121. kapitola

1. Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.
2. Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.
3. Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.
4. Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.
5. Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
6. Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.
7. Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
8. Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.
 

122. kapitola

1. Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,
2. A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.
3. Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.
4. Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.
5. Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.
6. Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.
7. Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.
8. Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.
9. Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.
 

123. kapitola

1. Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.
2. Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.
3. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.
4. Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.
 

124. kapitola

1. Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,
2. Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:
3. Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;
4. Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;
5. Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.
6. Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.
7. Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.
8. Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.
 

125. kapitola

1. Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.
2. Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.
3. Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.
4. Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.
5. Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.
 

126. kapitola

1. Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
2. Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
3. Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
4. Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
5. Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
6. Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

 

127. kapitola

1. Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.
2. Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.
3. Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.
4. Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.
5. Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.
 

128. kapitola

1. Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.
2. Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.
3. Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého.
4. Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina.
5. Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;
6. A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

 

129. kapitola

1. Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,
2. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.
3. Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.
4. Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.
5. Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.
6. Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.
7. Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.
8. Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.
 

130. kapitola

1. Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.
2. Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.
3. Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?
4. Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.
5. Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.
6. Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.
7. Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.
8. Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

 

131. kapitola

1. Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.
2. Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.
3. Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.

 

132. kapitola

1. Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2. Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3. Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4. Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5. Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6. Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7. Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8. Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9. Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10. Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11. Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12. Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13. Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14. Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15. Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16. A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17. Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18. Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
 

133. kapitola

1. Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!
2. Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.
3. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.
 

134. kapitola

1. Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.
2. Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:
3. Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.
 

135. kapitola

1. Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi,
2. Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho.
3. Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest.
4. Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.
5. Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy.
6. Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.
7. Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
8. Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada.
9. Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho.
10. Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné,
11. Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská.
12. A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému.
13. Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu.
14. Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.
15. Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských,
16. Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí.
17. Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich.
18. Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají.
19. Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu.
20. Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
21. Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah.
 

136. kapitola

1. Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.
2. Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
3. Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
4. Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
5. Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
6. Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
7. Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
8. Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
9. Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
10. Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
11. A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
12. V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
13. Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
14. A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
15. A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
16. Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
17. Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
18. A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
19. Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
20. Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
21. A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
22. V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
23. Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
24. A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
25. Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
26. Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.
 

137. kapitola

1. Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
2. Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
3. A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
4. Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
5. Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6. Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7. Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8. Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9. Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
 

138. kapitola

1. Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.
2. Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.
3. Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.
4. Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.
5. A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,
6. A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.
7. Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.
8. Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.
 

139. kapitola

1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2. Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3. Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4. Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5. Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6. Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7. Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8. Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9. Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10. I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11. Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12. Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13. Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14. Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15. Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16. Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17. Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18. Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19. Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20. Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21. Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22. Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23. Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24. A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

 

140. kapitola

1. (140:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (140:2) Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
2. (140:3) Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
3. (140:4) Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.
4. (140:5) Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
5. (140:6) Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.
6. (140:7) Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
7. (140:8) Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
8. (140:9) Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.
9. (140:10) Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
10. (140:11) Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
11. (140:12) Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
12. (140:13) Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.
13. (140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.