona magická hra o něco pochopitelnější. Uvážíme-li teď ještě, jak lehce se naše smysly, které tak rádi uvádíme jako svědky skutečnosti světa, nechávají ošálit, můžeme pochopit, že svět, který prožíváme, sestává jen z konceptů, které se osamostatnily.

Pochopíme-li to, bude jasné, že již nemůže jít o to zbavit se nepřátel nebo je vyštípat, ale nalézt něco, co zastaví projekci nepřátelských představ v naší vlastní mysli.

V nás také spočívá síla, která to umí: rozvíjením lásky a soucitu přemůžeme nepřátelské představy, konflikty a celé dualistické vnímání světa nejsilněji a trvale. Snad jsme to již sami alespoň jednou zažili, pokud jsme byli opravdu zamilovaní. Najednou všechny problémy samy zmizely, a když jsme se pak dívali navzájem do očí, byla všechna oddělenost mezi "já tady" a "ty tam" najednou pryč. Jenom neumíme tento prožitek déle udržet.

Ale naše mysl je schopná se rozvíjet. Lásku je možné trénovat. Protože již máme tuto vlastnost v sobě. Při takovém tréninku mysli můžeme postupovat podle třístupňového plánu: Nejdříve se soustředíme na naše přátele a cvičíme tak, že pro ně neustále děláme dobrá přání. Když se to stane dobrým zvykem, zahrneme do našich přání nejdříve všechny ty bytosti, ke kterým máme neutrální nebo lhostejný vztah. Připadne nám to jednodušší, pokud si představíme, že každá tráví celý život tím, že hledá štěstí a snaží si ho udržet, což se jí nikdy nepodaří. A zase se objeví nespokojenost a na konci tak jako tak přijde jen stáří, nemoc a smrt ve svých různých nepříjemných variantách. Připadá-li nám to pořád ještě těžké, můžeme si představit v srdci buddhu nebo lamu, který září do všech stran a tak podporuje rozvoj lásky a soucitu ke všem bytostem.

Potom konečně rozvíjíme láskyplný postoj ke všem, které nemáme rádi. To vypadá jistě jako nejtěžší, ale je to neodmyslitelný předpoklad pro zvládání konfliktů. Musíme nejprve pochopit, že všichni ti obtížní lidé nejsou žádní démoni, že jsou to lidé jako ty a já, kteří v podstatě jen hledají štěstí a spokojenost. Nevědí ale, jak se to dělá, a dělají mnoho chyb. Na základě příčiny a následku potom zažívají výsledky svého jednání a zažívají je jako skutečné a namířené proti sobě. Na základě své nevědomosti jednají zcela obráceným způsobem a zabředávají stále hlouběji do problémů, averze, strachu a agrese. Pokud jsme to pochopili, přijde nám jednodušší dělat pro naše "partnery v konfliktu" dobrá přání, dokonce i rozvíjet lásku a soucit.

Těmito dvěma aspekty našeho vnitřního postoje - zaměřením na štěstí ostatních a tím, že zkoušíme vše, co prožijeme, zakoušet jako radostnou hru naší mysli - vytvoříme velmi pevnou a důležitou základnu pro zvládání konfliktů a máme pak k dispozici velmi širokou škálu možností jak jednat.

Často je například dobré nejprve všechno uklidnit. Někdy vstoupíme do spojení s přílišným entuziasmem a dobrá karma se ztenčí. Poté je lepší vytvořit více prostoru, abychom znovu našli úroveň, na které to funguje, aby se mohl znovu vytvořit kontakt. Často je dobré nejprve si poslechnout, co vlastně náš protějšek chtěl, nebo se případně omluvit, dát signál připravenosti ke kompromisu. Přitom je důležité nevnímat rozchod, rozpuštění nebo oddělení jako něco negativního, nýbrž jako vytváření prostoru pro něco nového. Když se poté rozejdeme, měli bychom se z toho poučit, jinak za příštím rohem potkáme podobnou problémovou situaci. Když totiž něco na vnitřní úrovni nezrealizujeme jako kvalitu, může se to na vnější úrovni lehce projevit jako konflikt. Tak se konflikty stávají našimi učiteli a každý vyřešený konflikt krokem na cestě.

Někdy je také dobré rozvíjet nové úrovně setkávání. Často se k nám vplíží ztuhlé představy o tomhle nebo tamtěch nebo se zarazíme na nějakém problému a schází nám potřebný odstup. Tady přichází v potaz fantazie: Co by se dalo podniknout, abychom sebe a ostatní vnímali z jiné stránky? Třeba bychom si mohli společně užít trochu kultury nebo podniknout něco vzrušujícího. Přijmout nové lidi do svého okolí, zajímat se o společný rozvoj nebo se snad sociálně angažovat. Něco takového může přinést svěží vítr. Je přitom důležitá odvaha vzdát se dávno známého pole působnosti a je třeba věci nepřehnat. Každý zúčastněný by měl mít šanci do toho vstoupit a změnit se.

Za třetí, je třeba nenechat se "sundat" z úrovně "nejvyšší pravda je nejvyšší radostí". Přichází někdo se špatnou náladou a vidí jen problémy, tak uděláme vtip. Někdo je komplikovaný, mluví se o počasí. Přímo nebo nepřímo vše neustále zaměřujeme na slova týkající se lásky, radosti a jednoduchosti. Pomáhá to dokonce i ve složitých situacích, když má někdo nával hněvu. Neskočíme na to, krademe mu jeho show a opět se stáváme pány situace. Tady nesmíme být pyšní, měli bychom mít rozvinutý dostatek lásky, abychom viděli, jak daleko můžeme jít, co ten druhý ještě vydrží. Také bychom měli mít dostatek vlastních vnitřních zkušeností, jinak bude naše vystupování působit vyumělkovaně.

Někdy je ale také důležité stanovit jasné hranice. Často tak uděláme ostatním laskavost. Důležité přitom je mít před očima jen rozvoj a užitek ostatních a při jednání již nevycházet z vlastních strachů a rušivých pocitů - ani podprahově, jinak to může převrátit situaci v opak jako kapka jedu. Setkáme-li se s úplně nafouklým egem a nemůžeme již sáhnout po jemnějších metodách, pak je třeba si věci zásadně vyjasnit. Buď při nesentimentálním rozhovoru zcela vyložit karty na stůl, anebo například tak, jako se brání zloději ve vykradení bytu. Ne proto, že lpíme na věcech - ty jsme tak jako tak v mysli dávno rozdali - ale z lásky k němu, protože nechceme, aby si dále pěstoval v podvědomí ještě víc špatných dojmů.

Mohli bychom tu probrat ještě další příklady, možnosti řešení jsou vždy velmi individuální a závisejí na mnohých faktorech. Ale dvěma hlavními zásadami pro řešení konfliktů je vždy pochopení, že vše, co nás potkává, není doopravdy nic vnějšího, nýbrž že je to svobodná hra naší vlastní také ve skutečnosti neexistující mysli. A že cesta jak vše tímto způsobem prožívat je rozvíjení lásky a soucitu. Rozumíme-li tomu, rozvíjíme postupně všechny kvality, moudrosti a intuice. Když ale někomu přerostou konflikty přes hlavu, je lepší se stáhnout a věnovat se prostřednictvím praxe dharmy rozvíjení soucitu a moudrosti. Zvládneme to teprve tehdy, když rozpoznáme, že žádná námaha nebyla příliš velká, neboť pak bude vše, co se stane, dárkem. Každý sebenepříjemnější konflikt se stane vítanou možností sbírat životní zkušenosti a bude fantastický prostě proto, že se děje.

překlad: Jan Matuška