Vznikl Stát Izrael

Dne 14. května 1948 Izrael vyhlásil svou nezávislost. Během následujících necelých 24 hodin pravidelné armády Egypta, Jordánska, Sýrie, Libanonu a Iráku napadly zemi a donutily Izrael bránit suverenitu, kterou ve své historické domovině znovu nabyl.

Následoval konflikt, který vstoupil do dějin pod názvem Válka o nezávislost a v kterém nově zformované a špatně vyzbrojené Izraelské obranné síly (Israel Defense Forces - IDF) odrazily během zuřivých bojů útoky, které trvaly 15 měsíců a vyžádaly si více jak 6 000 izraelských životů (téměř jedno procento židovské populace Izraele v té době).

Během prvních měsíců roku 1949 probíhala na půdě OSN přímá jednání mezi Izraelem a každou z útočících stran (kromě Iráku, který odmítl s Izraelem vyjednávat), která vyústila v dohody o příměří, které odrážely situaci na konci bojů.

V důsledku toho pobřežní pláň, Galilea a celý Negev připadly Izraeli, Judea a Samaří  (Západní břeh) Jordánsku, Pásmo Gazy Egyptu a Jeruzalém byl rozdělen mezi Jordánsko, které nabylo svrchovanosti nad východní částí včetně Starého města, a Izrael, kterému připadl sektor západní.

Budování státu

Po ukončení války se Izrael zaměřil na budování státu, na který lidé tak dlouho čekali a o nějž se tak dlouho snažili. První stodvacetičlenný Kneset (parlament) se sešel po celonárodních volbách (25. ledna 1949), v nichž volilo téměř 85% všech oprávněných voličů.

Dva z předních představitelů, kteří dovedli národ ke státnosti, se stali i předními představiteli země: David Ben-Gurion, hlava Židovské agentury, byl zvolen prvním ministerským předsedou; a Chaim Weizmann, předák Světové sionistické organizace, byl Knesetem zvolen prvním prezidentem. Dne 11. května 1949 Izrael zaujal jako 59. člen své místo v Organizaci spojených národů.

V souladu s konceptem 'ingathering of the exiles', který je jedním z raison d'être vzniku Státu Izrael, se brány země otevřely dokořán, aby učinily zadost právu každého Žida přijet do země a při vstupu získat její občanství. V prvních čtyřech měsících od vyhlášení nezávislosti dorazilo ke břehům Izraele na 50 000 přistěhovalců, převážně těch, co přežili Holocaust. Do konce roku  1951 se počet židovského obyvatelstva zdvojnásobil díky skutečnosti, že do země se přistěhovalo celkem 687 000 mužů, žen a dětí, více jak 300 000 z nich přitom tvořili uprchlíci z arabských zemí.

Hospodářský tlak vyvolaný Válkou o nezávislost a potřeba zajistit potřeby rychle rostoucí populace si vyžadoval úsporná opatření doma a finanční pomoc ze zahraničí.

Pomoc, kterou poskytla vláda Spojených států, půjčky od amerických bank, příspěvky židovských komunit z diaspory a poválečné německé reparace byly použity na financování výstavby nových bytů, mechanizaci v zemědělství, založení obchodní flotily a národních aerolinek, využití dostupných nerostných surovin, rozvoj průmyslu a rozšíření silniční infrastruktury, telekomunikací a elektrické sítě.

Ke konci prvního desetiletí existence se průmyslová výroba zdvojnásobila, stejně jako počet zaměstnaných a průmyslový export se dokonce zečtyřnásobil. Ohromné navýšení počtu obdělávaných ploch přinesl soběstačnost v oblasti dodávek všech základních potravinových produktů kromě masa a obilovin. Kromě toho bylo zalesněno na 50 000 akrů především neúrodné půdy a stromy byly nasázeny i podél silnic v délce 800 km.

Vzdělávací systém,který vznikal v židovské komunitě v období před založením státu a nyní zahrnoval i arabský sektor, zásadně expandoval. Školní docházka se stala bezplatnou a povinnou pro děti od 5 do 14 let (od roku 1978 je povinná do 16 let a bezplatná do 18 let). Rozvíjely se i kulturní a umělecké obory, které v sobě s tím, jak přijížděli Židé ze všech částí světa a přivážely s sebou jedinečné tradice svých komunit a společností, kde po generace žily, postupně propojovaly středovýchodní, severoafrické a západní prvky. V době, kdy Izrael oslavil deset let od svého vzniku, počet jeho obyvatel dosáhl něco málo přes dva miliony.