Zlatý jelen

Za dávných časů, kdy panoval v Bénáresu mahárádža Brahmadatta, vstoupil budoucí Buddha do lůna jedné laně. Když z něj pak vyšel, stal se jelenem s nádhernou zlatou barvou. Jeho oči zářily jako vyleštěné kulaté drahokamy, jeho rohy se třpytily stříbrem a na tváři měl stále jemný úsměv. Černá kopýtka měl stále tak čistá a lesklá, jakoby je právě někdo čerstvě nalakoval. I ocásek měl tak pěkně učesaný, že ani jaci nemají hezčí. Také byl o něco větší, než jsou ostatní jeleni. Vládl stádu pěti set jelenů a říkali mu král jelenů Nigródha. Nablízku žilo jiné stádo, a to mělo také svého krále jménem Sákha. I ten byl také tak krásný a rovněž jeho stádo mělo pět set jelenů.

Bénáreský mahádádža jedl rád jelení maso a neminul den, aby si ho nedopřál. Pravidelně svolával vesničany, aby mu nadháněli při lovu zvěř, a zdržoval je tak od práce. Lidé se proto rozhodli:
"Zhotovme tedy oboru, tam umístíme jídlo a vodu pro jeleny, pak je tam nalákáme a vrata od obory zavřeme. Všechno to pak odevzdáme králi a budeme zase moci pracovat na svých polích."
Obklíčili pak les, kde žila stáda obou jeleních králů, tloukli tam palicemi do stromů a holemi do keřů i do země, a nahnali tak všechny jeleny do obory. Nakonec vzdali čest králi a spokojeně se rozešli do svých domovů.
Potěšený mahárádža se hned vydal do obory, aby si prohlédl, jaký dar dostal. Spatřil tam i oba zlaté jeleny a byl tolik pohnut jejich krásou, že se rozhodl je navždy ušetřit. Ostatní zvířata však takovou výsadu neměla. Čas od času pak mahárádža přicházel do obory a složil vždy jednoho jelena. Později tam posílal už jen svého kuchaře.
Postupem doby však jeleni pochopili, že luk a šípy v rukách lovce znamenají smrt, a tak se začali plašit, okamžitě jak lovec vstoupil do obory. Tlačili se v rohu, naráželi do sebe parohy a způsobovali si tak zranění, kterým pak často podlehli.
Když si na to byli stěžovat u svého krále Nigródhy, ten se odebral za druhým králem Sákhou a přednesl mu svůj návrh:
"Milý jelení králi, mnoho našich teď zbytečně umírá. Udělejme konec lovu lukem a šípem a tím i zbytečnému plašení našich stád! Od zítřka vylosujeme vždy jednu oběť střídavě z mého i z tvého stáda, a ta pak položí dobrovolně hlavu za nás všechny."
Druhý jelení král Sákha s tím souhlasil.

To se pak stalo v oboře pravidelným zvykem, dokud nepadl los na jednu laň z druhého stáda, která právě čekala mládě. Ta přišla za jejím jelením králem Sákhou a žádala ho o milost:
"Velký pane, je zbytečné, aby byly obětovány dva životy místo jednoho. Proto dej prosím losovat znovu."
"Jednou už bylo rozhodnuto," odpověděl odmítavě Sákha, "víš, co je ti určeno. Proto odejdi."
Laň se však nedokázala smířit s takovým nepochopením, a tak se odebrala za jelenem Nigródhem ze sousedního stáda. Ten ji vyslechl a odpověděl ji:
"Můžeš jít bez obav zpátky. Vyřiď, že se o to postarám sám."
Neřekl jí však, že se druhý den vydá sám dobrovolně položit svou hlavu. Když kuchař uviděl jeleního krále, jak pokorně sklání svou krásnou zlatou hlavu se stříbrnými parohy před jeho nožem, polekal se a běžel za mahárádžou. Ten dal okamžitě zapřáhnout svůj vůz a s velkým průvodem dvořanů se vydal do obory. Když tam uviděl klečet jelena Nigródhu, ptal se ho:
"Ctěný jelení králi! Nedaroval jsem ti navždy milost? Proč tu tedy klečíš u mých nohou?"
"Smím snad ze své moci přenést na jiného to, co již bylo jednou určeno? Nezbývá mi proto, než se obětovat sám! Odpusť mi tedy, velký králi, že tvou milost nemohu přijmout."
Král pohlédl na své dvořany, pak se obrátil k jelenovi a řekl:
"Milý zlatý jelení králi! Nikdy jsem nespatřil ani člověka, jenž by byl naplněn takovou pokoru, starostlivostí a soucitem. Povstaň tedy! Tobě a oné lani za to uděluji milost."
Nigródha však pokračoval:
"Teď jsi daroval milost pouze dvěma. Co ale ostatní jeleni?"
Král se zarazil, ale díky pohnutí se nemohl ubránit velkorysosti:
"Dobrá, ušetřím i ostatní jeleny v parku."
"A co další jeleny v džungli?"
"Ty také," pokrčil rameny král.
"A co ostatní čtyřnohá zvěř?
"Také tak," usmál se král nad jelenovou vytrvalostí.
"A ptáky, a ryby v řekách?"
"Samozřejmě, milý jelení králi, když už to má být, tak ušetřím všechny," rozesmál se král, třebaže mu bylo zatěžko povolit takovou věc - přesto však jelenovu příkladu nedokázal odolat. Ten pak slavnostně oslovil krále s celým jeho průvodem:
"Dodržuj tedy svůj zákon, velký králi, a nikdy už nezabíjej a neubližuj, jakož i čtyři další pravidla, totiž nebrat nedané, neužívat si nedovolené, nemluvit křivě a nepožívat nic opojného, a rozšiřuj je mezi otcem a matkou, syny i dcerami, bráhmany i šlechtici, kupci i venkovany, ke štěstí všech bytostí, a také ke tvému štěstí, aby ti bylo jednou dopřáno slavné zrození v blažené říši."

Po těchto slovech se jelení král Nigródha obrátil a drobným, vznešeným krokem zamířil zpátky ke svému stádu.

Té lani se pak narodil syn, krásný jako rozkvétající poupě. Stalo se však, že při své hře zvědavě odběhl ke druhému jelenímu králi Sákhovi. Jeho polekaná matka ho na místě varovala:
"Můj synu, nechoď k němu a nikdy mu nechtěj být nablízku, drž se raději jeleního krále Nigródhy."

Sama o tom pak složila verš:

Lépe je u jelena Nigródhy zemřít, než muset u jelena Sákhy žít.

Traduje se ještě, že Ánanda byl tenkrát tím mahárádžou, zatímco Dévadatta byl jelenem Sákhou.