Žebrák

Na skalnatém vrchu ční již od věku šestnáctého jen trosky královského hradu Žebrák. Býval to hrad mocný, sám král Václav IV. zde rád pobýval, a tak se tu také zjevuje jeho duch.

Pověst praví, že pod zříceninami hradu jsou ukryté poklady. Je to prý velké bohatství, mnoho truhlic zlata, stříbra, drahých kamenů a šperků.

V městečku pod hradem žil kdysi, za těch dávných dob, mládenec s dobrým srdcem. Každému rád pomohl, jak nejlépe uměl, s každým se podělil o kousek chleba, i když sám neměl téměř nic. Byl to sirotek a po rodičích mu zůstala jen maličká, stará chaloupka, ve které bydlel.

Blížil se den sv. Rufa a mezi lidmi se jako každým rokem povídalo o pokladu, ukrytém pod Žebrákem. Toho dne bylo podle pověsti možné bohatství spatřit a snad si i něco odnést.

Jan uléhal toho večera, den před sv. Rufem na své prosté lože, unaven prací. Jen co dolehl, tvrdě usnul. Avšak zdál se mu podivný sen. Zjevil se mu skřítek s malou rudou čepičkou na hlavě, bílé vousy mu sahaly až na zem a v ruce držel lucerničku, vyzařující zlatavé světýlko.

Pidimužík Janovi povídal: "Dobře tě znám, již dlouho nad tebou bdím a vím, že máš srdce na správném místě. Jen takový člověk může najít poklad. Zítra navečer se vyprav na hrad a čekej na půlnoc, potom si už poradíš sám." Jak nečekaně se trpaslík objevil, tak také zmizel. Jan se ani nestačil na nic zeptat.

Ráno, když se probudil, vzpomněl si na ten tajemný sen. Večer se dlouho rozmýšlel, zda na hrad jít, ale nakonec se přece jen vydal na cestu. V lese najednou zaslechl cinkání podkov a když se otočil, spatřil samotného krále Václava IV. se svou družinou. To přece není možné, podivil se Jan, král je již dávno mrtev.

Václav sesedl z koně a počal se Jana vyptávat na to, co si lidé o něm povídají a žádal, aby mu mládenec vypověděl celou pravdu. Jan mu tedy pověděl vše, co jen kdy slyšel a poté se přízrak rozplynul.

V zamyšlení vystoupil Jan mezi zříceniny a očekával, co se bude dít teď. Tolik prapodivných věcí zažil za tak krátkou dobu. Usedl na kámen a čekal na půlnoc. Tu se najednou země rozestoupila a Jan spatřil obrovské bohatství. On však po moci netoužil, vzal si tedy jen měšec zlaťáků a odebral se k domovu. Za peníze opravil chalupu, brzy se oženil a spolu se svou ženou žili šťastně až do smrti.