Vztah duše a těla z pohledu Platonovy filozofie

Sokrates před smrtí nabádá své žáky, aby netruchlili, protože jak říká: „...až vypiji jed, již u vás nezůstanu, nýbrž odejdu pryč, tam do jakýchsi radostí blažených duší...“ (Faidon, 115c)
To, co zůstane, bude jen mrtvé tělo.
Jsme poučeni, že nějak škodit padlému protivníkovi a „...pokládati za nepřítele to mrtvé tělo, zatímco pravý bojovník odletěl a zbylo jen to, čím bojoval...“ (Ústava, 469d), je malicherné a pošetilé.
„Je třeba věřiti..., že duše je veskrze odlišná od těla, a co v životě samém dělá každého z nás, to že není nic jiného nežli duše, kdežto tělo je u každého z nás jev průvodní, že se těla zesnulých dobře nazývají obrazy zesnulých, avšak skutečná bytost každého z nás, co nazýváme nesmrtelnou duší, odchází k jiným bohům vydat počet..., počet pro dobrého bezpečný, ale pro zlého velmi strašný.“ (Zákony 12, 959a–c)
Platon se nám pokouší říci, že pouze a jedině v duši se nachází skutečná osobnost člověka, ona podstata, která přežívá fyzickou smrt. Samotné tělo je jen jakýmsi přídavkem duše, který je formován duší a skrze nějž se duše může projevovat. Pokud tedy budeme člověka chápat jako duši, pak jsme k tělu „připoutáni na způsob škeble“ (Faidros, 250c).
„Chceme-li viděti, jaká vpravdě jest (duše), nesmíme se na ni dívati tak, jak ji vidíme nyní, poskvrněnou od společenství těla i od jiných zlých věcí, nýbrž jaká jest ve své čistotě, takovou si ji musíme myšlením důkladně prohlédnout.“ (Ústava, 611c)
Nyní vidíme duši spíše jako krásnou sochu, kterou jsme vytáhli z moře, kde byla dlouhou dobu ponořena, a u níž těžko můžeme poznat původní podobu, „protože z bývalých částí těla jedny má ulámány, jiné od vln sedřeny a všelijak znetvořeny a naopak zase má na sobě jiné přírůstky jako lastury, chaluhy a kameny, takže se podobá spíše každému zvířeti... Takto i my se díváme na duši podobně znetvořenou tisícerými zly.“ (Ústava, 611d) Duše se musí nejprve zbavit těchto přírůstků, všech smyslností, které má od těla, a teprve poté se může zjevit ve své čisté a zářící přirozenosti.