Zabila dinosaury temná hmota?

Badatelé stále spekulují o možných příčinách vymření dinosaurů. Nyní se zcela novou teorií přišla dvojice amerických vědců. Za masové vymírání před 65 miliony let včetně zmizení obrovitých dávných plazů může temná hmota v galaxii. Ta prý pravidelně "posílá" komety, asteroidy i jiné velké objekty směrem k Zemi, do které se čas od času „strefí“. 

Dvojice fyziků z Harwardské univerzity Lisa Randall a Matthew Reece nedávno přišla se zajímavou hypotézou. Temná hmota v naší Galaxii způsobila zánik dinosaurů, stejně jako další masová vymírání v dávné minulosti Země. K těmto událostech prý dochází pravidelně, s periodou zhruba 35 milionů let. Neviditelná materie, které je v galaxii několikrát víc než viditelné hmoty, je podle obou vědců sostředěná nejen ve středu galaxie ale i v její rovině. Když jí Sluneční soustava protne, svým gravitačním  účinkem naruší dráhy všech možných těles v Ooortově oblaku. To může vést ke zvýšenému riziku srážek Země s těmito uvolněnými objekty.
Největší záhady fyziky
Temná hmota je jednou z nejdiskutovanějších otázek fyziky a astronomie. Víme, že tam někde je, ale nemůžeme ji vidět, slyšet, ochutnat, čichnout si k ní, nebo jí cítit. Důvodem pro to je to, že není v interakci s normální hmotou v žádném případě, s výjimkou gravitace. To znamená, že ve vesmíru  ji můžeme zjistit  jen díky jejímu gravitačnímu vlivu na okolní objekty tvořené běžnou „svítící“ hmotou.
Sluneční soustava obíhá kolem supermasivní černé díry ve středu Mléčné dráhy. Pokud by doopravdy existoval disk temné hmoty soustředěný v galaktické rovině, jak si ho se svými kolegy představuje doktorka Randall, tak by prý Sluneční soustava skrz ní procházela vždy zhruba jednou za 35 milionů let. Odsud už není daleko k otázce, jestli by průchod temným diskem náhodou nemohl způsobovat pravidelné kosmické bombardování ve Sluneční soustavě. A vskutku, povrch Země je zjizvený po dopadech těles v její pradávné minulosti.
Pravidelné bombardování
Mezi odborníky se neustále objevují hypotézy o pravidelném rytmu nárazů kosmických těles do Země. K tomu by mělo pravidelně docházet s periodou zmíněných 35 milionů let. Někdy bývají tyto úkazy spojované s hypotetickou hvězdou Nemesis, možných vysvětlení je ale daleko víc, a mezi nimi i temná hmota.
Mechanismus působení temného disku na Sluneční soustavu není podle dvojice vědců vůbec složitý. Temná hmota v něm by svým působením ovlivnila gravitační vztahy mezi zmrzlými tělesy Oortova oblaku obklopujícího Sluneční soustavu. A to by vedlo k výskytu daleko většího množství komet i asteroidů prolétajících Sluneční soustavou. Lisa Randall i Matthew Reece se proto zabývali pozemskými impaktními krátery o průměru přes 20 kilometrů, které vznikly za posledních 250 milionů let. Jejich výskyt pak dali do spojitostí s četností průchodů Sluneční soustavy diskem temné hmoty. Výsledky ale nebyly podle všeho jednoznačné. Temný disk prý může citelně působit jen na tělesa Oortova oblaku a proto oba vědci ve výpočtech hodlají zohlednit i původ těles, která vytvořila dotyčné krátery na Zemi. To si samozřejmě vyžádá daleko více času i úsilí.
Co na to ostatní vědci?
Luigi Foschini z astronomické observatoře Brera v Miláně se domnívá, že by si koncept pravidelných epizod kosmického ataku ve Sluneční soustavě v zásadě zasloužil podrobnější zhodnocení. Vybízí ale zároveň k nezbytné ostražitosti, protože je ve hře spousta neznámých. Není totiž jisté, zda se krátery na Zemi objevují pravidelně, a ani to, zda existuje temný disk. Brzy se ale snad dozvíme víc, alespoň pokud jde o neviditelný útvar. Zajímavé odpovědi by nám totiž měla poskytnout evropská vesmírná observatoř Gaia, která detailně zmapuje pohyb zhruba jedné miliardy hvězd v Mléčné dráze. Jestli máme v Galaxii nějaký temný disk, který ovlivňuje okolní hmotu, tak bychom se to měli dozvědět.

 

Temná hmota

Jde o označení hypotetické formy materie. Její existence by vysvětlovala nesrovnalosti mezi některými skutečně pozorovanými a vypočítanými hodnotami. O povaze temné hmoty existuje množství teorií, většina z nich se shoduje na faktu, že temnou hmotu lze ve vesmíru pozorovat jen díky jejímu gravitačnímu vlivu na okolní objekty tvořené běžnou „svítící“ hmotou.
O existenci temné hmoty poprvé referoval už v roce 1933 švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky, který narazil na nesrovnalosti při studiu rotací galaxií. Na rozdíl od temné není temná hmota rozložena v prostoru rovnoměrně. Díky přitažlivé gravitaci tvoří shluky podobně jako viditelná hmota, která je k těmto shlukům také přitahována. Podle posledních měření je ve vesmíru temné hmoty kolem 23 %, zatímco nám známá hmota, z níž je složena většina objektů, které můžeme přímo či nepřímo pozorovat, tvoří jen 4 %. Zbytek vesmíru 73 %, tedy největší část, tvoří takzvaná temná energie.

 

Masová vymírání

Ordovik
Za hlavního viníka prvního velkého vymírání, které proběhlo v době před 450–440 miliony let a vyhubilo až 85 % druhů organismů, se dnes považuje rychlé zmražení všeho živého koncem ordoviku. Pro tuhle epizodu se našla spousta dokladů v Jižní Americe i Africe. Výborně zachovány jsou různé stopy po pohybu ledovců, například pozůstatky kamenných morén a suťového valu hrnutého čelem ledovce.
Devon
V době devonského masového vymírání před 377,5 milionu let, kolísala mořská hladina – koncem devonu se takových pohybů odehrálo celkem 18. Dva největší prudké poklesy se většinou připisují opět zalednění a časově se shodují se dvěma výraznými fázemi vymírání. V mezidobích hladina moří naopak čtyřikrát stoupla, patrně v důsledku teplejších period – interglaciálů. Za příčinu ochlazení se nyní často považuje dopad dvou meteorických rojů.
Perm
Permské vymírání, k němuž došlo před 251,4 milionu let, bylo spolehlivě nejničivější ze všech. Nenávratně zmizelo 90–95 % druhů v mořích a okolo 70 % druhů na souši. Podle datování nálezů v jižní Číně (pomocí izotopů uranu, olova a zirkonu) trvalo toto vymírání krátce, pouhých několik set tisíc let. Suchozemští živočichové mohli vymřít (podle dat z alpských nalezišť) dokonce za méně než 10 000 let. Příčiny dodnes nejsou jasné.
Trias
Vymírání v triasu, přibližně před 200 miliony let, se od ostatních vymírání nápadně liší. Dělá dojem spíš postupného procvesu v důsledku souběhu nepříznivých událostí, které by samy o sobě nebyly tak zlé.
Vymírání tenkrát postihlo stejnou měrou suchozemské i vodní organismy. Vymřelo asi 48 % druhů mořských bezobratlých.
Křída
Nejpopulárnější ze všech masových vymírání je křídové, z doby před 65 miliony let, během něhož zaniklo až 85 % všech druhů. Vymřela většina linií dinosaurů. Katastrofou na konci křídy byli těžce postiženi i savci. Vyhynuly například celé vývojové linie vačnatců, i mnoho ptáků. Ti zbývající vydrželi možná jen díky tomu, že žili ve sladkovodním prostředí, které podle všeho nebylo postiženo tak silně.

Zdroj: https://www.magazin2000.cz