Žinkovy

Na místě dnešního zámku stávala kdysi, po dobu čtyř staletí, vodní tvrz. A právě za těchto časů žil na tvrzi loupeživý rytíř. Byl to zvláštní muž, sice loupil, ale byl tuze chytrý a mazaný.

Pán žil sám se svou krásnou dcerou. Ženu již dávno ztratil, a tak se mu dcera stala jedinou radostí, ale i starostí. Již přišla do věku, kdy se počínalo myslet na vdavky. Nápadníků měla tolik, že si mohla vybírat. Každý byl oslněn její krásou. Mnoho pánů o ní říkalo, že je krásnější než růže a moudřejší než sova.

Dívka to byla opravdu náramně chytrá, a proto se nechtěla vdát za žádného hlupáka. Vymyslela si tedy tři nesnadné úkoly pro své nápadníky a vdát se chtěla jen za toho, kdo splní všechna tři přání.

První úkol nebyl až tak těžký pro šikovného muže. Dcera hradního pána chtěla postavit věž, ze které by bylo vidět do kraje. Brzy se však ukázalo, že urození páni si s takovým úkolem neumějí poradit. Když se jim podařilo postavit alespoň část věže, stavba se zakrátko zbořila.

Druhým úkolem chtěla dívka prověřit nápadníkovu moudrost. Žádala kytici z rostlin, které jsou vzácné pro každého člověka, bohatého i chudého.

Ani tento úkol nikdo nedokázal splnit. Každý nosil hradní slečně kytice, uvázané z exotických květin. To však nebyly ty pravé květiny, které dívka žádala.

A třetím úkolem byla otázka "Co je na člověku nejkrásnější a nejcennější?" Otázkou se chtěla slečna přesvědčit o pánově povaze. Avšak každý ji zklamal svými hloupými a malichernými odpověďmi. Šlechtici mluvili o drahých šatech a špercích, které jsou na ženách skvostné a zároveň i cenné.

Až jednoho dne přijel na Žinkovy cizinec a ucházel se o dívčinu ruku. Neznámý vypadal jako náruživý lovec, celý den nesejmul z hlavy klobouk, který zakrýval tajemné oči.

Jaké bylo dívčino překvapení, když se jednoho dne probudila a z okna své komnaty spatřila věž. Bylo jí podivné, že cizinec pracoval v noci, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že neznámý není člověk, ale čert.

Dala cizinci druhý úkol a odpoledne za ní pán přišel s kyticí bylinek. Nejdříve čert nevěděl, jakou květinu si hradní slečna žádá, ale napadlo jej, že lidé říkají bylinám čertovo bejlí a každý je potřebuje a váží si jich, když jej trápí neduhy těla i duše. Dívka se zaradovala, již nevěřila, že někdo dokáže splnit její úkoly.

Třetího dne se neznámého pána zeptala na stejnou otázku jako všech jeho předchůdců. Pekelník nejdříve chvíli přemýšlel a tu mu svitlo. Do pekla odnáším lidi s hříšnou duší. Tak tedy nejcennější a nejkrásnější bude na člověku dobrá a čistá duše. Dívka se zaradovala, když uslyšela pánovu odpověď a její otec nařídil okamžitě chystat svatbu.

Avšak stalo se cosi, co nikdo nečekal.

Cizinec se odmítl ženit na dívčině rodném sídle a chtěl si ji odvézt na svůj hrad. Žinkovský pán to však nechtěl dopustit a tu se neznámý cizinec rozhněval, strhl si z hlavy klobouk, pekelně se zachechtal a dívku si odnesl.

Dívka se tak polekala, že hrůzou a žalem v čertově náručí zkameněla. Ďábel nevěděl, co si se zkamenělým tělem počít a nakonec jej shodil nad vsí Osobovy, kde je vidět dodnes.