21. kapitola

1. (21:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (21:2) Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.
2. (21:3) Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.
3. (21:4) Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.
4. (21:5) Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.
5. (21:6) Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.
6. (21:7) Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.
7. (21:8) A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.
8. (21:9) Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.
9. (21:10) Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.
10. (21:11) Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,
11. (21:12) Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.
12. (21:13) Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.
13. (21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.
 

22. kapitola

1. (22:1) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (22:2) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2. (22:3) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3. (22:4) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4. (22:5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5. (22:6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6. (22:7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7. (22:8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8. (22:9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9. (22:10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10. (22:11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11. (22:12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12. (22:13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13. (22:14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14. (22:15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15. (22:16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16. (22:17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17. (22:18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18. (22:19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19. (22:20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20. (22:21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21. (22:22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22. (22:23) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23. (22:24) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24. (22:25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25. (22:26) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26. (22:27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27. (22:28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28. (22:29) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29. (22:30) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30. (22:31) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31. (22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
 

23. kapitola

1. Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.
2. Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.
3. Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.
4. Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.
5. Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.
6. Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.
 

24. kapitola

1. Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.
2. Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.
3. Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?
4. Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.
5. Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.
6. Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah.
7. Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.
8. Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník.
9. Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.
10. Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah.
 

25. kapitola

1. Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2. Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3. A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4. Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5. Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6. Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7. Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8. Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9. Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10. Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11. Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12. Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13. Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14. Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15. Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16. Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17. Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18. Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19. Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20. Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21. Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22. Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
 

26. kapitola

1. Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.
2. Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.
3. Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.
4. S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.
5. V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.
6. Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,
7. Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.
8. Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.
9. Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,
10. V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.
11. Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.
12. Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.
 

27. kapitola

1. Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?
2. Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.
3. Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.
4. Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.
5. Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.
6. A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.
7. Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.
8. O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.
9. Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.
10. Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.
11. Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.
12. Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.
13. Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.
14. Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.
 

28. kapitola

1. Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu.
2. Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé.
3. Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich.
4. Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich.
5. Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati.
6. Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých.
7. Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu.
8. Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest.
9. Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky.
 

29. kapitola

1. Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu.
2. Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti.
3. Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými.
4. Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností.
5. Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské.
6. A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec.
7. Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně.
8. Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes.
9. Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje.
10. Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky.
11. Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.
 

30. kapitola

1. (30:1) Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. (30:2) Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.
2. (30:3) Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.
3. (30:4) Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.
4. (30:5) Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.
5. (30:6) Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.
6. (30:7) I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.
7. (30:8) Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.
8. (30:9) I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:
9. (30:10) Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?
10. (30:11) Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.
11. (30:12) I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím.
12. (30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu.

 

31. kapitola

1. (31:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (31:2) V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
2. (31:3) Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
3. (31:4) Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
4. (31:5) Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
5. (31:6) V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
6. (31:7) Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
7. (31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
8. (31:9) Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
9. (31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
10. (31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
11. (31:12) U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
12. (31:13) Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
13. (31:14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
14. (31:15) Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
15. (31:16) V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
16. (31:17) Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
17. (31:18) Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
18. (31:19) Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
19. (31:20) Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
20. (31:21) Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
21. (31:22) Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
22. (31:23) Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
23. (31:24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
24. (31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.
 

32. kapitola

1. Žalm Davidův vyučující. Blahoslavený jest ten, jemuž odpuštěno přestoupení, a jehož hřích přikryt jest.
2. Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti, a v jehož duchu lsti není.
3. Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne.
4. Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. Sélah.
5. Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah.
6. Za to se tobě bude modliti každý svatý, v času příhodném k nalezení tebe; pročež vody mnohé v rozvodnění k němu nedosáhnou.
7. Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vítězným obdaříš. Sélah.
8. Já tobě k srozumění posloužím, a vyučím tě cestě, po níž bys choditi měl; dámť radu, oči své na tě obrátě.
9. Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš, aby tobě neškodili.
10. Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí.
11. Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého.

 

33. kapitola

1. Veselte se spravedliví v Hospodinu, na upříméť přísluší chválení.
2. Oslavujte Hospodina na harfě, na loutně, a na nástroji o desíti strunách, žalmy zpívejte jemu.
3. Zpívejte jemu píseň novou, a huďte dobře a zvučně.
4. Nebo pravé jest slovo Hospodinovo, a všeliké dílo jeho stálé.
5. Milujeť spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země.
6. Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.
7. Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.
8. Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského.
9. Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se.
10. Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská.
11. Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu.
12. Blahoslavený národ, kteréhož Hospodin jest Bohem jeho, lid ten, kterýž sobě on vyvolil za dědictví.
13. Hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské,
14. Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země.
15. Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich.
16. Nebývá král zachován skrze mnohý zástup, ani udatný rek vysvobozen skrze velikou moc svou.
17. Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje.
18. Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho,
19. Aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v čas hladu.
20. Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše.
21. V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme.
22. Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě.
 

34. kapitola

1. (34:1) Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. (34:2) Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
2. (34:3) V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
3. (34:4) Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
4. (34:5) Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
5. (34:6) Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
6. (34:7) Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
7. (34:8) Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
8. (34:9) Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
9. (34:10) Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
10. (34:11) Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
11. (34:12) Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
12. (34:13) Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
13. (34:14) Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
14. (34:15) Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
15. (34:16) Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
16. (34:17) Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
17. (34:18) Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
18. (34:19) Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
19. (34:20) Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
20. (34:21) Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
21. (34:22) Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou.
22. (34:23) Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho.
 

35. kapitola

1. Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2. Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3. Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4. Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5. Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6. Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7. Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8. Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9. Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10. A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11. Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12. Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13. Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14. Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15. Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16. S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17. Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18. I budu tě oslavovati v shromážděnívelikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19. Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20. Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21. Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22. Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23. Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24. Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25. Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26. Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27. Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28. I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
 

36. kapitola

1. (36:1) Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. (36:2) Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.
2. (36:3) Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.
3. (36:4) Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.
4. (36:5) Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.
5. (36:6) Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.
6. (36:7) Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.
7. (36:8) Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.
8. (36:9) Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.
9. (36:10) Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.
10. (36:11) Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.
11. (36:12) Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.
12. (36:13) Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.
 

37. kapitola

1. Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
2. Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
3. Doufej v Hospodina, a
4. Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
5. Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
6. A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
7. Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
8. Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
9. Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
10. Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
11. Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
12. Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
13. Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
14. Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
15. Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
16. Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
17. Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
18. Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
19. Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
20. Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
21. Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
22. Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
23. Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
24. Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
25. Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
26. Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
27. Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
28. Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
29. Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
30. Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
31. Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
32. Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
33. Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
34. Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
35. Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
36. Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
37. Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
38. Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
39. Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
40. Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
 

38. kapitola

1. (38:1) Žalm Davidův k připomínání. (38:2) Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2. (38:3) Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3. (38:4) Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4. (38:5) Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5. (38:6) Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6. (38:7) Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7. (38:8) Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8. (38:9) Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9. (38:10) Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10. (38:11) Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11. (38:12) Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12. (38:13) Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13. (38:14) Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14. (38:15) Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15. (38:16) Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16. (38:17) Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17. (38:18) Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18. (38:19) A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19. (38:20) Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20. (38:21) A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21. (38:22) Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22. (38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
 

39. kapitola

1. (39:1) Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. (39:2) Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmuv uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
2. (39:3) Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
3. (39:4) Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
4. (39:5) Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
5. (39:6) Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
6. (39:7) Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
7. (39:8) Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
8. (39:9) A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
9. (39:10) Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
10. (39:11) Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
11. (39:12) Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
12. (39:13) Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
13. (39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
 

40. kapitola

1. (40:1) Přednímu zpěváku, Davidův žalm. (40:2) Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.
2. (40:3) A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.
3. (40:4) A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.
4. (40:5) Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.
5. (40:6) Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.
6. (40:7) Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.
7. (40:8) Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.
8. (40:9) Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.
9. (40:10) Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.
10. (40:11) Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.
11. (40:12) Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.
12. (40:13) Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.
13. (40:14) Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.
14. (40:15) Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.
15. (40:16) Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.
16. (40:17) Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin.
17. (40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž.