Žleby

Dnes romantický zámek býval v dávných dobách mocným hradem. Vraťme se proto nyní do doby udatných rytířů.

Tenkrát, před mnoha a mnoha věky, žila na hradě paní známá v celém širém kraji svou krutostí, ale i bohatstvím. Muže jí vzal ukrutný boj, a proto na hradě žila dlouhá léta jen s několika sloužícími, dvorními dámami a biřici.

Doba byla onehdy velmi zlá, toho roku se na polích urodilo jen velmi málo, ale paní žádala na svých poddaných daně stejné, snad dokonce i vyšší než minulého roku. Mnoho lidí nemělo čím zaplatit.

Podobně na tom byl i kovář z podhradí. Práce bylo málo a pět malých dětí plakalo doma hlady. Proto když si přijeli z hradu pro daně, Jan odmítl zaplatit. Paní se tenkrát velmi rozzlobila a kováře nechala zavřít do vlhké temné kobky. Ani mučení nepomáhalo, a tak se stalo, že paní poručila pro výstrahu kováře popravit.

Byl deštivý, nepřívětivý čas, když kováře vedli na Šibeničník. Mnoho lidí se sešlo na jinak pustém vrchu. Již kat pokládal kovářovu hlavu na špalek, když Jan pravil: "Paní, nechť je vykonán ortel nade mnou, ale tvůj osud bude ještě horší. Po smrti nenalezneš klidu a budeš po nocích bloudit krajem." Paní se kovářova proroctví nezalekla, naopak ji ještě více rozohnilo a rozkázala, aby kat konal svou práci.

Po této popravě se prý zjevoval na vrchu žhnoucí ohnivý meč a lidé měli strach z tohoto místa i ze zlé paní.

Mnoho let uplynulo a paní v těžké chorobě ležela na svém loži. Teprve teď pocítila strach z kovářových slov. Po několika dnech utrpení paní usnula navždy.

A kovářovo proroctví? To se opravdu naplnilo. Paní nenachází v hrobě klidu a zjevuje se jako Bílá paní na místě, kde je po dlouhá staletí ukryto její bohatství.