Zjevení

Zjevení (neboli revelace z lat. revelatio odhalení) označuje v náboženstvích, která se odvolávají na božský původ své nauky, komunikační proces, kterým se dává v těchto náboženstvích Bůh poznat a kterým ozřejmuje člověku svou vůli. V přeneseném smyslu se pak jako zjevení označuje i obsah tohoto poselství.

Osoba, které je zjevení nejprve určeno a která je pak zvěstuje dále ostatním, se obvykle označuje jako prorok, vizionář či posel (resp. anděl). Samotné zjevení se může udít vícero způsoby, např. cestou vizionáře do nebe či do podsvětí (např. Zjevení Janovo a další apokalypsy), prostřednictvím snu (poselství určené Josefovi v Matoušově evangeliu) či skrze extázi, kdy dochází ke komunikaci pouze na duchovní rovině.

Obsahem jednotlivých zjevení mohou být události budoucí, které se případně mohou týkat i konce světa (eschatologie), události nebeské, které se týkají Boha, andělů (apokalyptika, kniha Daniel, 2. list Korintským 12), či interpretace současných událostí (např. první kapitoly Zjevení Janova).

V katolické teologii pak pojem zjevení získává kromě předešlých významů také specifický význam věroučných pravd ve svém celku (latinsky depositum fidei), tedy souhrn veškeré komunikace Boha vůči člověku, která je zachycena v Písmu svatém, Tradici a učitelském úřadu církve.