Zážitek s bleskem u stanu

I vědci se mohou setkat s kulovým bleskem. Živým důkazem toho je významný ruský chemik Dmitrijev. Ten 23. srpna 1965 táboří u řeky Oněgy. Svůj stan postaví na dřevěný vor, který je připoután u břehu. Začne prudce pršet, a proto se jde chemik schovat do stanu. Náhle nad lesem udeří blesk a Dmitrijev vyhlédne ze svého plátěného obydlí ven. Sleduje zářící kouli, která směřuje obloukem ke stanu. Údajně má mít bílé jádro a má zářit podivnou fialovou barvou. Během letu však koule praská a zanechává za sebou namodralou stopu páchnoucího dýmu.

Zastavuje se asi metr nad stanem, jakoby dále nevěděla, kam se vydat. Otočí se a opět zapluje k lesu. Tam koule několikrát poskočí, zasrší z ní jiskry a nakonec vyhasne. Když zmizí, Dmitrijev neodolá a jde na místo rozpadu koule odebrat vzorky vzduchu. Podle zabarvení koule odhaduje její teplotu na 14 stupňů Celsia a náboj okolo 300 – 400 tisíc Voltů. Je to přibližně 1 500x více, než máme doma v zásuvce.

Vědec si neodnesl naštěstí žádné zranění, jen nevšední zážitek. Ne však všichni mají takové štěstí. Najdou se i tací, kteří bohužel stejně jako Richmann takové štěstí nemají.

Pětičlenná skupina horolezců tábořící 17. srpna 1978 pod vrcholem kavkazské hory Trapecija, v nadmořské výšce přes 3 tisíce metrů se s kulovým bleskem setká také. V noci se u nich objevuje ohnivá koule velikosti tenisového míčku. Vznáší se přibližně metr nad zemí, když náhle sestoupí k zemi a pronikne do spacího pytle jednoho z horolezců.
Ten okamžitě vykřikne bolestí. Blesk rychle vylétne ze spacího pytle ven a opět se vzdálí do jednoho metru výšky nad zemí. Ihned ale opět sestupuje a prudce vlétne do spacího pytle druhého z horolezců. Tímto způsobem navštíví všechny účastníky výpravy a způsobí jim tak velmi bolestivá zranění. Jeden z horolezců je dokonce zabit. Ostatní musí být transportováni do nemocnice. Rány, podle lékařů, však nemají charakter spálenin.

Podle výpovědi horolezců je kulový blesk přepadá, když je oblačno, nikoliv bouřka. Nejpodivnější je ale jeho chování. Diví se tomu především horolezci, mezi nimiž je i ruský sportovec Kavuněnko. Právě on vyslovuje myšlenku, že není možně, aby se takto chovala ohnivá koule, které se říká kulový blesk. On prý ví, o čem mluví, neboť se s fenoménem kulového blesku měl setkat již několikrát. Podle jeho slov má jít o zcela něco jiného. Záludnost chování kulového blesku ho přivádí k myšlence, že se nejspíše jedná o jakési ohnivé zvíře.
Může se skutečně jednat o neznámý druh zvířete, nadpřirozené bytosti, nebo se setkáváme jen s hodně neobvyklým a nevyzpytatelným chováním kulového blesku? 

Zdroj: https://internetweek.cz