41. kapitola

1. (41:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (41:2) Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.
2. (41:3) Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.
3. (41:4) Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.
4. (41:5) Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.
5. (41:6) Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?
6. (41:7) A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.
7. (41:8) Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:
8. (41:9) Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.
9. (41:10) Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.
10. (41:11) Ale ty, Hospodine, smiluj se nademnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;
11. (41:12) Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.
12. (41:13) Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky.
13. (41:14) Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.
 

42. kapitola

1. (42:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. (42:2) Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.
2. (42:3) Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?
3. (42:4) Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
4. (42:5) Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.
5. (42:6) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.
6. (42:7) Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.
7. (42:8) Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.
8. (42:9) Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.
9. (42:10) Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?
10. (42:11) Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
11. (42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.
 

43. kapitola

1. Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.
2. Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi?
3. Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých,
4. Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj.
5. Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.
 

44. kapitola

1. (44:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. (44:2) Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2. (44:3) Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3. (44:4) Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4. (44:5) Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5. (44:6) V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6. (44:7) Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7. (44:8) Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8. (44:9) A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
9. (44:10) Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10. (44:11) Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11. (44:12) Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12. (44:13) Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13. (44:14) Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14. (44:15) Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15. (44:16) Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16. (44:17) A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17. (44:18) Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18. (44:19) Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19. (44:20) Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20. (44:21) Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21. (44:22) Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22. (44:23) Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23. (44:24) Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24. (44:25) I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25. (44:26) Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26. (44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
 

45. kapitola

1. (45:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. (45:2) Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.
2. (45:3) Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.
3. (45:4) Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.
4. (45:5) A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.
5. (45:6) Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
6. (45:7) Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.
7. (45:8) Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.
8. (45:9) Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.
9. (45:10) Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.
10. (45:11) Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.
11. (45:12) I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.
12. (45:13) Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.
13. (45:14) Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.
14. (45:15) V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.
15. (45:16) Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.
16. (45:17) Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.
17. (45:18) V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.
 

46. kapitola

1. (46:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. (46:2) Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.
2. (46:3) A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.
3. (46:4) Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.
4. (46:5) Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.
5. (46:6) Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.
6. (46:7) Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.
7. (46:8) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.
8. (46:9) Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.
9. (46:10) Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,
10. (46:11) Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.
11. (46:12) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.
 

47. kapitola

1. (47:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. (47:2) Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním.
2. (47:3) Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.
3. (47:4) Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše.
4. (47:5) Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah.
5. (47:6) Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby.
6. (47:7) Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.
7. (47:8) Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně.
8. (47:9) Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém.
9. (47:10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest.
 

48. kapitola

1. (48:1) Píseň žalmu synů Chóre. (48:2) Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.
2. (48:3) Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.
3. (48:4) Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.
4. (48:5) Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,
5. (48:6) Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.
6. (48:7) Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.
7. (48:8) Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.
8. (48:9) Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.
9. (48:10) Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.
10. (48:11) Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.
11. (48:12) Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.
12. (48:13) Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.
13. (48:14) Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,
14. (48:15) Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.
 

49. kapitola

1. (49:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (49:2) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2. (49:3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3. (49:4) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4. (49:5) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5. (49:6) I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6. (49:7) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7. (49:8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8. (49:9) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9. (49:10) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10. (49:11) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11. (49:12) Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12. (49:13) Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13. (49:14) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
14. (49:15) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
15. (49:16) Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
16. (49:17) Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17. (49:18) Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18. (49:19) Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19. (49:20) A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20. (49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
 

50. kapitola

1. Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2. Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3. Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4. Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5. Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6. I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7. Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8. Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9. Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10. Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11. Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12. Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13. Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14. Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15. A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16. Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17. Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18. Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19. Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20. Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21. To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22. Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23. Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

 

51. kapitola

1. (51:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, (51:2) Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. (51:3) Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
2. (51:4) Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
3. (51:5) Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
4. (51:6) Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
5. (51:7) Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
6. (51:8) Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
7. (51:9) Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
8. (51:10) Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
9. (51:11) Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
10. (51:12) Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
11. (51:13) Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
12. (51:14) Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
13. (51:15) I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
14. (51:16) Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
15. (51:17) Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
16. (51:18) Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
17. (51:19) Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
18. (51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
19. (51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.
 

52. kapitola

1. (52:1) Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. (52:2) Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. (52:3) Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.
2. (52:4) Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.
3. (52:5) Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.
4. (52:6) Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.
5. (52:7) I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.
6. (52:8) Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:
7. (52:9) Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své.
8. (52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků.
9. (52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých.
 

53. kapitola

1. (53:1) Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. (53:2) Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.
2. (53:3) Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
3. (53:4) Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
4. (53:5) Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.
5. (53:6) Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.
6. (53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.
 

54. kapitola

1. (54:1) Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, (54:2) Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? (54:3) Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.
2. (54:4) Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.
3. (54:5) Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah.
4. (54:6) Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.
5. (54:7) Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane.
6. (54:8) I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.
7. (54:9) Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.
 

55. kapitola

1. (55:1) Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2. (55:3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3. (55:4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4. (55:5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5. (55:6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6. (55:7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7. (55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
8. (55:9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9. (55:10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10. (55:11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11. (55:12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12. (55:13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13. (55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14. (55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15. (55:16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
16. (55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17. (55:18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18. (55:19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19. (55:20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí odvěčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20. (55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21. (55:22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22. (55:23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23. (55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
 

56. kapitola

1. (56:1) Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. (56:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
2. (56:3) Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
3. (56:4) Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
4. (56:5) Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
5. (56:6) Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
6. (56:7) Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
7. (56:8) Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
8. (56:9) Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
9. (56:10) A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
10. (56:11) Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
11. (56:12) V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
12. (56:13) Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
13. (56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
 

57. kapitola

1. (57:1) Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. (57:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.
2. (57:3) Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.
3. (57:4) Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.
4. (57:5) Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.
5. (57:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
6. (57:7) Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.
7. (57:8) Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.
8. (57:9) Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.
9. (57:10) Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.
10. (57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
11. (57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
 

58. kapitola

1. (58:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. (58:2) Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímně-liž soudy činíte, vy synové lidští?
2. (58:3) Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
3. (58:4) Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
4. (58:5) Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
5. (58:6) Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.
6. (58:7) Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.
7. (58:8) Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,
8. (58:9) Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.
9. (58:10) Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.
10. (58:11) I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.
11. (58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.
 

59. kapitola

1. (59:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. (59:2) Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.
2. (59:3) Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.
3. (59:4) Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.
4. (59:5) Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.
5. (59:6) Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.
6. (59:7) Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
7. (59:8) Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?
8. (59:9) Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.
9. (59:10) Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
10. (59:11) Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.
11. (59:12) Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
12. (59:13) Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.
13. (59:14) Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.
14. (59:15) I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
15. (59:16) Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.
16. (59:17) Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého.
17. (59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.
 

60. kapitola

1. (60:1) Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, (60:2) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. (60:3) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
2. (60:4) Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
3. (60:5) Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
4. (60:6) Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
5. (60:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
6. (60:8) Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
7. (60:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
8. (60:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
9. (60:11) Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
10. (60:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
11. (60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
12. (60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.