1. kapitola

1. Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.
2. Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.
3. Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.
4. Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.
5. A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.
6. Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

 

2. kapitola

1. Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
2. Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3. Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4. Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
5. Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
6. Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7. Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
8. Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
9. Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10. A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
11. Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
12. Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
 

3. kapitola

1. (3:1) Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. (3:2) Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
2. (3:3) Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
3. (3:4) Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
4. (3:5) Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
5. (3:6) Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
6. (3:7) Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
7. (3:8) Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
8. (3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.

 

4. kapitola

1. (4:1) Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. (4:2) Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.
2. (4:3) Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.
3. (4:4) Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.
4. (4:5) Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.
5. (4:6) Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.
6. (4:7) Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,
7. (4:8) I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.
8. (4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.

 

5. kapitola

1. Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. (5:2) Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.
2. (5:3) Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.
3. (5:4) Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.
4. (5:5) Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.
5. (5:6) Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.
6. (5:7) Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.
7. (5:8) Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.
8. (5:9) Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.
9. (5:10) Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.
10. (5:11) Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
11. (5:12) A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.
12. (5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.
 

6. kapitola

1. (6:1) Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (6:2) Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
2. (6:3) Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
3. (6:4) Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
4. (6:5) Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
5. (6:6) Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
6. (6:7) Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
7. (6:8) Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
8. (6:9) Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
9. (6:10) Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Ho spodin modlitbu mou přijal.
10. (6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.
 

7. kapitola

1. (7:1) Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. (7:2) Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,
2. (7:3) Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.
3. (7:4) Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,
4. (7:5) Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),
5. (7:6) Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.
6. (7:7) Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.
7. (7:8) I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.
8. (7:9) Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.
9. (7:10) Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.
10. (7:11) Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.
11. (7:12) Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.
12. (7:13) Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.
13. (7:14) Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.
14. (7:15) Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.
15. (7:16) Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.
16. (7:17) Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí.
17. (7:18) Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.

 

8. kapitola

1. (8:1) Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. (8:2) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.
2. (8:3) Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.
3. (8:4) Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:
4. (8:5) Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?
5. (8:6) Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.
6. (8:7) Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:
7. (8:8) Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,
8. (8:9) Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými.
9. (8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!
 

9. kapitola

1. (9:1) Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. (9:2) Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
2. (9:3) Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
3. (9:4) Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
4. (9:5) Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
5. (9:6) Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
6. (9:7) Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
7. (9:8) Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
8. (9:9) Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
9. (9:10) Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
10. (9:11) I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
11. (9:12) Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
12. (9:13) Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
13. (9:14) Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
14. (9:15) Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
15. (9:16) Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
16. (9:17) Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.
17. (9:18) Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.
18. (9:19) Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
19. (9:20) Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
20. (9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.
 

10. kapitola

1. Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2. Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3. Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4. Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5. Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6. Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
7. Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8. Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9. Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10. Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11. Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12. Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13. Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14. Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15. Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16. Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17. Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18. Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
 

11. kapitola

1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?
2. Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.
3. Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?
4. Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.
5. Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.
6. Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.
7. Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.
 

12. kapitola

1. (12:1) Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (12:2) Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.
2. (12:3) Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.
3. (12:4) Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,
4. (12:5) Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?
5. (12:6) Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.
6. (12:7) Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.
7. (12:8) Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.
8. (12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.
 

13. kapitola

1. (13:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (13:2) Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?
2. (13:3) Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?
3. (13:4) Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,
4. (13:5) A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.
5. (13:6) Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém;
6. zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.
 

14. kapitola

1. Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.
2. Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
3. Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
4. Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.
5. Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.
6. Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.
7. Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.
 

15. kapitola

1. Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?
2. Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.
3. Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.
4. Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.
5. Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.
 

16. kapitola

1. Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
2. Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
3. Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
4. Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
5. Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
6. Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
7. Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
8. Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
9. Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
10. Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
11. Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.

 

17. kapitola

1. Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2. Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3. Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4. Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5. Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6. Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7. Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8. Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9. Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10. Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11. Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12. Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13. Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14. Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15. Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
 

18. kapitola

1. (18:1) Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: (18:2) Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
2. (18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
3. (18:4) Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
4. (18:5) Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
5. (18:6) Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.
6. (18:7) V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
7. (18:8) Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8. (18:9) Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
9. (18:10) Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10. (18:11) A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
11. (18:12) Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
12. (18:13) Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
13. (18:14) I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
14. (18:15) Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
15. (18:16) I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
16. (18:17) Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
17. (18:18) Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18. (18:19) Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19. (18:20) Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
20. (18:21) Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
21. (18:22) Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22. (18:23) Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
23. (18:24) Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
24. (18:25) Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
25. (18:26) Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
26. (18:27) K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27. (18:28) Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
28. (18:29) Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
29. (18:30) Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
30. (18:31) Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
31. (18:32) Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
32. (18:33) Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
33. (18:34) Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
34. (18:35) Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
35. (18:36) Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
36. (18:37) Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
37. (18:38) Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
38. (18:39) Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
39. (18:40) Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
40. (18:41) Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
41. (18:42) Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42. (18:43) I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
43. (18:44) Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
44. (18:45) Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
45. (18:46) Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
46. (18:47) Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
47. (18:48) Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
48. (18:49) Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
49. (18:50) A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
50. (18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
 

19. kapitola

1. (19:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (19:2) Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.
2. (19:3) Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.
3. (19:4) Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
4. (19:5) Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
5. (19:6) Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.
6. (19:7) Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.
7. (19:8) Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.
8. (19:9) Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.
9. (19:10) Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.
10. (19:11) Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.
11. (19:12) Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.
12. (19:13) Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.
13. (19:14) I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.
14. (19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.
 

20. kapitola

1. (20:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (20:2) Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova.
2. (20:3) Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě.
3. (20:4) Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah.
4. (20:5) Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň.
5. (20:6) I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé.
6. (20:7) Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení.
7. (20:8) Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme.
8. (20:9) A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme.
9. (20:10) Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.