Život a hmota podle indických nauk

Organická a neorganická struktura hmoty, relativní ne-vědomí a vědomí, absolutní Vědomí

Život je silou svrchované Síly (Paráśakti). Podle indických písem je hmota jako taková spodní konec kosmického evolučního procesu a sama není schopna vytvořit život, jenž je částí samotného rozvíjejícího se kosmického procesu. Život je síla, jejíž hrubou manifestací je hmota. V podobě tzv. živé formy je prvním stupněm na cestě k osvobození od hmoty a přechodu do čisté Zkušenosti. Život sám o sobě nemá žádný původ, protože je jen ohraničeným aspektem všepronikajícího Bytí ve vší plnosti. Absolutní Vědomí se samo o sobě nerozvíjí. Může být jaksi zdánlivě vysvobozeno, což je ale jiná věc. Zdánlivě proto, že ve skutečnosti je stejné a neměnící se. Ohraničený subjekt ale potřebuje určitý symbolický popis. Ohraničené síly ve formě individuálních přání živých forem a fyzikálně-chemických sil hmoty jsou jen zrcadlem skutečné neohraničené Síly. Všechny tyto formy se vztahují k mysli a hmotě a odehrávají se v nich. Átman, jenž je neustálé Blaho, je základem všech těch forem, nikoliv však jejich výtvorem či důsledkem.

Na Západě hmotu dělíme na organickou a neorganickou, kde organická či organizovaná hmota představuje živou a druhá neživou či mrtvou hmotu. Samozřejmě je to jen zjednodušený výklad. Podle indických nauk každou hmotu můžeme považovat za určitý stav organizace neboli za systematické uspořádání relativně oddělených částí v celku. Minerální bytosti jsou charakterizovány krásnou geometrickou, krystalickou či amorfní atd. formou, podobně jako „živé“ bytosti jsou charakterizovány např. anatomickou strukturou. Všechna hmota, vše, co existuje, je organizována na určitém stupni. Rozdíly, pro které všeobecně oddělujeme tzv. živou hmotu od neživé, nejsou nic jiného než stupně a vlastnosti organizace. Abychom svět chápali a mohli ho nějak popisovat, jsou tyto i podobné kategorie důležité. Jógin se ale snaží dualismus pojmů překročit a hledat společné jádro všech věcí.

Podle sámkhji a advaita védánty je veškerá hmota derivací jedné původní substance či Energie zvané prakrti (v sámkhji) či májá-śakti (ve védántě). Její četné tvary jsou v neustálém pohybu. Aktivita je tak základní charakteristikou této Energie či Síly. Indický ekvivalent pro mrtvou hmotu neexistuje. Termín džada použitelný pro neživou hmotu (= nehybný, „neživý“) obecně značí cokoliv bez samovolného pohybu (ačara) a pevné, nehybné věci. V tomto smyslu by rostlina mohla být džada, ač v rostlině samotné probíhají určité procesy, pohyby. Proto pohybující se věc (čara) by mohla být relativně džada. Člověk, který je strnulý zimou, se tak jmenuje džadasada.

Džada znamená bez pohybu, bez námahy, ale také ne-vědomí (ačétana). Neztotožňovat s velmi sporným až nevědeckým výrazem „nevědomí“ západní psychologie, které je ve skutečnosti vědomím (s aktuálně slabou vazbou k ahamkáře či jáství) pod nějakou samskárou či karmou. Pro rozlišení užíváme termínu ne-vědomí, coč zaznačuje vše, co do vědomí nepatří. Věc, která je ačétana, ještě nemusí být absolutně bez vědomí. Protože, v pravdě, nic není bez absolutního Vědomí; ale bez relativního omezeného individuálního vědomí víceméně může být. Podle védánty je všechno existující na světě určitou formou Vědomí (čit). A všechno, co se týká materiální síly, je májá-śakti, Síla, která sama v sobě či sama o sobě (svarúpa) je Vědomím. V hrubém projevu se májá-śakti manifestuje jako tři guny (trigunamají). Tři guny se nacházejí ve všem a nikdy neexistují odděleně od sebe jakožto jedna guna v nějakém projevu bez ostatních dvou. Sattva je aspektem přírodního principu, který manifestuje Vědomí v každém fenoménu. Co nazýváme ne-vědomím, či přesněji co se nám jeví jako ne-vědomé, je jen to, v čem je Vědomí tamasem nejvíce zakrýváno. Co by mohlo být z jednoho hlediska ačétana (ne-vědomé), z druhého může být sačétana (vědomé).

Z filozofického pohledu je veškerý jev v základu nepohybující se abstraktní Vědomí, které je pro ohraničeného vnímatele vždy zakrýváno závojem určitých stupňů, s neustálým pohybem mysli a hmoty. Toto Vědomí je zakrýváno nejvíce v hrubé hmotě, méně a méně v rostlinách, zvířatech a člověku. Člověk pomocí jógy se může stát celkově tímto Vědomím. Termín Vědomí (s velkým „V“) se nemá chápat v západním slova smyslu, ale jako přibližný jógický výraz pro čit.

Mezi tzv. živou a neživou hmotou není žádného rozdílu. Nejsou dva druhy hmoty. Stvořitel tvoří všechno od minerálů až k člověku (a dál) ze stejných látek. Rozdíl spočívá pouze ve způsobu, jak tyto struktury vyjadřují a odkrývají Vědomí, které je jejich esencí, nikoliv naopak. Čím více je toto Vědomí odkrýváno, tím je struktura komplexnější, individuální vědomí je blíž a blíž k absolutnímu Vědomí. U vysokých božských bytostí tomu tak je, u člověka jen výjimečně. Různé elementy hmoty v kombinaci zvyšují komplexnost forem anorganické hmoty až ke strukturám vytvářejícím buňky živých bytostí. Když nám biologie vysvětluje život, říká, že je to proces, a také nám říká, co život dělá neboli jak se život projevuje, namísto toho, aby řekla, co to život „je“. Říká, že živá substance je ta, která se narodí, dýchá, pohybuje se, asimiluje, roste, postupně se vyvíjí, páří se a reprodukuje, pak umírá. Ač jsou to bez pochyby pravdivé fundamentální vlastnosti tzv. živé substance, nemůžeme tvrdit, že jsou pouze její výhradní vlastnosti. Narodit se a zemřít je jen určitý vstup a odchod z existence. Tak je tomu i u částečky hmoty. Obsahuje obrovskou energii a vnitřní pohyb malých částic trvá, dokud se celá částečka či atom nerozpadne nebo nepřechází do jiné formy. Tento rozpad či proměna je pro částečku smrtí. Pohyb se projevuje v hrubé materii také molekulárně. Dech je přítomný také u rostliny, dýchá svými listy. Dýchání anorganické látky je více tamasem zakrýváno, ne však nepřítomné. Samozřejmě proto, že takový kámen nemá buňky a plíce, nepotřebuje kyslík. Avšak to neznamená, že kámen nedýchá. Dýchání v této tamasické formě se projevuje ve výměně pránických či jiných informací. Vlivem okolí, např. kolísáním denní a noční teploty, se uvnitř kamene mění tlak, mění se i určitý „vnitřní prostor“, lze to také připodobnit funkci dechu. (Extrémní teplotní rozdíly v poušti působí časem rozpad veškerého kamení v písek.) Dýchání u člověka také nezabezpečuje pouze přísun kyslíku, ale hlavně prány. Bez kyslíku vydržíme několik minut, ale bez prány je smrt okamžitá.

I tzv. neorganická hmota roste. Např. krystalizace je takovýmto projevem. Pro určitý druh nerostu to znamená určitý stupeň evoluce. Množit se mohou i krystalické formy, není to jen vlastností tzv. živých struktur. Když takto zkoumáme rozdíly mezi tzv. živou a neživou hmotou, můžeme usoudit, že tzv. živá hmota má víc a víc svobody a individuality. Individualita je v paralelním vztahu s odkrýváním Vědomí. Život je výraz, který vyjadřuje rozdílnost. Když nazveme veškerou hmotu živou, ztrácí slovo život svůj význam. Život je Síla, forma Vědomí. Tato Síla se projevuje i jako hmota i jako život samotný, přičemž je i příčinou obou.

Podle indických materialistů (čárvákovci či lókájatové) je život, podobně jako lidské vědomí, spontánním výsledkem chemických kombinací (pod vlivem tepla a vlhkosti) a čtyř druhů hmoty v organické formě. Předpokládá se, že instinktivní pohyby nově narozeného organismu jsou pohyby mechanické, které závisí od vnějších vlivů. Vědečtí materialisté Západu na tom nejsou lépe, protože všechno nevysvětlitelné vysvětlovat záhadným pudem a genetickým kódem je sice možné, avšak k ničemu rozumnému to nevede. Řeknou, že to a to je výsledkem genetických informací, nakreslí nám DNA, tvrdíce, že tento kód s mutacemi se projeví tak a tak, ale odkud že se vzaly tyto genetické informace nebo co je to vlastně DNA, neřeknou. Materialisté jsou pyšní, když věda nachází důkaz (?), jak se z neživých prvků hmoty vzniká první bílkovina či enzym. Ale proč se „snaží“ ještě neorganizovaná hmota dosáhnout stavu organizovanosti? Ano, záhadná „materiální“ evoluce či náhoda? Kolik podobných pomocních pojmů budou ještě vědci potřebovat k popírání Pravdy?

Společným bodem njája-vaiśéšiky, sámkhji, Pataňdžaliho jógy a védántských škol je, že nejvyšší Vědomí (čaitanja) prostupuje vše a není výtvorem hmoty. Naijájikové tvrdí, že psychické a vitální procesy jsou nemateriální a nemohou se rozpustit v pohyb. Sámkhja-jóga a védánta učí, že obě, mysl i hmota, jsou, jako všechno ostatní, co není Vědomí, formami určitého pohybu. Tyto školy se od sebe liší tím, že dle védánty je život též samostatný, samobytný princip, což sámkhja nepřijímá. Obě darśany učí, že Vědomí není druh pohybu a nemůže být výsledkem pohybů anorganické látky. Život podle sámkhji není váju nebo biomechanická síla, a ani pouhý mechanický impulz, který je výsledkem impulzu z váju. Život je aktivitou, která je výsledkem různých spolupůsobících aktivit mysli a smyslů, jáství (ahamkára), emocionálních-myšlenkových (manas) a sensoricko-motorických vztahů organismu. Sámkhja přijímá samostatnou existenci mysli, ale život rozkládá do pouhých výsledků činnosti mysli a smyslů. Pro sámkhju tak život není biomechanickou silou, ani nepochází z anorganické hmoty (bhúta), ale je komplexní činností fyzikálních principů či sil v organismu.

Védántisté se shodují s učením sámkhji v tom, že život není ani biomechanická síla, ani výsledek jejích činností, avšak odmítají názor, že je výsledkem sensoricko-motorických a emocionálních reakcí organismu. Život je tak nadřazen nad smysly, řídí a reguluje vývoj oplodněného živého zárodku, ze kterého se smysly vyvíjejí. Vnímání vysvětluje život. Pro védántistu je tak život prána, jenž je samostatný princip prostupující organismus a který není hrubou přírodní silou či materiální energií, ale formou regulované činnosti či pohybu, která řídí fenomenální energii. Pro śáktu všechno, co existuje, je formou svrchované Síly (Śakti), která je sama o sobě Vědomím, přičemž sebe manifestuje jako vědomí a ne-vědomí. Tato Síla se projevuje jako Vůle, Poznání a Činnost (iččhá, džňána, krijá). Princip života je formou aktivní síly (krijá-śakti). Avšak tyto síly nikdy nejsou od sebe odděleny. Tam, kde je jedna, je i druhá a třetí. V určitém projevu může být jedna či druhá síla dominantní (pradhána). Vitální princip je, konečně jako všechno ostatní, aspektem absolutního Vědomí, v tomto případě schopným produkovat a udržovat živé substance a všechny jejich funkce. Živá substance je formou Boha jakožto svrchovaná Síla.

Prána ve všeobecném smyslu je „životní princip“, přesně vzato není dechem ani dýcháním, vyjma sekundárního smyslu slova. Dýchání je jen jednou z manifestací života a atributem „živé“ substance. Je projevem životního principu. Dýchání je proces vdechovaného a vydechovaného vzduchu. Forma životního principu či prány, jako projevené funkce, je dýchání. Život jako prána nosí stejný název jako vlastní hlavní charakteristika: dýchání. Toto dýchání je pak v mnohých formách společným znakem rostlin, zvířat i lidí.

Kaušítaki-upanišad nazývá pránu životním trváním každého. Prána může být individuální i kosmická. Kosmická prána je Brahman v podobě prány. Individuální prána je ohraničena v určitém těle, které vitalizuje. Tato prána se manifestuje ve všech dýchajících tvorech, zvaných prání, a je životadávající činností Brahmana. Kosmická prána, která prostupuje a vitalizuje všechny dýchající tvory (prání), je Brahman v podobě souhrnu všech individuálních prán a je zdrojem individuálního a kolektivního života. Dýchání je mikrokosmickým projevem makrokosmického rytmu, dle kterého se celé univerzum pohybuje (v současnosti se rozpíná), vzniká i zaniká. Proto se v indických písmech tvrdí, že život Stvořitele (Brahmá), což je kreativní Vědomí v kterémkoliv vesmíru, je trvání vycházejícího dechu (niśvása) Pána v podobě času (kála). S Jeho nádechem jsou pak všechny světy vtaženy zpět.