Zjevení Panny Marie v Turzovce

Zjevení Panny Marie v Turzovce je série sedmi zjevení Panny Marie hajnému Matúšovi Latúšovi u slovenské obce Turzovka. K prvnímu podle jeho svědectví došlo dne 1. června 1958 na hoře Okrúhla, na lesnatém místě zvaném Živčák, nedaleko obce. Na stejném místě se mu Panna Marie zjevila ještě šestkrát, naposledy dne 14. srpna 1958. V průběhu následujících let docházelo také k osobním mariánským zjevením některým věřícím, kteří sem začali putovat bez ohledu na komunistický režim, jenž se snažil pronásledováním Matúše Lašúta význam těchto událostí potlačit.

Navázání kontaktu, příkazy

Při rozjímání u svatého obrázku na hoře Okrúhlá, na místě zvaném Živčák, se 1. června 1958 lesníkovi Matúšovi Latúšovi zjevila asi dvoumetrová postava Panny Marie Lurdské.[4] Stála na obláčku z mlhy uprostřed záhonu bílých květin. Oblečená byla v bílém hávu, které bylo ozdobeno modrou stužkou. Na světle hnědých vlastech měla položený bílý závoj. V obličeji byla bledá, ruce spínala k modlitbě a na levé ruce jí visel růženec. Působila dojmem mladé dívky.[4]

Matúš Latúš si díky absolutní nehybnosti postavy zpočátku myslel, že se mu zjevila socha Panny Marie. Ale když postupně začala nabývat na kráse (i majestátnosti) a když si navíc k tomu mírný vítr začal pohrávat s její kadeří vlasů, uvědomil si, že se nejedná o sochu, ale o živou bytost.

Pozvedla pravou ruku a ukazováčkem (beze slov) mu přikázala, aby se podíval dolů napravo. V zápetí si uvědomil, že se nachází s Pannou Marií v záhonu květin, který obepíná nízký plot. Zahlédl tři odtržené laťky. Vzal kladivo, které bylo pověšené na plotě, a opravil to. Panna Marie spokojeně přikývla.

Pak pravou rukou několikrát rozkymácela svůj růženec, který jí visel na druhé ruce, a soustředěně se na něj podívala. Matúš Lašút vycítil, že po něm chce, aby se pomodlil růženec. Slova však neznal, protože se s touto modlitbou ve svém životě nikdy nesetkal, ale nevyhovět nešlo. Byl příliš odevzdán zjevení.

Sedm obrazů

Poté Panna Marie pokynula, aby se otočil směrem ke stromu, kde visel její portrét. Matúš Latúš však ke svému překvapení na tomto místě uviděl rozevřenou a zploštělou mapu světa, pod níž se nacházela černá cedulka. Na ní se ukazovalo (podobně jako filmové titulky) vysvětlení některých skutečností, které nechápal. Mapa se proměnila postupně na sedm prorockých obrazů.

Na prvním obraze se mu ukázaly tři barvy: modrá, zelená a žlutá. Podle vysvětlující cedulky znázorňovala modrá barva vodu, zelená hory a žlutá rovinatý kraj. Zelená barva v symbolickém významu představovala dobro a žlutá zlo. Po přečtení obsahu tabulky se automaticky text přeměnil na tuto výzvu: „Čiňte pokání! Modlete se za kněze a řeholníky! Modlete se růženec!“ Po chvíli se vytratila, ale znovu se ukázala před druhým, třetím i čtvrtým obrazem.

Druhý obraz představoval rozšíření žluté barvy na mapě na úkor zelené. To znamenalo varování, že zlo se bude ve světě rozrůstat a naopak dobro vytrácet.

Na třetím obraze již žlutá barva pohltila celou zeměkouli (tedy celou plochu mapy). Přitom z nebe neustával padat do žluta zbarvený déšť. Výjev na obraze ukazoval jak hříchy (zlo) zaplaví svět a jaké to bude mít pro lidstvo důsledky. Tabulku vyplňovalo toto varování: „Když se lidé ještě nenapraví, přijdou strašné pohromy – jednotlivě i hromadně – a lidé budou hynout různými způsoby.“

Čtvrtý obraz vykresloval konkrétní skutečnosti o možném konci světa. Matúš Lašút viděl exploze, které z moře vyvrhovaly obrovské množství žhavé lávy. Ta po dopadu na zem ničila její život. Tento výjev doplňoval také text napsaný na cedulce: „Jestliže se lidé ještě nepolepší, zahynou!“

Obsah pátého a šestého obrazu Matúš Lašút neprozradil, protože se domníval, že by tím lidem neprospěl.

Poslední sedmý obraz vyjadřoval skutečnosti, které by na Zemi zavládly, kdyby lidé začali žít v souladu s Božími přikázáními. Svět by byl poset květinami prozářenými sluncem. Všude by zavládl mír. Lidská populace by vytvořila harmonické a radostné společenství. Panna Marie, která se objevila nad obrazem, ukázala na černou tabulku, kde se objevil nápis: „Když všechno splníš, přijdeš…“ a poté ukázala prstem směrem k nebi.

Náhle se zablýsklo a na obloze se vytvořil zářivý trojúhelník. Z něj vyšel, v bílém ornátu a červeném plášti, Ježíš Kristus. V ruce držel vysoký úzkoramenný kříž. Ze zářícího srdce, které měl umístěné na hrudi, mu vyšlehly tři světelné paprsky. Jeden z nich zasáhl klečícího Matúše Lašúta a srazil ho tak, že narazil obličejem na zem. Upadl do bezvědomí. Po třech hodinách se probral a zpozoroval, že vedle něj leží bílý růženec. Vzal ho do ruky a zjistil, že se umí modlit slavný růženec. Po chvilkovém rozjímaní vyrazil zpět domů. Při zpáteční cestě přemýšlel o smyslu tří odtržených latěk, které ve svém vidění musel přibít. Uvědomil si, že zjevení tímto příkazem poukázalo, aby se často modlil růženec, přijímal svátosti a také, aby vycházel dobře s lidmi. Druhý den, šel ke svátosti zpovědi a přijímání, poté se mu údajně zázračně vyléčily všechny dosavadní nemoci.

Následující události

Panna Marie se mu zjevila ještě šestkrát (7. a 21. června; 1., 7. a 21. července; 14. srpna 1958). O svých zážitcích začal vyprávět až 7. září 1958. Již dalšího dne vyšla první skupina poutníků (cca 1000 lidí) s Matúšem Lašútem na horu údajných zjevení. Toho dne večer k němu domů přijela VB a chtěla ho odvést k výslechu. Díky odporu místních lidí mu bylo pouze nařízeno, aby přišel dalšího dne na stanici VB v Čadci. Nakonec ho vyslýchali čtyři dny ve snaze ho vyčerpat a zmást. Také musel podepsat 120 protokolů.[9] Na všech však byla vždy stejná výpověď. Dne 12. záři 1958 (hned po výslechu) ho zavřeli do psychiatrické léčebny v Bitčici u Žiliny. Propuštěn byl v červnu 1959. Do konce roku 1961 byl umístěn v psychiatrickém zařízení ještě dvakrát. Souběžně s těmito nucenými pobyty Matúše Lašúta byla vedena v letech 1958 – 1961 různá vyšetřování (soudy, veřejné soudy apod.). K odsouzení však nikdy nedošlo.

I přes tyto okolnosti se hora Živčák začala plnit poutníky. Někteří z nich také prožili zjevení Panny Marie. V souvislosti s těmito mariánskými viděními byly objeveny místní prameny, které měly (z nemocí) během let uzdravit mnoho lidí. Po sametové revoluci došlo k lékařskému přezkoumání těchto zázraků (s cílem uznat celé zjevení), ale nedošlo se k takovým výsledkům, které by byly uspokojivé.