61. kapitola

1. (61:1) Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. (61:2) Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.
2. (61:3) Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.
3. (61:4) Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.
4. (61:5) Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.
5. (61:6) Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.
6. (61:7) Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,
7. (61:8) Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.
8. (61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.
 

62. kapitola

1. (62:1) Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. (62:2) Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.
2. (62:3) Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
3. (62:4) Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
4. (62:5) Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.
5. (62:6) Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
6. (62:7) Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
7. (62:8) V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
8. (62:9) Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.
9. (62:10) Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
10. (62:11) Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
11. (62:12) Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,
12. (62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.
 

63. kapitola

1. (63:1) Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. (63:2) Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
2. (63:3) Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
3. (63:4) (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
4. (63:5) A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
5. (63:6) Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
6. (63:7) Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
7. (63:8) Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
8. (63:9) Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
9. (63:10) Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
10. (63:11) Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
11. (63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
 

64. kapitola

1. (64:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (64:2) Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.
2. (64:3) Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,
3. (64:4) Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.
4. (64:5) Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.
5. (64:6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?
6. (64:7) Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.
7. (64:8) Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.
8. (64:9) A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.
9. (64:10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.
10. (64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.
 

65. kapitola

1. (65:1) Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. (65:2) Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
2. (65:3) Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
3. (65:4) Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
4. (65:5) Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
5. (65:6) Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
6. (65:7) Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
7. (65:8) Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
8. (65:9) Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
9. (65:10) Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
10. (65:11) Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
11. (65:12) Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
12. (65:13) Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.
13. (65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.
 

66. kapitola

1. Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
2. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
3. Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
4. Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.
5. Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
6. Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
7. Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.
8. Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
9. Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
10. Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
11. Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
12. Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
13. A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
14. Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
15. Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.
16. Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
17. Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
18. Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
19. Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
20. Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
 

67. kapitola

1. (67:1) Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. (67:2) Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah,
2. (67:3) Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé.
3. (67:4) I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.
4. (67:5) Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah.
5. (67:6) I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.
6. (67:7) Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš;
7. (67:8) Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země.

 

68. kapitola

1. (68:1) Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. (68:2) Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.
2. (68:3) Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.
3. (68:4) Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.
4. (68:5) Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.
5. (68:6) Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.
6. (68:7) Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.
7. (68:8) Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,
8. (68:9) Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.
9. (68:10) Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.
10. (68:11) Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.
11. (68:12) Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:
12. (68:13) Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.
13. (68:14) Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.
14. (68:15) Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.
15. (68:16) Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.
16. (68:17) Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.
17. (68:18) Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.
18. (68:19) Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.
19. (68:20) Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.
20. (68:21) Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.
21. (68:22) Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.
22. (68:23) Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.
23. (68:24) A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.
24. (68:25) Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.
25. (68:26) Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.
26. (68:27) V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.
27. (68:28) Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.
28. (68:29) Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,
29. (68:30) Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.
30. (68:31) Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.
31. (68:32) Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.
32. (68:33) Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,
33. (68:34) Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.
34. (68:35) Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích.
35. (68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.
 

69. kapitola

1. (69:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (69:2) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2. (69:3) Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3. (69:4) Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4. (69:5) Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5. (69:6) Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6. (69:7) Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7. (69:8) Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8. (69:9) Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9. (69:10) Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10. (69:11) Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11. (69:12) Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12. (69:13) Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13. (69:14) Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14. (69:15) Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15. (69:16) Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16. (69:17) Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17. (69:18) A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18. (69:19) Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19. (69:20) Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20. (69:21) Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21. (69:22) Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22. (69:23) Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23. (69:24) Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24. (69:25) Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25. (69:26) Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26. (69:27) Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27. (69:28) Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28. (69:29) Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29. (69:30) Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30. (69:31) I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31. (69:32) A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32. (69:33) To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33. (69:34) Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34. (69:35) Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35. (69:36) Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36. (69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
 

70. kapitola

1. (70:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. (70:2) Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš.
2. (70:3) Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém.
3. (70:4) Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá.
4. (70:5) Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš.
5. (70:6) Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine.
 

71. kapitola

1. V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
2. Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
3. Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
4. Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
5. Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
6. Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
7. Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
8. Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
9. Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
10. Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
11. Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
12. Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
13. Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
14. Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
15. Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
16. Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
17. Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
18. Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
19. Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
20. Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
21. Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
22. I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
23. Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
24. Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahabiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
 

72. kapitola

1. Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu,
2. Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti.
3. Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti.
4. Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.
5. Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu.
6. Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi:
7. Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává.
8. Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země.
9. Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou.
10. Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou.
11. Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou.
12. Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka.
13. Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí.
14. Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho.
15. Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou.
16. Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země.
17. Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti.
18. Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci,
19. A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen.
20. Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai.

 

73. kapitola

1. Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2. Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3. Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4. Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5. V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6. Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7. Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8. Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9. Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10. A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11. Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12. Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13. Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14. Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15. Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16. Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19. Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20. Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21. Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22. Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23. A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24. Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25. Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26. Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27. Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28. Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
 

74. kapitola

1. Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2. Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3. Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4. Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5. Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6. A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7. Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8. Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9. Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10. I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11. Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12. Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13. Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14. Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15. Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16. Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17. Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18. Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19. Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20. Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21. Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22. Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23. Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
 

75. kapitola

1. (75:1) Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. (75:2) Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji.
2. (75:3) Když přijde čas uložený, já právě souditi budu.
3. (75:4) Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah.
4. (75:5) Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů.
5. (75:6) Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně.
6. (75:7) Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení;
7. (75:8) Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje.
8. (75:9) Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země.
9. (75:10) Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu.
10. (75:11) A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou.
 

76. kapitola

1. (76:1) Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň. (76:2) Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho.
2. (76:3) V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu.
3. (76:4) Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah.
4. (76:5) Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže.
5. (76:6) V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých.
6. (76:7) Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli.
7. (76:8) Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém?
8. (76:9) Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne,
9. (76:10) Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah.
10. (76:11) Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.
11. (76:12) Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému.
12. (76:13) Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským.
 

77. kapitola

1. (77:1) Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. (77:2) Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2. (77:3) V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3. (77:4) Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
4. (77:5) Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5. (77:6) I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6. (77:7) Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7. (77:8) Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8. (77:9) Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9. (77:10) Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
10. (77:11) I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11. (77:12) Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12. (77:13) A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13. (77:14) Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14. (77:15) Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15. (77:16) Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
16. (77:17) Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17. (77:18) Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18. (77:19) Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19. (77:20) Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20. (77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
 

78. kapitola

1. Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2. Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3. Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4. Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5. Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6. Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7. Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8. Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9. Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10. Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11. Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12. Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13. Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14. Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15. Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16. Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17. A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18. A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19. A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20. Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21. A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22. Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23. Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24. A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25. Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26. Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27. I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28. Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29. I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30. Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31. A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32. S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33. A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34. Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35. Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36. (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37. A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38. On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39. Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40. Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41. Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42. Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43. Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44. Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45. Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46. A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47. Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48. Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49. Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50. Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51. A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52. Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53. Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54. Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55. Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56. Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57. Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58. Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59. Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60. Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61. Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62. Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63. Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64. Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65. Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66. A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67. Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68. Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69. A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70. A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71. Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72. Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
 

79. kapitola

1. Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.
2. Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.
3. Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.
4. Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.
5. Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?
6. Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
7. Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.
8. Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.
9. Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.
10. Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.
11. Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.
12. A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.
13. My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.

 

80. kapitola

1. (80:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. (80:2) Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.
2. (80:3) Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu.
3. (80:4) Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
4. (80:5) Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?
5. (80:6) Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.
6. (80:7) Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.
7. (80:8) Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
8. (80:9) Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.
9. (80:10) Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.
10. (80:11) Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové.
11. (80:12) Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své.
12. (80:13) I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?
13. (80:14) Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji.
14. (80:15) Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,
15. (80:16) Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.
16. (80:17) Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.
17. (80:18) Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,
18. (80:19) A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme.
19. (80:20) Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.