Zbirohy

Zříceniny hradu ční vysoko nad údolím řeky Jizery již od dávných dob a stejně dlouho se vypravuje pověst o přízraku, který se zde zjevuje.

V prastarých, neklidných časech husitských válek sídlil na hradě pán podporující Zikmunda v boji proti kacířským husitům. Po několik měsíců zde pokojně žil až do doby, kdy začali jeho hrad obléhat.

Dlouho zbrojnoši a vojáci bránili sídlo svého pána. Avšak jednoho dne přijel k hradbám neznámý loupeživý rytíř se skupinkou několika odvážných a udatných mužů. Rytíř naháněl každému strach, v brnění černém jako havraní peří seděl na vraníkovi s jiskřivýma očima. A rudý chochol na přílbici jako by symbolizoval krev, která bude v boji prolita. Proto také začali rytíře nazývat Černým rytířem.

Krutý boj tenkrát svedli s obránci hradu, ale nakonec se loupeživým rytířům podařilo sídlo dobýt.

Neznámí páni se na hradě usídlili jen nakrátko. Zikmund na ně poslal své vojsko, které Zbirohy zapálilo. Tak hrad roku 1422 vyhořel a Černý rytíř i jeho kumpáni nalezli v plamenech smrt a ti co přežili, museli hrad opustit.

Pověst však vypravuje, že se v okolí ohořelých trosek hradu zjevoval přízrak Černého rytíře ještě dlouho poté. Za světlých nocí, když byl měsíc v úplňku, se tu objevoval jeho duch, sedící na černém koni. Byl téměř neviditelný a chvěl se při každém zafoukání větru. Z hradu bylo za takových nocí v půlnoční hodině slyšel teskné volání o pomoc a klapání koňských podkov.