Za ochlazení v době Přemyslovců mohla sopka z Indonésie

Dějepisci, kteří studují lidskou historii, čas od času narazí na podivné klimatické změny. Proč se ke konci Římské říše ochladilo natolik, že barbaři mohli překročit zamrzlý Rýn? Nebo proč v 16. a 17. století zamrzaly holandské kanály. Podle nynějších teorií za tato náhlá ochlazení a nejrůznější „malé doby ledové“ mohou výbuchy sopek, které ovlivnily klima i na vzdálených místech Zeměkoule.

Určit, za kterým ochlazením který vulkán stál, však není jednoduché. Nyní vědci oznámili, že patrně našli sopku, která způsobila první středověké ochlazení v polovině 13. století. Erupce z roku 1257 zanechala chemické stopy v ledu Arktidy i Antarktidy. Středověké texty hovoří o náhlé zimě a nedozrálé úrodě. Pachatelem této klimatické pohromy prý byla sopka Samalas na ostrově Lombok v Indonésii. Ve studii, kterou zveřejnil časopis PNAS, vědci uvedli, že z původní sopky už nezůstalo prakticky nic – jen velké jezero vzniklé z kráteru. Dnes je částí sopky Rinjani.

Po několik století trvajícím klimatickém optimu, které napomohlo politické stabilitě v Evropě byla její erupce první předzvěst středověké „malé doby ledové“. Podle studie mohla v roce 1257 Samalas vychrlit až 40 kilometrů krychlových kamení a popela. Nejjemnější částečky vystoupaly do výšky 40 kilometrů i více, zastínily slunce a pomalu se snášely na celou Zeměkouli. Dopad na klima byl značný. Dobové kroniky líčí děsivé počasí následující v roce 1258. Bylo chladno, déšť neustával a přišly povodně. Rok úmrtí 1258 nedávno archeologové přidělili také ke kostrám tisíců lidí v hromadných hrobech v Londýně.

S teorií, že klima ve středověku ovlivnily sopečné výbuchy přišli vědci relativně nedávno. Navedli je na to vrty v Grónském ledovci.

Přestože erupce Samalas měla v době vlády Václava I. dopad na klima na celé planetě, nešlo o největší známou katastrofu tohoto typu v (relativně) nedávné historii. Tou byl zřejmě výbuch islandské sopky Laki. Její erupce v letech 1783 až 1788 vyvraždily pětinu Islanďanů (asi 13 tisíc lidí), zničily tamní zemědělství a dokonce pozměnily i politickou mapu Evropy.

Mrak z Laki zasáhl po Islandu Velkou Británii. Podle odhadů zde kvůli jedovatým plynům a popílku v ovzduší zemřelo 20 tisíc lidí. Asi týden po erupci dosáhla mračna popela střední Evropu. Slunce prý vypadalo jako červený disk. Později se oblak rozšířil až nad Čínu.

Léto roku 1783 bylo nejstudenější za posledních 500 let. Celkové průměrné teploty klesly o 1,3 stupně a chladno vydrželo další tři roky. Neurodilo se obilí ani další plodiny. Na Islandu i ve velké části Evropy propukl hladomor. Výbuch Laki se často spojuje i s Velkou francouzskou revolucí z roku 1789. Tu mimo jiné vyvolal i nedostatek potravin po chladných „sopečných“ létech. Důsledkem výbuchu byly pravděpodobně i povodně v Praze v roce 1784.

Výbuch sopky prý – alespoň podle některých teorií – stojí i za vznikem lidského druhu a hlavně za jeho úspěchy. Nebyl to samozřejmě výbuch ledajaké sopky ale rovnou supervulkánu. Když před 74 000 lety explodoval supervulkán Toba na Sumatře, došlo údajně k tak drsnému celoplanetární ochlazení, že se zcela změnilo klima i ve vzdálené Africe. To téměř vyhubilo naše předky. Podle některých odhadů přežilo jen několik stovek až tisíců těch nejzdatnějších lidí. Nakonec to prý byl poslední impulz, který „vyšlechtil" lidskou inteligenci a schopnost vyrovnat se i s těmi nejméně příznivými podmínkami. Přežili jen ti nejschopnější. Tito „Adamové a Evy“ pak podle této hypotézy založili populaci moderních lidí, která se poté rychle rozšířila po celé Zemi.

Drobné částice, které sopečný výbuch vyvrhne, brání slunečnímu záření v průchodu atmosférou. To jsme zažili například i při výbuchu islandské sopky Eyjafjallajokull na jaře roku 2010, po kterém následovalo chladné léto. Tato erupce byla ovšem poměrně malá a sopečný prach se během několika měsíců usadil. Pokud ale dojde k několika mohutným výbuchům krátce po sobě, jako tomu asi bylo ve středověku, může se ochladit natolik, až se začne zvětšovat arktický ledovec. Ten, protože je bílý, odráží větší množství slunečního záření, a tak se Země dále ochlazuje.