Záleží na našem osobním přístupu

Džigme rinpočhe

 

 

Džigme rinpočhe se narodil v rodině 16. Karmapy a je bratrem Šamara rinpočheho. Od Karmapy, který ho během své první cesty zanechal na Západě jako svého zástupce, obdržel rozsáhlé nauky. Od té doby Džigme rinpočhe vede centrum Dhagpo Kagyu Ling ve Francii. Rinpočhe je dokonalým organizátorem a rovněž uznávaným učitelem. Z jeho hlubokých vědomostí, pochopení západního stylu života, praktické moudrosti, tepla a humoru si odneslo užitek mnoho lidí.

Natalie Verburgh: Rinpočhe, vím, že máte mnoho zkušeností s lidmi ze Západu. Mnoho let bydlíte a učíte ve francouzském centru dharmy. Čím je pro vás buddhismus v dnešní době, kdy jej lidé chápou tolika různými způsoby?

Džigme rinpočhe: Všeobecně řečeno, buddhismus je učení, které obsahuje různé úrovně pokynů. Podle mě jsou buddhisté lidé, kteří postupují v souladu s nimi a praktikují je s cílem dosáhnout osvícení. Jsou různé způsoby praktikování. Například na Západě lidé hledají především opravdové myšlenky a činnosti, které přinášejí užitek ostatním cítícím bytostem. Mají více sklony ubírat se za ideály mahájány, která je součástí buddhistických nauk. Obdobné předpisy je možné nalézt i v jiných náboženstvích, ale na rozdíl od nich buddhismus přesně a obšírně objasňuje i to, jak pracuje mysl, a proto přitahuje lidi ze Západu.

Natalie Verburgh: Je tedy možné říci, že buddhistou je ten, kdo miluje pravdu?

Džigme rinpočhe: Ano, ve skutečnosti pravdu hledáme všichni, ale často v procesu svého rozvoje narážíme na překážky. Chceme být loajálními a milujícími lidmi, kteří se angažují v činnostech, jež přinášejí dobro, ale často to spíše končí touhou po vlastním užitku, než u všeobecného dobra. Dokonce i pokud na počátku máme dobré úmysly, mohou se časem přeměnit v negativní následkem toho, že přikládáme příliš velkou důležitost svým chvilkovým ziskům. Můžeme své myšlenky považovat za správné, ale jejich následky mohou časem druhé ranit. Jeho Svatost Dalajlama řekl, že potřebujeme skutky ve prospěch světového míru, ale tento mír závisí především na vědcích a politicích, kteří činí světová rozhodnutí. Musí začít uvažovat trochu do budoucna. Rovněž lidé, kteří pracují v průmyslu, mají zpočátku dobrý úmysl, ale ten je často zacloněn jejich vlastními zájmy, obzvlášť tehdy, když se stanou mocnějšími. Buddha vždy opakoval, že bychom bytostem měli pomáhat, ne je zraňovat. Poněvadž jsme zcela pohlceni svým osobním životem, nepřemýšlíme mnoho o tom, co děláme. Upadáme do bludného kruhu neustále se opakujících stejných situací. Iluze a nevědomost nám znemožňují se z tohoto kruhu osvobodit. Pokud se nezahledíme hlouběji, své běžné horizonty nerozšíříme a budeme i nadále vězet na tom samém místě.

Natalie Verburgh: Existuje na buddhistické stezce nebezpečí, že se vzdálíme od pravdy a ocitneme se v jiném bludném kruhu následkem toho, že ulpíváme na myšlence dosáhnout nějakých výsledků skrze meditaci a studium nauk?

Džigme rinpočhe: Na jedné straně je všechno nebezpečné, na druhé nic neexistuje. Záleží to na tobě, ne na stezce. Ty po ní jdeš. Pokud jsme pozorní, není nic nebezpečné, protože při praxi pozornosti jsou vnější podmínky prostě stejné. Věnujeme obzvláštní pozornost tomu, jakým způsobem se chováme. Ve skutečnosti, když jsme zmatení, je všechno zamotané, když je v nás jasnost, je všechno jasné a dobré.

Natalie Verburgh: Ale ve skutečnosti většina z nás tu jasnost nemá. Nebo tomu tak není?

Džigme rinpočhe: Opět to záleží na okolnostech. Nikdo nemá absolutní jasnost, ale když jste si vědomi své mysli, ta jasnost tam je.

Natalie Verburgh: Je ale možné, aby filozofie, nějaký způsob myšlení, vedl k bezprostřednímu vnímání pravdy?

Džigme rinpočhe: Záleží na našem vlastním pochopení. Praxe, o které tady mluvíme, je nejprve pozorování a pak zkoumání pomocí analýzy. Cvičení pozornosti mysli například znamená pozorovat své emoce a jejich příčiny. V první řadě ulpíváme na nějakém konceptu a z toho vzniká emoce. Za touto emocí pak následuje čin. Ale pokud jsme pozorní, nemusí nás tento proces ovlivnit.

Ve skutečnosti emoce nejsou příčinou zmatku v naší mysli. Jeho prvotní příčinou je základní nevědomost. Když se objeví silné emoce, je to dobrá příležitost podívat se dovnitř. Potom vidíme, že základními příčinami emocí jsou žárlivost, připoutání a pýcha. Z těchto základních příčin vznikají emocionální stavy, jako je pocit štěstí, to, že se nám chce plakat, prát se nebo něco zničit. Žárlivost, připoutání a pýcha jsou založeny na mylné domněnce, že pět skandh opravdu vytváří "já".

Natalie Verburgh: Existuje mnoho buddhistických stezek, jako je théraváda, tibetský buddhismus, čínský buddhismus a jiné. Jaké jsou jejich kořeny? Jsou některé lepší než druhé?

Džigme rinpočhe: Jednotlivé modifikace buddhismu vznikly následkem odlišnosti kultur. Kromě toho je mnoho způsobů a úrovní chápání. V dnešní době mezi lidmi neexistují tak velké rozdíly, jejich mysli jsou si v základu podobné.

Natalie Verburgh: Rinpočhe, co si myslíte o buddhismu, který se teď na Západě rozvíjí?

Džigme rinpočhe: Buddhismus uspokojuje potřeby lidí. Na Západě se lidé zajímají o buddhismus hlavně proto, aby řešili chvilkové problémy svého každodenního života a urovnali emocionální nesoulad, ve kterém se nacházejí. Zpočátku k naukám často přistupují proto, že chtějí vyřešit nějaké chvilkové problémy, později však obyčejně jdou hlouběji. Touží po opravdových metodách, které umožňují osvobodit se od těžkostí, a buddhistické nauky a výklady jim pomáhají nalézt rozuzlení. Buddhismus je nahlížen jako etický systém, který je užitečný při uklidňování mysli a jako efektivní způsob vyvážení a zregulování vnějšího stylu života.

Tibeťané se na buddhismus dívají jinak. Zaměřují se především na hromadění dobré karmy, která nese plody v následujícím životě, a na duchovní rozvoj, který nakonec vede k osvícení. Teď chápete, proč většina Tibeťanů nestuduje (rinpočhe se směje). Zaměřují se pouze na jednoduchý výcvik etické praxe ve svém každodenním životě. Tibeťané jsou pravděpodobně méně zmatení. Nezabývají se v takové míře chvilkovými problémy, dívají se na věci globálněji.

Natalie Verburgh: Nyní učíte v Evropě. Jak to děláte?

Džigme rinpočhe: Především se pokouším pomáhat lidem dosáhnout větší jasnosti mysli. Mnoho z nich je příliš připoutáno k materialistickému stylu života, je zmateno a to je příčinou toho, že začínají s duchovním hledáním. Každý má své individuální problémy, a proto obyčejně předávám stále ty samé základní nauky, ale různým způsobem v závislosti na posluchačích a jejich schopnosti chápání.

Natalie Verburgh: Učíte individuálně nebo ve skupinách?

Džigme rinpočhe: Zpočátku dávám obecné výklady, a to ve skupinách i individuálně. Později se metody učení stávají podrobnějšími a jsou více přizpůsobené potřebám a otázkám žáka.

Natalie Verburgh: Vím, že učíte také na seminářích určených k vnitřnímu rozvoji, kde se lidé scházejí za účelem odhalit a prozkoumat hodnoty buddhismu skrze osobní zkušenost, skupinové cvičení a krátké diskuse. Mohl byste o tom říci trochu více?

Džigme rinpočhe: Tyto semináře organizuje Bernard Leblanc. Já pouze dvakrát denně učím to, jak objevit svou skutečnou podstatu, pozorovat své emoce, rozvíjet soucit, pozornost a kreativitu mysli. Poněvadž jsou tato setkání určena hlavně pro podnikatele, věnuji zvláštní pozornost pojmu "materialistická" bódhičitta, který je spojením laskavosti a praktičnosti jednání. Když máte nějaké zájmy a angažujete se v agresivní tržní rivalitě, bude vaše mysl vždy trpět, protože se budete na všechny dívat jako na nepřátele, kteří se vás snaží sežrat jako divoká zvěř. Ve skutečnosti vás nikdo nemá v úmyslu sníst. To jen vy se cítíte tak, jako by k tomu mělo dojít. V takové situaci musíte být schopni oddělit svoji práci od sebe. Potom bude vaše pochopení hlubší, mysl klidnější, práce produktivnější a řeč správná. Během rozhovorů probíráme starobylou i novodobou historii Evropy a objevujeme směry vývoje společností. Všechny sociální reformy obvykle začínají s výbornou motivací, ale později se počáteční cíl rozplývá. Na konci, i přes dřívější záměry, se zavedený systém ukazuje jako hrozný a destruktivní. Lidé obyčejně zdůrazňují nezbytnost zbraně k obraně své země, ve svých zájmech však často vykonávají skutky namířené proti druhým. V minulém roce ve Francii následkem hospodářské krize mnoho podnikatelů rezignovalo na vychovávání pracujících k produktivnější práci a rozhodlo se je prostě propustit. Je to škodlivé pro všechny, protože dělníkům to bere důvěru a víru v dobrou vůli zaměstnavatelů. Jiný aspekt je osobnější. Lidé, kteří se specializují na různé obory techniky, se mohou postupně stát podobnými strojům. Pokud neužívají vlastní inteligenci a tvůrčí schopnosti, mohou vědět, jak obsluhovat stroje, ale to je vše. Stanou se omezenými. Technická věda je velice důležitá, ale současně je potřeba užívat mysl tvůrčím způsobem. Je to srovnatelné s buddhistickou praxí vizualizace jidamu. Když si v meditaci představujeme Čänräziga, pomalu se jím staneme. V našem světě se pouštíme do práce, abychom přežili. Je to něco prozatímního. Současně je možné být laskavým a rozvíjet se mnoha způsoby. Je potřeba oddělit sama sebe od svého zaměstnání, v opačném případě se staneme roboty. Váleční veteráni i přesto, že je jim již sedmdesát let, často ještě žijí armádou. Můžeš být vojákem, ale když se na konci dne vracíš domů, musíš být opět laskavým člověkem. Uvědomit si tento rozdíl může pomoci každému být v práci upřímnějším a poctivějším. Někteří lidé pociťují potřebu používat při své práci strategii agresivního chování. Současně ale mohou stále udržovat vnitřní bódhičittu skrze rozvíjení přání pomáhat druhým. Někdy hodnotíme lidi na základě jejich vnějšího vzhledu. Například když je někdo vojákem, někdo ho okamžitě považuje za špatného člověka, a když se někdo věnuje náboženství, instinktivně si myslí, že je dobrý. Proč by to tak mělo být? Díky buddhismu se můžeme naučit oddělovat to, co děláme, od toho, kým jsme. Můžeme oddělit své předsudky od skutečnosti.

Natalie Verburgh: Jsme navyklí identifikovat se s tím, co děláme. Buddhismus nám naproti tomu může pomoci se od toho osvobodit. O to jde?

Džigme rinpočhe: Jednotlivci potřebují učení, které by jim pomohlo rozvíjet se duchovně i prakticky. Samozřejmě se můžete rozvíjet tak, že děláte kariéru, ale když půjdete jen tímto směrem, budete stále divnější, změní se vaše osobnost. Vaše mysl přestane být přirozená. Mladí lidé mají velice svěží a jemné mysli, lehko podléhají podrážděnosti. Musí nalézt sami sebe bez toho, aby se spoléhali na vnější oporu. Obyčejně stále hledají oporu. Například používají make-up a spoléhají se na něj, ne na svoji opravdovou tvář. Kouří, pijí, berou drogy, protože jejich mysli nejsou uspokojeny. Potřebují nauky, které by jim pomohly najít sama sebe, protože nemají žádné životní zkušenosti. Ve skutečnosti se to netýká jen mládeže. Pokyny, které umožňují rozvoj, potřebují všichni.

Natalie Verburgh: Jak může buddhismus obohatit náš každodenní život v moderním západním světě?

Džigme rinpočhe: Díky buddhismu je život snadnější. Každý den musíme vykonávat určité věci. Když si budete vědomi toho, co se děje ve vás a okolo vás, nebudete prožívat tolik emocionálních překážek a budete živější, odpočatější. Únava je následkem stresu. Odpoledne jsou někteří lidé často unaveni, přestože k tomu nemají žádný reálný důvod, ani psychický, ani fyzický. Jiní mohou naproti tomu pracovat celý den, téměř nejíst, a přesto nejsou unaveni. Jsou připraveni udělat po práci hodně věcí. Když jsme na dovolené, nezáleží na tom, kolik úsilí nás stojí to, co děláme, ale v práci, pokud nemáme jasnou nebo silnou motivaci, snadno podlehneme únavě. Jakákoliv komplikace způsobuje stres. Příčina psychické únavy spočívá hlavně v emocích. Záleží na našem osobním přístupu. Lidé jsou unavení, protože nejsou svobodní. Používají stroje a vykonávají práci automaticky. Jejich život není správný. Vše je pro ně těžké, trpí následkem psychických sklonů a návyků. Buddhismus jim při pochopení tohoto problému může pomoci a nabízí řešení.

Natalie Verburgh: Dobře tedy, a stačí to k dosažení osvícení?

Džigme rinpočhe: Ne, pro to musíš udělat více. Ale lidé především musí dobře pochopit svojí situaci. Budou-li výsledky takovéto analýzy užitečné, je vždy možné sáhnout hlouběji...

 

překlad: Karel Kindl
korektura: Marie Moravcová, Petr Buksa