Vztah guru - žák

Žák by měl z přesvědčení milovat a mít v úctě svého gurua. Úcta nesmí být naučeným gestem ani napodobováním úkonů ostatních žáků. Nejde-li to ze srdce, žádný úkon či dary nepomohou. Skutečný guru vidí do nitra žáka, a je mu jedno, jaké úkony žák provádí, má-li čisté srdce.

Guru je nejlepší přítel, jakého kdy žák potkal. Může se na něj obrátit s problémy, o nichž by nemluvil ani s rodiči či nejbližšími osobami. Ba často ani sám se sebou. Guru je oživeným hmatatelným zrcadlem nitra a svědomí člověka, které se většinou ozývá jen občas, a jehož „hlas“ je nezřetelný. Guru je „náhražkou“ pro toto svrchované Svědomí, jež je Bohem v nitru člověka. Povinností gurua není obrátit pozornost žáka na svou osobu (ačkoliv je naplněn Poznáním Nejvyššího), ale naučit ho vnímat toto Svědomí. Toto je cesta jógy, hledání věčné Pravdy.

Jen guru může vysvětlit pravdivou Podstatu věcí, kterou nelze popsat ani vyčíst z písem. Potkat gurua osobně v těle je pro žáka velkou milostí. Ti, kteří se domnívají, že gurua nemají, nemusí mít vždy pravdu; mohou být vedeni na dálku, aniž o tom vědí. Takové vedení může mít neosobní formu, kdy se žák domnívá, že ho vede „nějaká síla“. Když bude připraven, guru se může ukázat.

Každému opravdovému hledači Pravdy je dán guru odpovídající jeho vývojovému stupni v pravý čas a pravým způsobem. Védy říkají, že ten, kdo zná Brahmana, je sám Brahman. Slova takového mudrce jsou jako hymny véd.

Kritérium fenoménu Guru vyjadřují násl. tři závislé úrovně. (1) Tělo jako učitel: bolesti a další z tělesné schránky odvozené karmické programy. (2) Vnější učitel: nauka, fyzický nebo abstraktní učitel. (3) Svrchované Svědomí: átman, Brahman, nejvyšší Vědomí. Tyto úrovně jsou závislé, protože tvoří trojakost hrubého, jemného a příčinného aspektu. Budou-li propojeny všechny tři aspekty v jeden, žák se stává guruem tvořící Jednotu.

Podle védánty služba guruovi v Indii pozůstává z následujících dvou bodů:
1) Žák má ve velké úctě svého gurua a padá před ním na zem. Líbá prach z jeho nohou a pomaže si jím své tělo a hlavu. (Formální poklony mají svoje místo v Asii, kde je to běžné i v neduchovním kontextu, na Západě je to ale fenomén nemístný, především na veřejnosti. V evropském kulturním prostředí, které vidí především vnější znaky projevů, mohou být podobné záležitosti okolím chápány dosti nepřívětivě až sektářsky.)
2) Žák zasvětí guruovi vlastní tělo, mysl, řeč a všechno, co vlastní. (U tohoto bodu se projeví, je-li žákův vztah ke guruovi skutečný nebo jen přetvářka a vypočítavost, kdy učitele poslouchá jen pro „sběr dat“. Podstoupit někomu sama sebe je jakýmsi dobrovolným otroctvím, kdy však toto slovo nesmí vyvolávat negativní emoce a nespravedlnost. Skutečný guru ten vztah nikdy nezneužívá pro „vlastní“ prospěch, protože již není osobou jako takovou, tj. jáství je překročeno svrchovaným Poznáním. Již nemá osobní či individuální cíle, nechce být slavným, mocným, bohatým atd. Pravý guru překonal všechny lidské záležitosti, nepodléhá jim a proto ho lze nazvat i nadčlověkem.)
a) Zasvěcení vlastního těla znamená, že je žák k dispozici guruovi ve všem, posluhuje mu a udělá všechno, co guru žádá.
b) Zasvěcení mysli guruovi znamená, milovat ho z celého srdce a neustále nad ním meditovat. Žák v něm má vidět aspekt Boha.
c) Zasvěcení hmotných statků znamená, že všechno, co vlastní, dá k dispozici guruovi. Ani největší světské bohatství se nemůže vyrovnat jedinému božskému slovu vyřčenému opravdovým guruem. Guru hmotné bohatství nemusí přijmout.
d) Zasvěcení řeči znamená, že všechny výroky gurua žák považuje za svaté a rovné védám.

Žák by se měl snažit zdržovat se v blízkosti gurua (když to nejde fyzicky, alespoň v myšlenkách) a zabezpečit mu jídlo a pohodlí. Je jeho povinností chránit život gurua.

Cílem služby guruovi je:
- potěšit gurua a
- čistit vlastní mysl.

 Jestliže žák takto obětuje všechno, na čem lpěl, může si být jistý, že časem mu guru ukáže cestu k Bohu. Žák vyhledává pomoc gurua proto, že se sám není schopen v sobě vyznat a nevidí správně do vlastního nitra. Nedokáže rozlišovat mezi tím, co by chtěl, aby bylo pravdou, a tím, co pravdou je. Guru mu ukáže cestu; to však předpokládá, aby žák gurua poslouchal i v těch záležitostech, které se mu zdají být „divné“ nebo krajně nepříjemné. Jistěže je odkrývání vlastních nečistot bolestivé. Bez pevné důvěry či víry v gurua, který poukazuje na ty problémy, jež žák dlouho odsouvá a neřeší, nelze jógu praktikovat. Pokud jsou pro žáka guruova slova pouze informacemi, s kterými posléze zachází podle svých představ (co se hodí, je k užitku, co ne, nato zapomene) a neotevře se guruově snaze mu pomoci, tak nemůže očekávat, že mu guru bude radit v jógických záležitostech. Jedna věc jsou informace, které lze vyčíst i z knížek, a druhá věc jsou konkrétní nezaplatitelné rady gurua. Kdo nechápe tento závažný rozdíl, nemůže očekávat, že pronikne do tajů skutečné jógy.

Kandidát na adepta jógy nemůže myslet, že stačí gurua potkat dvakrát a hned poté po něm chtít přiblížit závažné metafyzické záležitosti. Adept musí být také připraven, že duchovní disciplína je skutečný boj (se sebou samým) a jako takový předpokládá pravidelné cvičení, změnu životosprávy a otevřenou mysl. Nevystačí s desetiminutovou „meditací“ jednou za týden, čtením knížek či poslechem přednášek. Práce na sobě samém je těžká a potřebuje člověka celého. Jógu nelze dělat ani na 50%, ani na 99%. Pro běžné výsledky je takový přístup jistě dostačující, pro uchopení skutečné podstaty jógy však ani vzdáleně.

Proto skutečná výuka může začít až tehdy, kdy je vztah guru–žák již delší dobu ukotven. Toto období je přechodné a může trvat různě dlouho. Není výjimkou, že v Indii žáci čekají řadu let (tradičně se mluví o 12 letech, což je však nutno chápat částečně symbolicky). Pro uspěchaného Evropana, který se domnívá, že za pět minut stihne všechno, je tento neměnný a stále platný fakt zdrcující. Samozřejmě zde mluvíme o skutečném vztahu guru–žák a ne o rozšířeném novodobém pseudoguruovství, kde se „žáci“ přijímají po prvním setkání a kde je kvantita „žáků“ rozhodující pro věhlas takovéhoto „gurua“. V podobných smutných případech nikdy nejde o skutečný vztah guru–žák: „žák“ se ke svému „božskému guruovi“ často nedostane ani na pohovor a může ho jen vzdáleně obdivovat. Degeneračním jevem současnosti je v Indii bohužel také to, že „guru“ má mnohem větší věhlas, má-li následovníky ze Západu. „Cena“ jednoho následovníka ze Západu je hodnocena min. na tucet Indů. To proto, že silně egocentričtí lidé Západu se neradi nechávají podvolit a když se přesto stane „žákem“, jistě je pak dotyčný „guru“ výjimečný. Faktem je, že se jedná o skutečný hon a souboj na získávání přízně adeptů ze Západu. Proto tito „guruové“, aby si získali co nejvíc následovníků, se neštítí „učit“ tajné procedury hned ze začátku (kundaliní techniky apod.) nebo ukazovat „své“ zázračné (omezené) schopnosti. Je to silná profanace nauky; pravá černá Kalijuga. Ale jak jsem psal výše: každému hledači Pravdy je dán učitel odpovídající jeho vývojovému stupni.

Vraťme se však k opravdovému vztahu guru–žák. Žák má mnoho povinností, které musí plnit, ale současně si musí uvědomit, že tyto úkony a úkoly mají jen jediný cíl: dovést jeho samotného k duchovnímu Cíli. I druhá strana vztahu má své povinnosti a není jen jakýmsi komandérem, který si jednou usmyslí toto, jindy podle nálady tamto. Ačkoliv pro vnějšího pozorovatele se to tak jevit opravdu může. Závažnou povinností gurua je otevřít nevědomostí uzamčené srdce žáka a včas žákovu pozornost přesměrovat od jeho „osoby“ k oddanosti k Nejvyššímu. Je-li žák pevně ukotven v touze dosažení duchovního Cíle, jistě překoná všechny překážky a Cíle dosáhne.

Je ale zapotřebí hledat gurua? Potřebuje ho vůbec duchovně hledající? Vždyť jsou v dnešní době dostupné kdysi tajné jógické texty, filozofická a esoterická pojednání! Přece hledajícího (snad) mohou vést ty knihy samotné! Nemusí nikomu své ego podrobit a nemusí nikomu otevírat své srdce! Nebo je to jinak? Co se týká informací, dnešní hledající má obrovské možnosti. Z mnoha hledajících, kteří prostudovali jógickou a tantrickou literaturu a částečně intuitivně popisované věci pochopili, se na veřejnosti stali „kompetentními znalci“ ba „učiteli“. Sarkasticky (a možná i pravdivě) se dá říci, že je v současné době přemíra „guruů“ a čím dál, tím méně potencionálních žáků.

Při povrchním pohledu je velmi těžké rozlišit člověka bez skutečného Poznání, ale s dostačujícími vědomostmi, od skutečného Znalce. Je-li pozorovatel povrchní a hledá-li jen omezené lidské cíle, nerozřeší tento problém nikdy. Opravdový hledač Pravdy však za krátkou dobu, ne-li hned, rozdíl vycítí. Mluví-li někdo jen z knih a na základě svých omezených duchovních zkušeností, jistě může být charismatickou osobností, bavičem posluchačů; svým (nedostačujícím) poznáním však neoslní hledače Pravdy, a když ano, tak jen nakrátko. Velmi často tito hledající „učitelé“ nepronikli do jádra jógy (či duchovní disciplíny jako takové) a sami nechápou rozdíl mezi informací a Poznáním. Klamou sami sebe buď vědomě, nebo nevědomě z nedostatku znalosti zpětné jógické analýzy. Začnou na veřejnosti vystupovat jako „učitelé“ a jsou-li pak okolím takto bráni, bude pro ně jednou  velmi těžké si to v sobě svědomitě urovnat. Dřív nebo později pochopí svou skutečnou duchovní úroveň, ale to může být pozdě. Někteří jejich následovníci je už berou jako vůdce a spoléhají se na ně. Je to pak nebezpečně začarovaný kruh, který je karmicky velmi závažný.

Úkol skutečného gurua je nezáviděníhodný. Musí ukázat Cestu, která je však pro každého adepta trošku jiná. Není to lehký úkol ani pro jógina žijícího v Poznání. Jedna věc je sám se k Cíli dopracovat a druhá tam někoho dalšího dovést. Sám sebe může jógin „korigovat“, druhé jen ale s jejich pomocí a ochotou řídit se jeho radami. Proto je na místě žákova poslušnost, důvěra či víra v gurua. Platí, že pokud takový jógický vztah mezi guruem a žákem není nastolen, neuslyší žák od gurua nic skutečně podstatného. Je na místě to zopakovat: nic podstatného. Skutečná jóga není popsaná v knihách. V knihách jsou jen obecné návody a techniky, moudrosti a vědomosti, teorie a parafráze k zamyšlení. Žádná kniha se nezabývá konkrétními karmickými problémy konkrétního hledajícího...