Zahrada vůní a ochranného menhiru

 

Starověcí učenci, žijící v dobách nepředstavitelné kulturní a náboženské různorodosti, chválili zahradu z jiného úhlu pohledu,než činí současný člověk.

Zahrada byla vnějším ohrazením okrsku, mandaly chfámu, domu a paláce.

Na zahradě byly zastoupeny čtyři aspekty živlů, země - to co je k jídlu jako potravina nebo užitné do mastí, čajů, olejů a lektvarů léčebných.

Vody, esence, vůně, barvy a kompozice, zákoutí pro hry a erotické vášně, či-li pro slasti života, ohně, světla, božiště, ochranná místa, menhiry, tvarové zářiče, pro vyladění duše, ochranu předků a nebo pro spojení s nejvyšším nad-světem ákáši, vzduchu, - osvěžovače, fontány, potoky a jezírka, rozprašovače vůní a vonící rostliny, jež měly uspokojit mysl člověka a přilákat vznešené bytosti neviditelného světa, a pátého elementu, ákáši v mnohých aspektech tohoto pojmu, což zastupovaly svatyně pojímající anděly nebo božstva všech elementů. 

Tato tradice započala možná již za stavitelů menhirů v posvátném lese a vyvrcholila antickými zahradami.

Bádal jsem nad nejjednodušší a zároveň nejstarší vazbou takového háje, zahrady nebo meditačního okrsku, léčivého prostředí pravěku.

Výsledkem je dvojice kvetoucího keře a kamene nebo stromu a kamene. Samozřejmě, že nešlo o to, aby tajemná kněžská kasta doby před 7000 až 4000 lety, v kulturách celého středomoří a blézkého východu, stavěla balvany stylem hala bala u posvátných dubů a jiných rostlin. Takto naivně postupují soudobí stavitelé megalitů, bez ladu a skladu. 

První otázkou bylo, jaké jsou dochované hustorické prameny o zázracích, stavění a uctívání menhirů a kruhů z kamenů, kromlechů ve starověku, kromě středověkého tmářství při boření model a pohanských pozdních kultů? 

 

Bohužel, pramenná základna je poměrně chudá. Stavění megalitů přežilo do raně historické doby na předním východě (kenaán), tu a tam v Jižní Indii. Staří kenanánci nazývali menhiry a kromlechy, masseba a gilgal (galilea), staří indové zase stambha (stabilitník). Tamilové spojili jihoindické magalitické hroby typu dolmenu s bráhmanským pojetím vyšších sfér a výsledkem byljihoindický chrám drávida stylu, se svatyní lůně matky země (garbhagrha). 

Pramenem literárním jsou hlavně biblické knihy, Ugaritské tabulky, tradice kmenů nágů v Indii, texty védského obětního rituálu, a v japonsku kult prabožských předků, Šin-tó. V Evropě kult menhirů a kamenů dožíval v tradicích kmenů, které již dávno zapoměly původní účel velkolepých děl jako je Carnac nebo Stohenenge.

 

Starověké spisy, rozdělují megality do několika skupin, což vyplývá z nejstarších knih Bible.

1. Menhiry jako místa označující skon a hrob význačné bytosti, často spojené s posvátným dubem a stromem.

2. Kameny určené jako obětní místo pro konání obřadů a setkání zasvěcenců.

3. Menhiry a megality spojené se zasvěcením a zaslíbením dávných věků (Jákob-el, Bethelohim, pověstný Jákobův řebřík), příběhy o šivalingamu jako místě zjevení Šivy a jeho vítězství nad smrtí (Márkandéja). 

4. Menhiry určené k úctě, pozdejšími náboženskými představami a reformami zavržených a zapovězených bohů (Baala, Ela féničanů, bohyně vášně a podsvětí Ašery, dvojice Jahve-Anat, a jiných kultů). V Bibli se uchovává tradice zápasu mezi dualisty Jahveho spojeného s bohyní sebe sama - Anat, uctívači Hospodina na výšinách a zastánci fénicko egyptského pojetí se stánkem úmluvy, prototypem chrámové bohoslužby). 

 

Historicky vzato, ohnivý celopal a chrámový monopol víceméně postupně zvítězil.

5. Indové vzali pravidla pozdně védské architektury (šilpa a vástu), propojili je s kultem opracovaného menhiru (lingami) z řeky Narmadá a dolmenem (garbhagrhou), jakož pagodou a tak povstala chrámová architektura připomínající horu světů Méruh, osu světa. Druhou variantou je pokračování kultu spirály doby bronzové a měděné do Višnuova zasvěcení zkamenělin pravěkých mořských živočichů z údolí řeky Kálí gandhakí v Népálu (šálagráma kameny od malých suvenýrů po velké chrámové objekty).

6. Kameny a menhiry léčivé moci, ladící prostor, učené pro výtečný spánek, dar vidění a slyšení poselství z vyšších sfér, které posilují zdraví od vyšších sférodděleného a zátěžemi doby zmoženého člověka.

 

Vrcholem jsou mistrovské řezby do nefritu a jadeitu, jimiž di dle pravidel různých variant umění vody a větru z doby dynasie Sung, vybavují čínští boháči svá bydliště.

7. Megality jako sídla božských prapředků, což vidíme v japonských zahradách svatyní šintó, u posvátných stromů zasvěcených nágům v Indii, u jejichž paty leží kameny.

8. Megality zasvěcené mistry (siddhy), tajných nauk, k posílení probuzení kosmické energie maháprány, jakožto hadí síly (kundaliní), které je zasvěceno nemálo jógínských technik a spisů. Kult spojení kosmické energie spirály (torzních kmitů prány hadí síly) s nadvědomím (átmanem, prázdnotou, osobním Bohem či nad vesmírem), není jen indickou specialitou, byť odtud pochází nejvíce zpráv. Sám Mojžíš měl dle bible znamení mocného spirálovitého objektu (nahaše), jenž byl součástí úcty. 

9. Megality spojující dny, hvězdy a obřady posvátného pravěkého kalendáře s věštěbnými tranzy nebo léčebnými zázraky, zněněnými stavy vědomí, kupříkladu zvyšujícími schopnosti ve vytržení ducha,kterých není člověk běžně schopen.

 

Z tohoto krátkého přehledu jsem vybral spojení menhiru zasvěcení a osvěžujícího občerstvení sil, případně zasvěceného jménu anděla, s keři růží. Růže je totiž nejen léčivá rostlina, ale také jeden s nejposvátnějších kvetoucích keřů světa vůbec, od Japonska až po Anglii, od Izraele po střední Asii.Ve staré Persii byly růže nejvýše ceněným pokladem přírody.  Spojil jsem dobu kamennou a měděnou v jeden celek a objevil jsem metodiku instalace a založení menhiru způsobem,který mohli také znát, nebo jinak uplatnovat znalci za doby měděné a bronzové. 

Postup jak menhir založit a oživit (prána-pratišthá), však popisovat nebudu, protože je to určeno jen těm,kteří něco takového budou smět postavit, mají-li vůbec kde takový malý zázrak vybudovat, a navíc, není vše určeno všem uším lidským. 

 

Krásný Nový rok

Robert