Zánik civilizace?

Bývalý viceprezident USA Al Gore loni překvapil svým filmem a knihou Nepohodlná pravda. Ale dodržuje tento velký kritik globálního oteplování sám ekologická pravidla? Na to odpovídá v rozhovoru. Film a kniha Nepohodlná pravda, které se objevily loni v létě, proměnily Ala Gora z muže, který se v roce 2000 málem stal prezidentem Spojených států, v úhlavního nepřítele globálního oteplování.
Před Vánocemi pak dorazilo na regály i jeho DVD. Bývalý americký viceprezident v rozhovoru pro National Geographic News hovoří rovněž o tom, zda bude v roce 2008 kandidovat na prezidenta, jak je možné bojovat se změnami klimatu, jestli se skutečně sám chová tak, jak jiným káže, a - ano - jestli si opět nechá narůst bradku.
Nejprve mi řekněte, jak chcete, abych vás oslovovala. Vaše Přiměřenosti.
O. K., to zní dobře. To budu schopna vyslovit. Chtěla bych vědět, jak vlastně žijete? Představuji si totiž, že jste v nějaké zelené budově - však víte, v nějakém ekobunkru se závěsy vyrobenými z recyklované plachtoviny nebo tak něco. Jak je pro vás osobně složité žít ekologickým způsobem? Je to pro lidi složitější, než by mělo být. Ale jak stále více a více z nás produkuje méně uhlíku a mění svůj životní styl tak, abychom se namísto součásti problému stali součástí řešení, začínáme vidět změny, které jsou skutečně potřebné.
Navíc i některé firmy se ujaly důležité vůdčí role. Například takové klasické filmové studio Paramount vydalo DVD obsahující film "Nepohodlná pravda" za použití stoprocentně recyklovaných materiálů - žádné plasty, žádné vložené materiály. Jde o to, že přistoupili k činu místo toho, aby mi prostě a jen pomáhali zbytečně tlachat.
A co váš každodenní život? Jaké "maličkosti" děláte? Vyměnili jsme žárovky za úspornější, máme teď kompaktní fluorescenční žárovky. Začali jsme používat hybridní vozidlo, používáme termostaty s časovači a právě nyní instalujeme solární panely. Není to sice pro každého, ale my jsme se rozhodli, že přestaneme zbytečně produkovat uhlík, což znamená, že v maximální možné míře snížíme emise oxidu uhličitého - plynu, který přispívá k oteplování atmosféry.
Pro zbývající množství oxidu uhličitého, který produkujete, je možno zakoupit programy například ve formě sázení stromů. Nebo je můžete sázet přímo vy sami či se můžete zapojit do projektu výměny uhlíku, kde je už ve Spojených státech k dispozici množství sponzorovaných projektů, které jsou kontrolovány a auditovány.
V současnosti existují i společnosti, které projekty prodávají spolehlivými způsoby, jako například formou nákupu solárních sporáků, jimiž jsou nahrazovány špinavé petrolejové hořáky třeba v Indii.
Připadám si jako pes Rin Tin Tin
Dokážu si představit, že vám celkem často nabízejí projížďky limuzínami a cestování tryskáči - a ne zrovna moc hybridními. O kolik je těžší žít ekologickým způsobem, když jste známou osobností? Víte, s tímhle mi pomáhají moji zaměstnanci - samozřejmě - ale pro účely ježdění do jiných měst se nám podařilo najít několik automobilových společností, které používají hybridní vozidla s pohonem na bionaftu. Nedělám si iluze, že by jeden člověk sám o sobě mohl dosáhnout nějakého velkého pokroku. Ale domnívám se, že pokud tyto změny začne dělat každý z nás, v souhrnu už budou něco znamenat. Začnou stimulovat vytváření nového tržního prostředí, ve kterém bude konkurenční výhodou kontakt se zákazníky, kteří chtějí být odpovědní za životní prostředí.
Napadlo vás někdy, že byste se mohl stát hvězdou letního filmového trháku? Jako se to stalo s vaším filmem Nepohodlná pravda? Nikdy - ani v nejdivočejších snech. A taky by mě nenapadlo, že se budu procházet po červeném koberci na filmovém festivalu v Cannes. Ale jsem už dost starý na to, abych věděl, že ten červený koberec je obyčejný kus hadru, a byl jsem si proto schopen tu slávu užít bez toho, že by mi stoupla do hlavy. Připadám si jako slavný pes Rin Tin Tin. Ostatně ani jemu to tehdy nestouplo do hlavy.
Impozantní vír hurikánu Katrina se stal obrazem ztělesňujícím váš film. Je na plakátu i na obalu DVD. A rok 2005 byl rokem neuvěřitelně bohatým na hurikány. Ve filmu jste se věnoval těm velkým - Katrině, Ritě a tak dále - přičemž jste naznačoval spojitost s globálním oteplováním. Ale vezmeme-li v úvahu loňskou klidnou atlantickou sezonu hurikánů, co byste řekl lidem, kteří se vás zeptají: "Tak, Ale, a kde je to vaše globální oteplování?" Vloni však byly silné hurikány a tajfuny v jiných částech světa. Nejsilnější za posledních 50 let přitom teprve před nedávnem zasáhl Čínu. Nedávno jsem se vrátil z Austrálie, kde měl obrovský cyklon nazvaný Larry velmi ničivé důsledky. Existuje přirozená variabilita výskytu bouří spojených s oceánem v určitých lokalitách v jednotlivých letech, nicméně celkový trend je zcela jasný.
A zatímco neexistuje žádný konsenzus týkající se spojitosti mezi globálním oteplováním a frekvencí výskytu hurikánů, objevuje se nový konsenzus týkající se spojitosti mezi globálním oteplováním a silou a intenzitou hurikánů, když se objeví. A dalším faktem je, že jsme tu v posledních letech měli opravdu mnoho hurikánů kategorie pět - i když žádný z nich nelze připsat na vrub pouze globálnímu oteplování.
Vědci však trvají na tom, že jsme si vědomi pravděpodobnosti výskytu těchto silných bouří právě ve spojitosti s globálním oteplováním. Roky 2005 a 2006 patřily k vůbec nejteplejším v historii. Takže vlastně tyto extrémní výkyvy počasí vyskytující se na různých místech světa jdou ruku v ruce s tím, co vědci už dlouho předpovídají.
Jak bojovat s globálním oteplováním
Myslíte si, že bychom se už mohli nacházet za bodem posledního návratu (tak jak si to myslí někteří vědci), takže to nejlepší, co můžeme udělat, je už jen snažit se "vykoupit" si trochu času navíc: třeba například vytvářet nové technologie, které nám mohou pomoci přizpůsobit se životu v novém světě, který nás čeká? Nebo se domníváte, že bychom se ještě mohli - obrazně řečeno - vrátit zpět v čase? Na vyřešení této krize klimatu ještě není pozdě. Její vyřešení znamená odvrácení těch nejhorších důsledků a zvrácení současného trendu vedoucího ke katastrofě. Ale pravda je, že některé změny se už udály a další se stanou, a to jako důsledek tepla nahromaděného ve světových oceánech, které se bude v nadcházejících dekádách pomalu uvolňovat. Podstatou problému, jemuž čelíme, není ale pouze přizpůsobení se změnám, jež se již udály.
Z dlouhodobého hlediska se nemůžeme přizpůsobit neomezenému znečišťování světa formou globálního oteplování, neboť tyto změny - pokud se jim nepostavíme a nebudeme na ně reagovat - by mohly způsobit zánik naší civilizace. Musíme přestat s ukládáním 70 milionů tun odpadu formou globálního oteplování do zemské atmosféry každý den.
Pojďme se na to podívat z perspektivy, jež je lidem o něco bližší. Jaké konkrétní kroky mohou lidé učinit pro to, aby bojovali s globálním oteplováním? Ze všeho nejdříve se o něm musí něco dozvědět - zjistit tolik, kolik jsou schopni. Obstarejte si mé DVD, kupte si knihu Nepohodlná pravda. Veškerý zisk, který z nich máme, moje žena a já, darujeme na vzdělávací kampaň probíhající napříč politickým spektrem. Pokud si je koupíte, dozvíte se o řešeních, která jste schopni aplikovat ve svém každodenním životě. A jakmile se vyzbrojíte vědomostmi, budete si věřit i na to, abyste se stali aktivní také politicky - bez ohledu na stranu, v níž jste - a požadovali od kandidátů, aby začali řešit tuto krizi.
Co byste řekl, že by mohl být ten správný jednoduchý první krok? Je pár skutečně jednoduchých kroků - kupte si nové fluorescenční žárovky. Jsou mnohem úspornější, nemusíte je měnit ani zdaleka tak často jako ty normální. Spotřebují mnohem méně elektřiny, takže nižší budou i vaše účty za služby. Zvažte například i termostat s časovačem a nastavte jej tak, abyste nespotřebovávali energii, když ji nepotřebujete - když nejste doma.
Zamyslete se nad tím, jaký druh auta si koupíte. Kupte si auto a další výrobky, které mají nejmenší možný negativní vliv na životní prostředí. Pokud si můžete dovolit hybridní vůz, tak to zvažte. Pokud byste se potom do toho chtěli pustit skutečně naplno, zamyslete se nad tím, jak přestat zbytečně produkovat uhlík. Není to zas tak složité, jak to může na první pohled vypadat.
Víte, ale ne každý má politickou moc potřebnou na to, aby dosáhl nějakých větších změn. Podle všeho vy ano. Pane Gore, neláká vás proto ani trochu pustit se do kampaně za zvolení americkým prezidentem v roce 2008? Myslím, že když dostatečné množství jednotlivců změní své názory, bude to mít zásadní vliv na dnešní politické klima, a právě to je druh kampaně, jíž se účastním - snažím se změnit způsob, jak lidé přemýšlejí o tomto tématu, aby se kandidáti, až se pustí do svých kampaní, setkali s voliči obou stran, kteří budou požadovat řešení.
Mé ženě se bradka líbila
A zamyslel jste se... Neuvažuji o tom, že bych znovu kandidoval, ale soustředím se na změnu myšlení lidí.
A co když budou lidé říkat: "Naše země vás potřebuje"? Za takovéhle povzbuzení a výraz důvěry jsem vděčný. Přestože jsem nevyloučil možnost to ještě někdy v budoucnu zkusit, neočekávám, že by k tomu mohlo dojít, protože jsem to udělal už dvakrát. Už jsem pochopil důležitost změny myšlení lidí od samé podstaty, takže ať už bude kandidovat kdokoli, bude mnohem větší pravděpodobnost, že narazí na veřejné mínění, které dosáhne kritických hodnot a povede ke změnám nejen v Bílém domě, ale i v Kongresu, státních legislativách a po celém světě.
Jak všichni dobře víme, demokraté získali většinu v americké Sněmovně reprezentantů i v Senátu. Jak důležitý je tento fakt v kontextu ostatních věcí? Jsem přesvědčen, že dojde k zásadním změnám, a uvedu pro to jeden jednoduchý příklad. Předsedou senátního výboru pro životní prostředí byl James Inhofe z Oklahomy, který je jedním z největších skeptiků - globální oteplování nazval největší smyšlenkou v americké historii.
Teď jej nahradila senátorka Barbara Boxerová z Kalifornie, která je jedním z hlavních stoupenců řešení problému globálního oteplování. A to je jen jeden příklad z mnoha, které bych mohl citovat, kdy nám nové vedení a výbory Kongresu i Kongres sám o sobě dají novou naději, že náš politický systém začne něco dělat.
A co má znamenat ta oholená tvář, pane Gore? Máte v plánu nechat si někdy znovu narůst bradku? Mé ženě Tipper se bradka líbila. Ale víte, od doby, co jsem si ji oholil, uplynulo přece již několik let. Vezmu nicméně vaši poznámku určitě v potaz. Víte přece, že i to by mohlo mít veliký vliv.

Kdyby ze dne na den zmizelo lidstvo z planety, za jak dlouho by zmizely všechny stopy naší civilizace? My lidé škodíme Zemi jako žádný jiný tvor. Jak dlouho by se příroda vzpamatovávala, kdyby lidé náhle zmizeli? Nad tím se zamýšleli vědci různých oborů v New Scientist.
Lidé jsou vládci Země. Města, pole a pastviny pohltily více než třetinu půdy na zemském povrchu, necháváme za sebou vykácené lesy, rozorané stepi, vysušené mokřady, přehrazené řeky. Zavlékáme křížem krážem zeměkoulí dosud cizí zvířata i rostliny, jiné druhy kvůli nám vymírají. To vše korunujeme miliardami tun jaderného a chemického odpadu, zplodin a plynů, které ukládáme do země, vypouštíme do řek a do atmosféry. Kdyby mohli, ostatní živí tvorové by určitě hlasovali pro to, abychom my, lidé, z planety zmizeli.
Představme si to. Že by všech 6,5 miliardy lidí ze dne na den opustilo Zemi a zmizelo beze stopy, třeba do obřího nápravného zařízení v jiné galaxii. Jak dlouho by trvalo, než by zmizely veškeré stopy lidské civilizace? Nebo jsou některé zásahy nezvratné? Nad tím se zamyslela řada vědců, které oslovil vědecký časopis New Scientist.
Zeměkoule zhasne
Podle některých odhadů je světelně znečištěno 85 procent oblohy nad zeměmi Evropské unie, 62 procent v USA a nad Japonskem září 98,5 procenta nočního nebe. Čtyřiadvacet, možná osmačtyřicet hodin by trvalo, než by nastal velký black out způsobený nedostatkem paliva v elektrárnách, odhaduje v New Scientist Gordon Masterton, předseda Britského stavebního ústavu v Londýně. Větrné elektrárny a solární panely by ještě nějakou dobu automaticky udržovaly osvětlení, ale po výpadku distribuční sítě by i tyto zdroje energie, stejně jako vodní čerpadla, čističky odpadních vod a další zařízení lidské společnosti, umlkly - nejpozději za několik týdnů či měsíců.
Moderní stavby jsou dnes projektovány podle New Scientist na 60 let, mosty mají předpokládanou životnost 120 let a přehrady 250 let - ale za předpokladu, že je někdo udržuje, čistí, zpevňuje praskliny a opravuje. Bez toho se budou stavby všeho druhu rozpadat daleko rychleji.
Město duchů
Zvláštní, dramatickou kapitolu představuje několik set jaderných elektráren. Co by se stalo, kdyby zmizel člověk? Jaderný odpad uložený v dlouhodobých úložištích z betonu a kovu má vydržet tisíce let, až do doby, kdy radioaktivní palivo přestane „zářit“. Ale co elektrárny a aktivní reaktory? „Když se vypaří nebo unikne voda, která ochlazuje reaktor,“ líčí geolog z Michiganské univerzity Rodney Ewing, „reaktor se může roztavit. Přitom se uvolní značné množství radioaktivity. Účinek však nebude tak strašný, jak si mnozí asi představují,“ dodává. I zde poslouží příklad Černobylu. V oblasti po výbuchu dvacet let poté nepanuje jaderná poušť, ale živoucí ekosystémy. První léta po katastrofě to bylo území myší a potkanů, zdivočelých psů. Ale brzy se začalo dařit i dalším druhům fauny. Dnes žijí na tomto území velká stáda divočáků a comeback tu zažívají i velké šelmy, například vlci.
V teplejších vlhkých krajích by se příroda ujala znovu své vlády ještě daleko rychleji. Podle simulace kanadského ekologa Brada Stelfoxe by za 50 let v kanadských lesích nebylo vidět už 80 procent silnic a potrubí, do 200 let by zbylo pět procent. Tam, kde lidé vykáceli původní lesy a na jejich místě se dnes rozkládají plantáže například smrkových monokultur nebo lány kukuřice a rýže, bude obnova přirozených ekosystémů trvat déle. Některé však nebudou schopny návratu do stavu „před člověkem“ už nikdy. Zavlečené invazivní druhy obsadily pevně nová stanoviště a budou dál úspěšně bránit návratu původních druhů. Králík v Austrálii či plevelná tráva jako sveřep střešní už nepotřebují pomoc člověka, budou se dál šířit a ničit původní přírodní společenstva.
Zdivočelí potomci domestikovaných zvířat a rostlin by také patrně zůstali už trvalou součástí ekosystémů. Vysoce zdomácnělé a vyšlechtěné druhy dobytka, pšenice, všemožné rasy psů by se zřejmě během dalšího vývoje vrátily k méně specializovaným formám. Smečky pudlů by asi po zeměkouli dlouho neběhaly, šanci mají spíš voříšci, jak soudí biolog Ronald Chesser z Texas Tech University.
Naše zmizení by však nemuselo znamenat úlevu pro všechny zástupce živočišné říše, dodávají biologové. Pro některé, jako třeba gepardy či kalifornské kondory, už je pozdě, jejich populace již klesla pod kritickou mez. Vcelku však by byla bilance pro zvířecí druhy pozitivní a planeta bez lidí, ať už souš nebo oceány, by byla rozhodně pro život přívětivějším místem.
Poslední stopa - plasty
Sečteno: trvalo by nanejvýš několik desítek tisíc let, než by zcela zmizely téměř všechny stopy dnešní lidské nadvlády nad přírodou. Kdyby Zemi za dalších sto tisíc let navštívily bytosti z vesmíru, nenašly by téměř žádné známky vyspělé civilizace. Jen fosilní záznamy by prozradily masové vymírání v naší době. Na přítomnost dávno ztracené inteligentní civilizace by zřejmě upozornily kostry velkých dvounohých opic, některé spálené, některé pohřbené se zlatými zuby a šperky. A kdyby mimozemšťané narazili na některou z dnešních skládek, nacházeli by kousky umělých hmot a skla, možná i papíru. Usazeniny na dně oceánů by obsahovaly vrstvy bohaté na těžké kovy a radioaktivní prvky. Atmosféra by vykazovala přítomnost několika plynů, které se nevyskytují v přírodě přirozeně. Během několika milionů let eroze a možná další doba ledová zahladí poslední stopy. Jen vesmírem ještě možná budou putovat rádiové vlny, pomocí nichž teď hledáme mimozemské civilizace...
Pokud by se pak na Zemi vyvinul další inteligentní druh - a to rozhodně není jisté - nemusel by jednou vůbec tušit, že jsme tu žili my, lidé. Země na nás zapomene pěkně rychle.
A co škodliviny ve vodách, půdě a ovzduší? Miliony tun chemikálií, jedovatých či skleníkových plynů? Plasty, sklo, papír? Oxidy dusíku, síry a škodlivý přízemní ozon podle expertů vyprchají během několika týdnů. Sloučenin chloru, fosfátů, dioxinů, pesticidů a jiných jedů se bude příroda zbavovat déle. „Většinu oxidu uhličitého, který vzniká při spalování fosilních paliv, by pohltil za stovky, tisíce let oceán, ale koncentrace CO2 by ještě tisíc let zůstávala nad předindustriální úrovní,“ tvrdí Susan Solomonová, z NOAA (americký Národní úřad pro oceán a atmosféru). Globální oteplování planety by pokračovalo.
Velkou neznámou by byl osud metanu, dalšího skleníkového plynu, jehož obří zásoby čekají na dně moří a v permafrostu (trvale zmrzlá půda), který začíná tát.Nedobrovolný experiment, který napovídá, jak se rozpadá opuštěné lidské sídlo, už máme - město Pripjať u Černobylu. Postupně chátrající budovy zarůstají rostlinami, pod tlakem jejich kořenů praská beton i cihly. Zeleň útočí všude. Nikdo neopravuje trhliny ve zdi, střechy... Nicméně rozpadlé budovy a ruiny z betonu vydrží tisíce let. I zbořené chrámy a města dávno zaniklých starověkých civilizací ukazují, že tři tisíce let je krátká doba. Stejně tak i stopy po naší civilizaci budou na Zemi patrné ještě za mnoho tisíc let.„Smutná pravda je, že jakmile by lidé zmizeli z dohledu, planeta hned začne vypadat lépe,“ připouští biolog John Orrock z Národního centra pro ekologickou analýzu a syntézu v kalifornské Santa Barbaře. Příroda se dokáže rychle zotavovat. Pole a pastviny se znovu změní ve stepi, lesy z plantáží na dřevo v divočinu, vrátí se do nich šelmy a další divoká zvěř. Vzduch a voda se díky svým samočisticím schopnostem začnou pomalu zbavovat chemikálií a jiných škodlivin, silnice a města se začnou rozpadat v prach. Jestli by však něco bylo patrné hned, dokonce již z oběžné dráhy, tak náhlá tma. Umělé světlo, které noc co noc září z velké části planety, by počalo zhasínat, země by potemněla.