Země se propadá do šera

Citlivé přístroje zaznamenaly, že se v uplynulých letech nad planetou vytvářel stále větší soumrak.
Prach, smog, pylová zrnka, kapičky chemických sloučenin. Atmosféra nad naší planetou houstne a sluneční paprsky se stále obtížněji probíjejí na zemský povrch. Světla ubývá už půl století.
Fakta předložená nedávno na kongresu geofyziků v Montrealu jsou alarmující. Od konce 50. let minulého století klesla intenzita slunečního záření dopadajícího na Zemi o 10 procent. Lidské oko toto pozvolné stmívání nezaznamená. Mnohem pozornější než náš zrak jsou však citlivé přístroje - radiometry.

Máte špatné záznamy
Přívrženci "globálního zatemňování" se ještě před několika lety dali spočítat na prstech jedné ruky. Většina odborníků považovala tento jev za lokální úkaz. Ano, v průmyslových aglomeracích se silně znečištěným ovzduším o tom nepochybujeme, ale těžko říct, jak vypadá situace na celém světě. Skeptici navíc poukazovali na nelogičnost jevu. Kdyby na zemský povrch dopadalo méně slunečních paprsků, proč jeho teplota celosvětově stoupá? Máte špatně naměřené údaje, tvrdili skeptici.
"Srdcem" radiometru je černá destička, přibližně o velikosti 2x2 cm. Když na ni dopadá sluneční záření, vzniká v destičce elektrický proud a podle jeho množství se vypočítává intenzita záření. Odpůrci "globálního zatemňování" poukazovali na velkou citlivost těchto přístrojů. Stačí trochu prachu na destičce a výsledek je zkreslený. Navíc během let se měnil způsob měření, takže staré záznamy lze těžko srovnávat s novějšími.

Nečekaný důkaz
Mezitím světově uznávaný klimatolog Atsumu Ohmura ze Švýcarského federálního technologického ústavu v Curychu a další vědci shromažďovali údaje. Ukázalo se, že v průmyslových oblastech Evropy, Severní Ameriky a Asie klesá intenzita slunečního záření ještě rychleji, než se původně uvádělo. Například v letech 1960 - 87 naměřily radiometry nad tehdejším Sovětským svazem pokles až o 20 procent. Podobným tempem ubývalo světla také v Hongkongu. To už se na nepřesnost radiometrů svádět nedalo. Nové důkazy pro zastánce "globálního zatemňování" přišly od australských klimatologů. Graham Farquhar a Michael Roderick chtěli zjistit, proč se voda na Zemi odpařuje stále pomaleji, když teplota zemského povrchu roste? Porovnali data z radiometrů s fakty o odpařování, a získali jasnou odpověď. Závěr z jejich studie, uveřejněné v časopise Science, lapidárně řečeno zní: Vypařování vody je menší kvůli tomu, že na Zemi dopadá méně slunečního svitu. Dohady o výsledcích klimatologa Ohmury a dalších vědců skončily. "V průběhu několika let jsme získali jistotu, že se na Zemi dělá stále větší šero," řekl nedávno James Hansen, ředitel Ústavu kosmických výzkumů NASA. Nutno ale dodat, že celosvětové "stmívání" se týká období mezi koncem 50. a začátkem 90. let. "Přibližně od roku 1992 naopak intenzita slunečního záření stoupá," říká Michal Janouch ze Solární a ozonové observatoře Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové.

Voda nebo světlo
Proč v posledním desetiletí dopadá na Zemi více slunečních paprsků než v předchozím období, není zcela jasné.
"Objektivně konstatujeme, že vzniká méně mraků než v minulých dekádách, ale proč nastává tato situace v posledních letech častěji? To zatím nevíme," zdůrazňuje doktor Janouch. Další možnou příčinou vyšší intenzity světla dopadajícího na zemský povrch jsou pravidelné zhruba jedenáctileté výkyvy ve sluneční aktivitě. Ta je v současné době už několik let zvýšená. Větší jistotu mají odborníci v hledání příčin "globálního zatemnění". Atmosféra zjednodušeně řečeno zhoustla. Vítr roznáší z průmyslových center po celé planetě prach, saze a tzv. aerosoly, drobné kapky chemických sloučenin. To vše zachycovalo část slunečního světla a podporovalo vznik mraků. Když australští klimatologové přivezli do Montrealu výsledky svých studií, ukázalo se, že i nad nejmenším kontinentem šera přibývalo.

Lze získat za méně světla více vody?
Zatím je obtížné určit, na co všechno mohlo pozvolné "zatemňování" působit. Odborníky zajímalo, zda například ovlivnilo klima? Australský vědec Roderick předpokládá, že tento jev zpomaluje růst teploty zemského povrchu. "Většina prognóz tvrdila, že globální oteplení bude v Austrálii doprovázet sucho. Ale ukazuje se, že to není tak zcela pravda. Patrně jen díky tomu, že na nás dopadá trochu méně slunečního svitu, začíná nad kontinentem vzrůstat vlhkost. Za méně světla máme více vody," řekl na konferenci v Montrealu klimatolog Roderick.
Tento "obchod" nabízející výměnu vody za světlo může být výhodný pro země v okolí rovníku, kde je dost světla, ale málo vláhy. V krajinách s mírným klimatem a zejména v severních oblastech je naopak nadbytek vody a sluneční svit zde má cenu zlata. Podle některých odborníků totiž jeho nedostatek může ovlivnit výkonnost zemědělství. Například v Nizozemsku zjistili, že dopadne-li na zem o jedno procento méně slunečního záření, klesne o stejný počet procent produktivita rostlin.
"Takhle jednoznačně bych se to neodvážila tvrdit. Ale je možné, že flóra nějakým způsobem na nedostatek světla reaguje," říká Jana Pospíšilová, vedoucí Laboratoře stresové fyziologie v Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR. Podle jejich slov by menší intenzita slunečního jasu mohla ovlivnit například tvorbu řas v oceánech. Tato ohromná masa zelené hmoty je přitom významným "konzumentem" oxidu uhličitého, jednoho z nejvýznamnějších skleníkových plynů, který se podílí na globálním oteplování. Také některé plodiny, například kukuřice nebo pšenice, by mohly při poklesu intenzity světla prospívat poněkud hůře než za normálních okolností. Obecně ale platí, že rostliny se dokáží s úbytkem světla vyrovnat poměrně velmi dobře. Vždyť například pod korunami stromů v lese mají k dispozici jen asi desetinu slunečního svitu. A když je po delší dobu zcela zatažená obloha v žádném případě to pro flóru nepředstavuje takový stres, aby podobnou situaci nedokázala přežít.

Sever proti Jihu
Nastane snad kvůli vodě a světlu nový konflikt mezi Severem a Jihem?
To ukáže vývoj během dalších desetiletí až staletí. Ale jak v Montrealu varovala Beata Liepertová, klimatoložka z Kolumbijské univerzity v New Yorku, případná změna klimatu nepřinese výhodu ani jedné straně. "Úbytek slunečního svitu není zase tak velký, aby zastavil globální oteplování," napsala badatelka před několika týdny v Geophysical Research Letters. A navíc, aerosoly v ovzduší sice podporují vznik oblačnosti, ale mraky budou stále častěji poskládány z miniaturních kapiček, které se nedokáží změnit ve větší kapky dešťové. "Pokud tedy teplota dále poroste, na světě bude kvůli mračnům stále větší šero, ale většího množství vláhy se stejně nedočkáme," tvrdí badatelka.