Zasvěcení

Rituální zasvěcení

Víme dobře, že Kšémarádža, velký kašmírský mudrc a komentátor, byl dobře vyučen ritualismu stejně jako jeho učitel, Abhinavagupta. Jeho obsáhlé komentáře k Svaččhandabhairava-tantře a Nétra-tantře jsou dokladem jeho hlubokého poznání v tomto směru. Podle Abhinavagupty obřady, které zasvěcují žáka do śivaistické komunity, mají za úkol pomoct žáku, aby se sjednotil se Śivou (Brahmanem). Tyto praktiky jsou společné śivaistickým komunitám a jsou v základu popisovány v siddhántě (jižní śivaismus). Abhinavagupta tyto základní kameny rituálů zesiluje a dále rozpracovává spojením s rituálními praktikami z kaula tanter a bhairava tanter. Tímto spojením Abhinavagupta z dualistického rituálu siddhánty vypracoval monistickou rituální techniku, jež byla již dlouho mezi śivaistickými mudrci očekávána.

Mýlíme se, pokud si myslíme, že tito śivaisté, kteří rozvinuli tak vysoce sofistickou a abstraktní monistickou filozofii (Trika, Pratjabhidžňá, Spanda), která je podporována jógickými technikami, zavrhnou hodnotu ritualismu. Tyto rituály pro mistra nemají velkou hodnotu, ale pro žáka, který tápe ve světě karmické hry, hrají velkou a důležitou roli. Formální zasvěcení žáka přináší vitalitu ducha. Ačkoliv je to jen symbolismus, ale pro hledajícího symbolismus důležitý. Skrze symboly má možnost částečně uchopit neviditelné síly a karmicky dozrát k uskutečnění Cíle.

Podívejme se nyní na zasvěcovací obřad. Zde přiblížíme pouze śivaistický model (není možné se zde zabývat všemi směry a filozofickými školami).

Podle śivaistické teorie je zasvěcení způsob, skrze který se individuální duše může osvobodit od pout, která ji poutají k dualistickému vnímání světa. Tato pouta jsou tzv. tři nečistoty (mala). Učitel, který zasvěcuje svého žáka, ho musí přivést na stezku kosmických zákonitostí. Tato stezka je poznáním souhrnu 36 forem základních existenčních rovin (tattev). Tato stezka je rozdělena do šesti paralelních cest dvojího druhu. První cesta prvního druhu je substanciální (dravjátmaka) a obsahuje sféry světů, jejichž počet podle různých ágam je 224 nebo 214. Jsou to tzv. bhuvany či možné sféry existence ve vesmíru. Druhá cesta obsahuje 36 tattev. Třetí cesta se skládá z pěti sfér energií (kalá), v nichž se celá manifestace, od Śivy k nejhrubšímu elementu, nachází. Druhý druh cesty je způsob Řeči. Obsahuje cestu hlásek sanskrtu, mantry a sekci manter. Všechny jednotky z těchto šesti cest se vzájemně prolínají.

Sómaśambhupaddhati pomocí zasvěcovací procedury hlásá pateronásobnou cestu energií jako základ dosažení tattvy Śivy. Rozděluje ji na Obecné zasvěcení, Speciální zasvěcení a Zasvěcení do nirvány způsobem přenosu energií. Podívejme se na ně podrobněji.

Obecné zasvěcení (samajadíkšá)
Toto zasvěcení umožní adeptovi, aby následoval autoritativní zákony (samaja) zasvěceného śivaisty, čímž se stane členem śivaistické komunity. Celá procedura začíná určitými úvodními praktikami, jako instalace a očista místa, kde se posléze zasvěcovací obřad bude odehrávat. Pak následují modlitby bohům, ohni atd. Přivolání Śivy je tak chráněno vibracemi těchto manter. Potom se provede ohňová oběť. Samotný rituál začíná od bodu, kdy učitel představí sama Sebe jako Śivu, který bude během celého rituálu skrze něho působit. Učitel nechá žáka, který je zatím vně posvátného rituálního místa, provést určité očistné techniky. Po skončení očisty může vstoupit do rituálního místa. Učitel položí technikou njásy mantry na tělo žáka, aby byl chráněn před negativními silami vlastní karmy. Učitel v tomto momentu reprezentuje samotnou svrchovanou Mantru, metafyzickou energii Śivy. Tímto aktem připraví žáka, aby se mohl ukázat Božstvu bez negativních následků. Učitel položí svou ruku na hlavu žáka a předá energii mantrické vibrace. Když je žák schopen vidět Pravdu, učitel rozpustí jeho závoj zaslepenosti a ukáže mu posvátnou mandalu, která je nakreslena na podlaze a jež je sídlem Śivy. Nyní žák hází květy do této mandaly, a podle toho, kam tyto květy dopadnou, dostane nové ceremoniální jméno. Rituál končí ohňovou obětí.

Speciální zasvěcení (viśéšasamajadíkšá)
Je to esoterický rituál, kdy učitel oddělí duši žáka z jeho srdce a položí ji do posvátného ohně, v kterém předtím byla invokována bohyně Řeči (Vágíśvarí). V tomto ohni je duše žáka očištěna od nečistot a znovu se zrodí z lůna bohyně. Ona je síla činnosti (krijáśakti) Śivy, a proto narodit se z ní znamená narodit se ze Śivy. Předtím se však ještě odehrávají různé úvodní rituály, které mají umožnit duši, aby tuto proceduru vůbec byla schopna podstoupit a vnímat. Proto se nejprve mají odstranit nečistoty duše, jinak je nemožné spatřit mandalu Śivy. Adept je tak transformován v śivaistického dvojzrozence (śaivadvidža) a jeho duše se stane údem Rudry (rudrámśa). Vnitřní duchovní podstata adepta se spojí s esoterickým semenem Śivy a v této formě vstoupí do lůna bohyně a oplodní ji. Když je znovuzrození dovršeno, učitel vrátí duši žáka zpátky do jeho těla. Žák pak provede oběť Śivovi v posvátném ohni. Učitel řekne žákovi zákony (samaja), které má následovat. Žák se tím stane celistvým a oprávněným následovníkem zákona (samajin).

Zasvěcení do nirvány způsobem přenosu energií

Předběžná konsekrace (adhivásana)
Celé zasvěcení trvá dva dny. První den se odehrává Předběžná konsekrace, která je podobna rituálním konsekracím prováděným na posvátných jantrách a božských podobách. Tato konsekrace spočívá v nakreslení mandaly z barevných prášků na esotericky vyčištěném místě (sthandila). Učitel nejprve oddělí žákovu duši z jeho srdečního centra a položí ji na provázek. Tento provázek byl předtím předán žákovi. Provázek je dvakrát delší než výška žáka a symbolizuje sušumnu. Na tento provázek pak učitel nainstaluje nečistoty duše žáka (jeho karmické víry), pět pránických vibrací, nádí apod. Procedura je zdlouhavá, protože každá z pěti pránických energií se musí extrahovat ze žákova těla jednotlivě a musí se přenést na provázek celistvě. Toho se dosahuje meditací nad těmito silami a recitací manter v daném pořadí. Když tato projekce (njása) je u konce, energie jsou usmířené a aktivované. V tomto momentě jsou tyto síly nepřátelské, a proto se mají odstranit. Na provázku se udělají uzly, podobně jako jsou na sušumně. Přivádí se k nim energie a tím se sféry mezi nimi rozdělí. Tato procedura trvá celý den. Pozdě v noci žák zlomí svůj půst snědením lehkého posvěceného jídla (rýže) a jde spát. Následující den vypráví učitelovi o snech, které v noci měl. Podle objektů snů učitel může přikázat žáku další očistné techniky.

Zasvěcení
Další den se opakuje Obecné zasvěcení. Provázek z předešlého dne je očišťován způsobem promítnutí (samhára). Začne se nejhrubší a nejnižší sférou energie. Proces je následující:
1. Učitel, jako v předešlé situaci, zvizualizuje jednotky první sféry.
2. Pak zvizualizuje všechna lůna, do kterých by se měla žákova duše ještě inkarnovat.
3. Učitel oddělí energie provázku a přenese je do obětní jámy, kde hoří neustále oheň od předešlého dne. Pak vzývá Brahmu, pána první energie.
4. Učitel si představí, že Śiva jako pán Řeči (Vágíśvara) a Jeho síla jako bohyně Řeči (Vágíśvarí) souloží v ohni. Pak vytáhne žákovu duši z provázku a položí ji do lůna bohyně. Bohyně obsahuje nespočetná lůna, v kterých se žák potřebuje znovu narodit, čímž se spálí všechny karmy. Proniknutím do bohyně žák vstoupí do všech těchto lůn najednou.
5. Když se takto duše žáka znovuzrodila, první energie se musí očistit a oddělit od duše, čímž karmy, které se zde nacházejí, budou zničeny. Aby se toho dosáhlo, žák podstoupí tři obřady. První aktivuje karmu, v druhém prožívá příslušnou odplatu a v třetím rozpouští (laja) karmu samotnou.
6. Rituály, které následují, odstraní všechny cesty duše přes sféru této energie, aby korespondující májá a zbylá latentní nečistota (ánavamala), které jsou také zdrojem utrpení, byly odstraněny.
7. Učitel nyní odstřihne a spálí část provázku, která s touto energií koresponduje.
8. Když je očista této energie ukončena, opět se vzývá Brahmá. Učitel mu poděkuje za asistenci a prosí ho, aby nepřekážel žákovi v cestě k Śivovi. Žákovy smysly zraku a hmatu mu obětuje z jeho jemného těla. Ostatní části jsou distribuovány pánům zbylých energií.
9. Konečně učitel extrahuje duši žáka z ohně a znovu nasadí na provázek na příslušnou úroveň.

Celý rituál pokračuje podobně až k poslední energii. Tím bude celý provázek spálen, což symbolizuje destrukci všech ohraničeností, pout. Žákovi ostříhají vlasy, což značí, že se zbavil sil zakrývajících Pravdu (ródhaśakti) a že tyto síly se změnily v požehnání (anugrahaśakti). Duše se navrací žákovi do těla a je připraven spojit se se Śivou. Zprvu učitel jeho duši znovu vytáhne a položí ji do vlastního srdečního centra. Pronese kořennou mantru HAUM a nechá žákovu duši sjednotit s vlastním dechem, který vystoupí dvanáct palců nad jeho hlavu. Zde sídlí Śiva bez forem a řídí celé Univerzum. Výstup se odehrává stupňovitě, protože kauzální bohové (karanadévatá) v tom překážejí. Sídlí v jemných centrech těla a řídí pět energií. Tento výstup vyvolává sérii sedmi fúzí či srovnávání (višuvat), což nakonec vede k identifikaci Jednoty Sebe samého žáka, dechu učitele, sušumny a zvuku (který vzniká v sušumně) s energií, která vzniká tímto zvukem, časem a Śivou současně. Když to proběhne bez komplikací, učitel obřadně obětuje přepuštěné máslo do ohně. Učitel navrátí žákovi jeho duši a žák nyní musí zopakovat a prožít ve vlastním těle toto virtuální Spojení.

Extrahování duše žáka z těla je speciální technika učitele, kterou Sómáśambhupaddhati popisuje následovně: „Učitel uhodí srdce žáka květem, nad kterým pronese mantru střely (astra) a představí si své Vědomí (čaitanja), že se zde nachází ve formě zářící jiskry. S touto jiskrou vstoupí do srdce žáka výdechem, který sjednotí s mantrou HUM. Přivábí duši mudrou háku a nádechem spojeného s mudrou odtažení umístí duši ve svém srdci. Posléze mudrou vyslání přemísťuje duši výdechem do lůna Vágíśvarí a přednese násl. mantru, která vyjeví lokaci duše v srdci: „Óm hám hám hám, poklona Nejvyššímu“.

Tři energie, aspekty Śivovy metafyzické síly činnosti, které operují skrze učitele, jsou:
1. Vámá Tato energie se nachází v idá nádí a projeví se nádechem. Působí sjednocení. V makrokosmu způsobuje stvoření a udržování kosmického řádu, ale také zakrývání duše májou. V rituálním kontextu je funkcí vámy sjednotit duši s různými úrovněmi existence a stavů. Např. je to ta síla, která způsobila sjednocení žáka s lůnem bohyně.
2. Džjéšthá Tato energie se nachází v pingalá nádí pomocí výdechu, který opouští tělo. Působí oddělení (vijóga) duše od její lokace. Tato energie způsobila, že byla žákova duše odtržena od jeho těla. Makrokosmickou funkcí této síly je rozpuštění kosmu.
3. Raudrí Tato energie se nachází v sušumně a projevuje se silou udány v době zádrže dechu, kdy jsou oba předešlé dechy již sjednoceny. Její funkce je pozdvihnout (uddháva) duši a vést ji k Śivovi. Makrokosmicky je to funkce požehnání (anugraha), která vykupuje duši.