Zbořený Kostelec

Zříceniny hradu Kostelce ční nad řekou Sázavou a hlubokým údolím Kamenického potoka. Již od dávných věků se na okolních svazích pěstovala vinná réva.

Vínu se zde výborně dařilo, keře byly každoročně obsypány šťavnatými hrozny. Avšak jednoho dne se odehrál následující tajemný příběh a na tom místě, kde se vše stalo, se dodnes na žádném keři neurodil ani jediný hrozen.

Před mnoha a mnoha věky, v dobách, které dávno odnesl čas, o svatojánské noci přivedl k ohni synovec hradního pána svou nevěstu. Dívka to byla velice překrásná a nejeden mládenec na ní mohl oči nechat.

Avšak jednoho z nich úplně očarovala. Byl to mladík, který přišel z daleké země a rozuměl vínu, jeho pěstování, kvašení i pití jako žádný jiný široko daleko. Říkalo se, že od té doby, co do městečka zavítal, se tu rodí víno vskutku královské chuti.

Mládenec nespustil dívku z očí ani na okamžik a i ona se na něj stále upřeně dívala. Bylo však již pozdě a musela se svým budoucím chotěm odejít. Na hradě se zavřela do své komnaty, ulehla na lože, ale spánek nepřicházel. Stále měla v mysli neznámého mladíka.

Nakonec se rozhodla, že jej musí ještě dnes v noci, den před svatbou, spatřit. Nepozorovaně vyšla z hradu a zamířila k vinicím. Nevěděla proč právě tam, ale cosi jí říkalo, že jde správně. A opravdu mezi vinnými keři nalezla sedícího smutného mládence...

Až ráno ji pánovi biřici a synovec počali hledat a zanedlouho se jim to vskutku podařilo. Když dívčin ženich vše spatřil, rozohnil se a mladíka probodl. Dívka v hrůze k zemi padla a její bělostný šál se o větvičku zachytil.

Urozenou, krásnou dívku odnesli na hrad a zakrátko se konala svatba. Brzy poté však dívka žalem zemřela a právě toho den uschl keřík, na kterém se zachytil její šál. Na tomto místě se již na žádném keříku nikdy víno neurodilo.