Zásady channelingu

Základní Principy Stvoření:

1)  Vše má svůj význam a své místo. Náhoda neexistuje. Vesmír je dokonalá Hra stvořená a řízená Bohem z určitého Záměru. Mikrokosmem vesmíru je osobnost každé entity, která obsahuje stejné prvky jako celek. Každá část má svůj význam které je nutno poznat.

2)  Život jde cestou vedenou rozhodnutími jednotlivých částí. Vzniká to, co bylo žádáno včetně vyplývajících následků. Čím je část vyšší, tím má harmoničtější rozhodnutí  a přání.

3)  Základním zákonem je Podobný k podobnému, ze kterého vyplývá zákon karmy a propojení vnitřku i vnějšku.

Z těchto Principů jsou odvozeny následující zásady channelingu:

• Úkolem člověka je naplnění úkolu života, kterému napomáhají božské síly. Tím je postupné prožívání a poznávání vnitřního a vnějšího světa, které tvoří jednotu. Channelingoví zasvěcenci ho mají navíc v psychoterapii sebe a druhých, rozvoji duchovnosti a vnímání, ale i v přednáškové a publikační činnosti. Učením druhých se učí sami.
• Channeling odstraňuje bariéry mezi člověkem a Bohem. Jednou z nich je zesvěčtělá církevní hierarchie, druhou je omezený výklad Písma. Nedělá život snadnější, že by radil jak se má zachovat, ani neříká, co člověka v životě čeká, ale snaží se co nejvíce naučit Tajemství života a uvědoměním si sebe si  zpřístupnit božské kvality.
• Je to ezoterická metoda duchovní magie, která se v duchovních knihách nepopisuje a neučí,  protože je potencionálně nebezpečná pro ty, kteří mají sklony ke zlu. Zákonitě by  komunikovali s démonickými silami. Na rozdíl od klasické magie uznává postavení duchovní hierarchie.
• Pokud běžný člověk hledá  duchovního učitele, najde ho nejsnáze ve světě duchů, nebo ve své  intuici,  protože vhodní guruové zde téměř nejsou. Jen tak je správně veden a pracuje na  úkolech, které pro něj nejsou ani  příliš náročné, ani triviální.
• Nahrazuje známé duchovní metody, jež bývají  bohužel často nereálné, pokrytecké  a naivní. Připomínají spíše pohádky na přilákání pozornosti nerozvinutých a neduchovních jedinců. Dostat se během jednoho  života do nirvanické inteligence, jak učí Mahariši a Krišnamurti,  nebo ukončit koloběh zrození je v podstatě nereálné. V současné době takový člověk na Zemi nežije.  Přesto je jak demagogický i romantický přístup k duchovnosti značně populární a nikdo od něj ani reálný duchovní  výsledek neočekává. Odpovídá to úrovni naší civilizace.
• Každá vykonávaná činnost, i ta nejbanálnější má vyšší symbolické významy, které je potřeba vnímat. Proto je nutno pracovat pozorně a soustředěně. Je nutné si stále uvědomovat, že vnější jevy jsou jen odrazem hlubších vnitřních procesů.
• Nelze si myslet, že disharmonické vědomí běžných lidí ovládá celou osobnost. Většina  procesů ega se odehrává nevědomě.  I když se člověk rozhodne pro duchovní práci, velká část vědomí bývá proti tomu. Rozpor se nedá vyřešit potlačením revoltující části, ale jejím přijetím a postupnou harmonizací.
• Channeling nabízí střední cestu, kde je duchovní vývoj urychlen na  optimální hodnotu harmonizovanou vnitřní hierarchií. Výhoda je v možnosti každodenního rozhovoru s vysokou duchovní Inteligencí.  Channeling tak umožňuje pouhou víru nahrazovat jistotou.
• Nepotřebuje  svaté knihy, ani desatero, nebo poučky, jak se chovat v té, či oné  situaci, ale umožnuje konzultovat řešení konkrétní události. Dokonce i v bibli  jsou popsány případy, kdy správné jednání bylo v rozporu se Zákonem  (např. když David snědl předkladné chleby).
• Duchovní výchova bez osobního vedení a velké riziko sebeklamu  problematická, protože lidská víra není dostatečně pevná  a materializmus je silně zakořeněný. Není to metoda pro každého, ne všichni  mají potřebné vlastnosti a schopnosti. Vážný zájem je bohužel  vyjímkou.
• Božské síly zajímají výsledky, nikoliv slova. Jejich  hlavním úkolem je duchovní  rozvoj, který je rovněž v zvyšování průniku myšlenek nadvědomí. Vede k zážitkům vstupu a prožitku vyšších světů, ze kterých lze z nadhledu vše pozorovat..
• Pro channeling není závazná žádná ideologie, ani se neprovádějí společné  rituály. Neváže se na zaběhlé metody, ale stále tvoří nové a účinnější  psychoterapie podle momentální potřeby a procesy pro zdokonalení vnímání.
• Zasvěcenec postupně poznává zákonitosti života, které buď nejsou  popsány vůbec, nebo jen zjednodušeně. Nesbírá však pouze duchovní informace, ani nevykládá svaté knihy. Jeho životní hodnotou je rozvoj aktivního přístupu a porozumění životu, správných reakcí a harmonie. Sebepoznání je podmínkou očisty a ta umožňuje skutečnou meditaci.
• Na rozdíl od klasického duchovního přístupu jógy a zenu channeling považuje duchovnost za psychoterapii a snaží se pochopit složité vazby uvnitř i vně osobnosti a harmonizovat rozpory, které v ní vznikají.
• Nepotlačuje, ani nechce zrušit emoce, myšlení, či hmotné záležitosti, ale rozvinuje jejich tvořivý potenciál a dává jim místo, které jim náleží.
• Na rozdíl od umělců, kteří mají vyvinuté vnímání, neusiluje o popularitu davu, ale zaměřují se na vlastní psychiku.
• Učí se uvědomovat si pravé důvody svého myšlení, cítění a jednání, být k sobě pravdivý a otevřený. Pozoruje a chápe události kolem něj i uvnitř jeho, protože mají skryté symbolické významy, které se týkají psychických problémů všech zúčastněných osob. Vyšší části já, které řídí osud, člověka úmyslně znovu a znovu zavádějí do situací, které mu  vytvářejí problémy, aby ho přiměly k nápravě disharmonie.  Proto používají i nehody, sny a nemoci. Správný význam těchto symbolů lze však zjistit pouze pomocí komunikace s nimi.
• Tento přístup k božské Vševědoucnosti a Všemohoucnosti dělá jen to, co uváží za vhodné pro výuku a co je vědomí člověka schopno přijmout a zpracovat.
• Z výsledků vyplývá, že channeling přináší po všech stránkách  kvalitnější informace, než dostupná duchovní literatura. Urychluje  duchovní vývoj, protože spolupracuje s vnitřní hierarchií, která  o něm spolurozhoduje. Je schopen komunikovat s vyšší úrovní, než kdy  byla na Zemi.
• Umožňuje osobní přístup, který je nezbytný a nelze jej  nahradit knihami, kázáním či přednáškami. Božské síly vedou každého  s ohledem na jeho schopnosti a možnosti s intenzitou, kterou si  vzájemně dohodnou. Duchovní vývoj je jistě možný i bez channelingu,  ale je spojen s mnoha problémy, které jej mohou brzdit.
• Nesnaží se bezhlavě poučovat ostatní, ale nejprve dosáhnout určité úrovně a učit až když má co předat.
• Nevyhýbá se, ale ani se výhradně nezaměřuje na zvláštní schopnosti, často označovaným jako magické, ale chápe je jako dary, s kterými musí uváženě pracovat aby nedošlo k zneužití. Přílišná orientace na ně by zastavila jeho duchovní rozvoj.