Záhadná vražda v Olomouci LP 1306
Je krátce po poledni 4. srpna léta Páně 1306. Právě tehdy nastal zásadní zlom v dějinách českého státu.
Šestnáctiletý mladík odpočívá se zavřenými očima v děkanském domě na olomouckém hradě. Po krátkém zdřímnutí vstane a z pokoje zamíří do síně. Zde mu kdosi zničehonic třikrát vnoří dýku do těla. Král Václav III., poslední mužský člen vládnoucího rodu Přemyslovců, se hroutí mrtev k zemi. Podle jiné verze překvapil vrah Václava ještě ležícího na lůžku.
Smrt zastihla mladého panovníka v čele vojenského tažení do Polska, kde si vládu nárokoval odpůrce Přemyslovců, kníže Vladislav z rodu Piastovců, podle drobné postavy přezdívaný Lokýtek. Václavův otec Václav II. byl totiž roku 1300 korunován polským králem a spojil obě království personální unií. I on už měl s Lokýtkem co do činění. Dlužno dodat, že Lokýtek se nakonec polské koruny v roce 1320 přeci jen dočkal.
Václavův vrah, případně vrahové nebyli nikdy identifikováni. Bezprostředně po činu měl sice podle zažité tradice vyběhnout z děkanského domu ven se zakrvácenou dýkou v ruce jakýsi Konrád z Botenštejna, jehož strážci okamžitě ubili, ovšem je možné, že chtěl podat pouze vysvětlení a upozornit na skutečného pachatele. Navíc durynský šlechtic Konrád z Botenštejna, někdy uváděný i jako rytíř z Mulhova, je jakožto skutečná historická postava zmiňován ještě k roku 1320, takže toho stráže v Olomouci ze světa určitě nesprovodily.
Podle letopisce Otokara Štýrského měli Václavovu vraždu na svědomí dva šlechtičtí spiklenci, z nichž jménem je uveden pouze jeden – Odelin z Wildensteinu, česky Holen z Vildštejna či Vlčtýna. Důvodem měla být pomsta za popravu mocného feudála Záviše z Falkenštejna, setnutého před hradem Hluboká roku 1290 za vlády Václava II. Tvrdě postiženi byli totiž i jeho přívrženci. Holen sice patřil mezi Závišovi věrné, ale důkazy ohledně jeho účasti na olomoucké vraždě se nedochovaly žádné.
Všechno mi vraťte, nebo uvidíte!
Objednavatelem mordu mohl být římský král Albrecht I., který toužil po pokoření Království českého a po jeho připojení k habsburským državám. Silou neuspěl, tak že by se o to pokusil takovýmto způsobem? A co Vladislav Lokýtek? I jemu nepochybně přišla vhod smrt mladého Přemyslovce, který se na něho chystal s vojskem.
Zapomenout ale nelze ani na českou šlechtu. Traduje se totiž, že na počátku vlády se Václav III. více než panovnickým povinnostem věnoval bujarým radovánkám. Při četných pitkách na něm jednotliví šlechtici loudili majetek a on jim notně posilněný vínem rozdával tu město, tu hrad či alespoň vesnici.
Zhruba po roce mu ale do duše rázně promluvil opat Zbraslavského kláštera Konrád a Václav se zklidnil a začal se chovat způsobně. Dokonce pak prý nutil pány, aby mu zase všechno vrátili. To si stavěl do řady hliněné hrnky označené jejich jmény, které pak rozbíjel se slovy: „Ty, pane, vrať mi hrad, který jsi vyloudil, nebo jinak jako hrnec tento rozbiji hlavu tvou a kteréhokoliv jiného poddaného mně se protivícího.“ Tohle přeci jen někdo nemusel rozdýchat. Ať tak či onak, jisté je pouze to, že smrtí Václava III. vyhynul v mužské linii přemyslovský rod, jehož jednotliví členové vládli v českých zemích jako knížata a králové více než 400 let.
Pavlína Pitrová
Zdroj: https://www.national-geographic.cz