Zdravý domov aneb Čistota voní nejlépe

Zima je kolem nás a my sedíme ve vyhřátém bytě. Vzduch nic moc, tak si ho alespoň trochu ovoníme, co vy na to? Tohle si možná řekne většina z nás a místo vydýchaného kyslíku obohatíme vzduch vůněmi. Moc tím ale svému zdraví nepomůžeme. 

Ač se to nezdá, může čichový vjem ovlivnit mnohé. Vonná látka totiž v mozkovém čichovém centru, kam vzruch doputoval z čichových buněk, ovlivňuje autonomní nervový systém a může tak uklidnit i povzbudit, osvěžit, či dokonce snížit nebo zvýšit krevní tlak a pomoci od bolestí hlavy; inhalace aromatických silic se využívá také v terapeutických postupech. Na trhu jsou k dispozici pro osvěžení vzduchu prostředky, které se aplikují různě. Mohou být ve spreji, mohou se odpařovat teplem, jsou tu elektrické osvěžovače, parfémované svíčky a vonné tyčinky.
Právě zvolený termín „osvěžovač“ mate spotřebitele nejvíce. Ten tak získává dojem, že vzduch v bytě či autě bude mít pročištěný a obohacený o nějaké občerstvující aroma. Kdo by nechtěl mít svěží vzduch doma, když každé větrání v zimě znamená únik tepla, a tedy i částečně finanční ztrátu za zaplacené, ale nevyužité teplo, navíc při současných cenách za energii? Sáhneme proto po prostředku, který se nám nabízel v prodejně či v jedné z nesčíslných televizních reklam a v rámci jejich intencí se tak ocitneme tu na horské louce, tu na pláži u moře nebo uprostřed bujně zeleného lesa. Měli bychom se ale zamyslet nad tím, za jakou cenu tento dojem s větším či menším úspěchem získáme. Během 24 hodin se nám do plic dostane asi 12 tisíc litrů vzduchu a zaleží na nás, co s ním budeme inhalovat…

Je osvěžovač a „osvěžovač“
Před lety proběhly tiskem výsledky testů Evropské spotřebitelské organizace zaměřených právě na takzvané osvěžovače vzduchu. Nebylo to potěšující zjištění, což jen odráželo nedostatek patřičných norem, které by určovaly, co je v obsahu těchto prostředků přípustné a co odporuje zdravotnímu hledisku, ba co je přímo nebezpečné. Nesmíme se nechat zmást a raději se při nákupu podobných prostředků ozbrojme lupou, abychom si mohli přečíst údaje psané tím nejdrobnějším písmem.
Složení je jedna věc, druhá pak to, co osvěžovač provede při aplikaci. Většina z nich automaticky radikálně zvýší počet polétavých částic v ovzduší. Už jsme si zvykli, že do prodeje nemůže přijít nábytek z dřevěných prefabrikátů obsahující formaldehyd. Tento karcinogenní aldehyd však může obsahovat právě i používaný prostředek na osvěžení vzduchu. Stejně tak benzen. Obě látky hodnotí mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny jako číslo 1, tedy „prokázaný karcinogen pro člověka“. Další organické látky – od esterů po alkoholy – mohou nastartovat alergické reakce či zhoršit astma. Osvěžovače nemusí obsahovat jen jednu škodlivou složku, ale třeba hned několik. Chvíle pohody se pak promění a nastanou starosti.
Nemusíme ovšem hned takto reagovat, stačí bolest hlavy, nad kterou mávneme rukou a po její příčině dál nepátráme. Nebo se ráno probudíme s lehkými příznaky kocoviny; jestliže jsme si k lahvi vína zapálili vonnou svíčku pro dokreslení romantické atmosféry, budeme to možná přisuzovat spíše vínu než oné svíčce. Přitom právě svíčka a vonné tyčinky vinou procesu hoření „obohatí“ vzduch v bytě nejen o polétavé částice (stejně jako u cigaret vzroste jejich počet geometrickou řadou), ale také o oxid uhličitý, uhelnatý, siřičitý a dusičitý, k tomu se pak přidají xylen (užívaný i jako inhalační droga) a styren (s narkotizujícími účinky). Formaldehyd pak dodávají do vzduchu nejčastěji osvěžovače, které se zapínají do zásuvky.
Jinou reakcí, kterou musíme přičítat našemu vylepšení vzduchu je třeba kašel či problémy s očními spojivkami, některé prameny dokonce uvádějí jako důsledek inhalování těchto škodlivých látek i výpadky paměti. Samostatnou kapitolou je používání takových prostředků v bytě, kde pobývají malé děti nebo těhotné ženy.

Spolehněme se více na přírodu
Neznamená to ale, že se musíme vzdát všech prostředků, které nám byt rozvoní. Ani tady nelze čekat zázraky, jako hlavní zdroj osvěžení bude vždy dostatek kyslíku. Proto – není-li venku zrovna plno smogu – raději oželíme trochu toho tepla a pustíme čerstvý vzduch dovnitř. Můžeme si také pomoci přírodními silicemi. Na výše uvedených produktech bývá často uvedeno, že jsou „přírodní“, ovšem málokdy je to pravda. Když ale budeme chtít, aby vzduch v našem bytě voněl po citrusech, proč nepoužijeme citrusy samotné a spoléháme se na chemikálie?
Špatný vzduch je také kolikrát jen výsledkem nedbalé údržby v bytě – zapáchající odpady, otevřený koš s odpadky, nemytý vnitřek ledničky či myčky, cigaretovým kouřem prodchnuté záclony. Jestliže tato kritická místa udržíme čistá, bude jednodušší dosáhnout i pocitu svěžího vzduchu. Pak mohou pomoci i méně agresivní prostředky, jako je například kůra z citrusů, levandule nebo bohužel opomíjené plody kdouloně. Na rozdíl od chemikálií neublíží, spíše pomohou. Tak například voňavé citrony a pomeranče pomáhají při depresích či nechutenství, aroma levandule pomůže při nespavosti, bolestech hlavy nebo dýchacích potížích. S dýcháním pomůže třeba i vůně borovice či máty, ta pak má pozitivní vliv i na pocity nevolnosti. Všestranný eukalyptus má dokonce moc vyhnat na mráz i hmyz, který se v bytě chtěl usídlit. Je ale načase si vyjasnit jednu záležitost – ne všechny osvěžovače jsou zdraví škodlivé a také není nutné se omezit výhradně na vůně z přirozených zdrojů, jako je zmíněná levandule nebo pomerančová kůra.

Opatrně se silicemi
Aromaterapie pracuje s preparáty, jejichž základem jsou především rostlinné silice, dále pak oleje, v jejich obsahu se mohou vyskytovat i rostlinná barviva, lecitin, vitaminy, včelí vosk nebo kakaové máslo. Silice jako těkavé látky je potřeba navázat na nějaký nosič – ve vodě se nerozpouštějí, a tak je nutné použít právě rostlinné oleje nebo líh. Získávají se z rostlin, jež jsou sklízeny v optimální době nejen roční, ale i denní, kdy je jejich obsah v organické hmotě nejvyšší.
Existuje hned několik postupů. Je to jednak destilace z čerstvé rostliny či její části horkou vodní párou, jednak za pomoci organických rozpouštědel extrakcí nebo takzvanou enfleuráží studeným či horkým tukem, do nějž se kýžená silice naváže. Je to metoda poměrně náročná stejně jako další, kdy se silice extrahují v uzavřeném systému pomocí tekutého oxidu uhličitého. Ty se používají spíše u vzácnějších silic, levnější je pak lisování, které se uplatní třeba u silic z citronové kůry. Na rozdíl od silic, které se syntetizují uměle, jsou přírodní mnohonásobně dražší, ale také nesrovnatelně účinnější a o jejich zdravotní nezávadnosti (za předpokladu správné aplikace) nemůže být pochyb.
Silice – nebo také éterické či esenciální oleje – by měly mít povolení hlavního hygienika k prodeji, botanické označení rostliny, definované místo jejího sběru a způsob jejího získání, tedy sběr divoce rostoucí nebo sklizeň zemědělsky pěstované. Jejich aplikace je složitější. Způsob postupného uvolňování z nádobky zahřívané svíčkou bychom kvůli svíčce měli brát spíše jako poslední možnost, jinak se často silice nechávají odpařovat z porézních látek, například pomocí takzvaných provensálských difuzérů, kdy je na konci dřevěné tyčinky, ponořené jedním koncem do lahvičky s vonnou silicí, dřevěná kulička, z jejíhož povrchu se silice uvolňuje. Jinou možností jsou elektrické difuzéry, které rozprašují miniaturní částečky studené silice do ovzduší, nebo fontánky. Ty zároveň díky použité vodě zvlhčují vzduch v bytě. V každém případě bychom se při výběru vhodných silic měli zajímat o jejich účinky. A chceme-li je použít k podpůrné terapii, musíme o tom informovat příslušného lékaře.

Ivan Verner