Vznik A51 - Dreamland

Fotografie základny Groom Dry Lake.V rozporu s datem na fotografii je tato focena v roce 2001 (lze vidět rozestavěnou pojížděcí dráhu)

V nově přejmenovaná oblasti Area 51 byly do konce roku 1958 dokončeny stavební práce naplánované již v roce 1956. Hermetičnost a utajení základny byla zesílena kompletním uzavřením vzdušného prostoru nad celou oblastí (uzavřený vzdušný prostor je označen jako R-4808). Osazenstvo základny se ale pomalu začínalo připravovat na nové úkoly. Mimo výcviku pilotů a zkoušek letounů U-2 zde měly být zahájeny i zkoušky nového výškového vysokorychlostního letounu Lockheed A-12 Blackbird v rámci projektu Oxcart. Jeho maketa byla do Area 51 dopravena v listopadu 1959 a byly na ní zahájeny dlouhodobé zkoušky radarové odrazovosti letounu.

Od září 1960 byl letecký provoz v Area 51 omezen z důvodu rozsáhlé rekonstrukce celé základny. Původní vzletová a přistávací dráha byla ze stávajících 5000 metrů prodloužena na 8500 metrů a byla zahájena výstavba dalších obslužných budov na základně. V lednu roku 1962 byl zakázaný prostor Area 51 dále rozšířen a ve stejné době byla dokončena stavba velkých zásobních palivových nádrží s obsahem 4 540 000 litrů.

První prototyp letounu Lockheed A-12 Blackbird byl do Area 51 přepraven 26.února 1962 a po jeho smontování s ním byly zahájeny pozemní pojížděcí zkoušky. První neoficiální vzlet nového letounu proběhl 26.dubna 1962, kdy s A-12 zkušební pilot firmy Lockheed Louis W. Shalk provedl krátký skok v malé výšce nad dráhou.,Oficiální první vzlet provedl Louis W. Shalk 30.dubna 1962. Let trval 60 minut a v jeho průběhu byla na letounu stejně jako pro prvním vzletu zaznamenána velká nestabilita. Postupně bylo do Area 51 dodáno všech 15 vyrobených letounů A-12 Blackbird a mimo výzkumu oblastí vysokých rychlostí na nich byly zkoušeny i speciální bezpilotní průzkumné letouny D-21 Drone, které byly neseny na pylonu nad zadní částí A-12. Program Oxcart byl dále rozšířen 13.března 1967, kdy byl v Area 51 poprvé proveden vzlet A-12 přestavěného na výškový stíhací letoun YF-12. Prvním pilotem nového letounu byl zkušební pilot továrny Lockheed James Eastham. Letoun YF-12 byl vybaven protivzdušnými střelami AIM-47 Falcon umístěnými v zbraňových šachtách v trupu letounu.

Ani programu Oxcart se ale nevyhýbaly havárie. První havarijní situací, kterou musely posádky A-12 řešit, bylo nouzové přistání A-12 číslo 123/6926, která pilotovaná pilotem Kenem Collinsem havarovala nedaleko Wendoveru. Pilotovi se podařilo přistát na břicho a ač sám vyvázl nezraněn, letoun byl zcela zničen (spekuluje se, že letoun byl zničen destrukčním zařízením odpáleným pilotem, aby zabránil úniku utajovaných informací o vzhledu letounu). Další havárií programu Oxcart byla havárie z 9.červenece 1964, kdy se z A-12 číslo 132/6939 katapultoval pilot Bill Park. Bill Bark byl při katapultáži donucen ve chvíli, kdy se mu na konečném přiblížení před přistáním v Area 51 zaseklo servo ovládající levé křidélko letounu v krajní poloze a letoun se začal nekontrolovaně v malé výšce naklánět na levou stranu. O necelé čtyři roky později, 4.července 1968 se z dosud neznámých příčin zřítil A-12 číslo 129/932 pilotovaný Jackem Weeksem, který při havárii zahynul.

Protože se v roce 1963 jako následník programu A-12 Oxcart začal rozbíhat program SR-71 Blackbird (krycí název projekt Senior Crown), byly do Area 51 dopravovány ke zkouškám i první letouny nového typu. První vzlet SR-71 v Area 51 vykonal zkušební pilot továrny Lockheed Robert J.Gilliand 22.prosince 1964 a do konce roku 1964 byly do Area 51 převezeny další dva prototypy letounů SR-71. Letové zkoušky SR-71 pokračovaly až do července 1965, kdy se další část zkoušek a výcvik nových pilotů přesunul na leteckou základnu Edwards AFB, kde se za SR-71 začali přecvičovat vybraní piloti USAF. V Area 51 zůstal pouze první prototyp, který se spolu s letouny A-12 podroboval zkouškám v oblasti supersonických rychlostí a výzkumům velkých výšek. Tyto testy probíhaly až do konce roku 1968. V roce 1968, přesněji v srpnu 1968, došlo také k prvnímu vzdušnému fotografování základny v Area 51 z fotogrammetrického letounu Geologického ústavu USA. Tyto fotografie byly označeny jako přísně tajné (Top Secret) a až do roku 1994, kdy byly staženy do archivů CIA, k nim měl přístup jen velmi omezený okruh lidí především z CIA a USAF.

V letech 1968-1969 se v Area 51 uskutečnily velmi zajímavé projekty Have Drill/Have Ferry a Have Dougnuth. Krycí název Have Drill/Have Ferry zahrnoval testy kořistního sovětského stíhacího letounu Mikojan-Gurevič MiG-17F. Have Dougnuth představoval testy letounu MiG-21F-13. Oba letouny, získané od zběhlých pilotů severovietnamského letectva, byly zevrubně testovány a zkoušeny (nezkoumaly se jen jejich letové vlastnosti, ale i střetné cvičné souboje proti soudobým americkým letounům pilotovanými instruktory z NAFB) a na základě těchto testů byla vypracována bojová metodika pro soubojovou taktiku proti těmto letounům. Tato metodika se stala součástí výcvikových osnov pilotů USAF a US NAVY a je jim přednášena dodnes.

V souvislosti se zahájením rozsáhlého výzkumu firmy Lockheed (výzkum byl realizován na základě kontraktu agentury DARPA) v oblasti Stealth technologií v projektu označeném Have Blue, bylo pro jejich testy vybráno speciálně sestavené zkušební zařízení (jeho součástí byla měřící bezodrazová komora a aerodynamický tunel k ofukování maket) v oblasti základny Area 51. Od roku 1970 do roku 1976 bylo v tomto zařízení zkoumáno a ozařováno 5 postupně modifikovaných maket Have Blue, na jejichž základě vzniknula dvojice pilotovaných demonstrátorů. První demonstrátor (sériové číslo 1001) byl na základnu v Area 51 dopraven 16.listopadu 1977. Po jeho sestavení a krátkých pozemních pojížděcích zkouškách s ním 1.prosince 1977 poprvé vzlétnul zkušební pilot firmy Lockheed William M.Park. V průběhu následujících testů se prokázala velká vrozená nestabilita letounu vedoucí nakonec 4.května 1978 v průběhu 36 zkušebního letu k havárii demonstrátoru (nezvládnutelný letoun se při přistání silně rozkýval ve vertikálním směru a narazil do země, pilot vyvázl se zlomeninami levé ruky a obou nohou) a jeho totálnímu zničení. Urychleně byl dokončen druhý demonstrátor, který byl v Area 51 poprvé zalétán 20.července 1978 pilotovaný podplukovníkem Kenem Dysonem. U něj již byl zkušebně nainstalován unikátní systém elektronického řízení známý dnes jako fly-by-wire. Tento systém pomohl zvládnout nestabilitu demonstrátoru, ale něž jej technici stačili včas správně nastavit a seřídit, byl i druhý demonstrátor dne 11.července 1979 v průběhu 52.zkušebního letu zničen při havárii (pilot se zachránil katapultáží). Další demonstrátor (sériové číslo 1002) už stavěn nebyl, protože představitelé USAF byli spokojeni se stealth vlastnostmi demonstrátorů Have Blue a dali zelenou novému projektu Senior Trend, jež si dal za cíl zkonstruování plně bojově využitelného stealth letounu. Trosky obou demonstrátorů byly z důvodů utajení projektu pohřbeny v areálu základny a jsou zde pravděpodobně dodnes.

Projekt Senior Trend byl spuštěn v roce 1977 na základě získávaných zkušeností z projektu Have Blue. Jak už bylo řečeno, jeho úkolem byla konstrukce bojového letounu s maximálním využitím technologií Stealth, ověřených na demonstrátorech Have Blue. Vznikl tak prototyp YF-117 zkonstruovaný za základě druhého demonstrátoru Have Blue s tím rozdílem, že byl o 50 procent zvětšený a jeho příď měla odlišný tvar. Prototyp byl do Area 51 přepraven 16.ledna 1981. Zde byl finálně testován v bezodrazové komoře a po továrních testech byl 18.června 1981 zalétán zkušebním pilotem Halem Farleym. Následně byl rozsáhle testován nejen v mezních letových režimech, ale i v simulovaném bojovém nasazení, kdy byly prověřovány vlastnosti stealth při průniku a následném úniku ze střeženého prostoru. Aby nebylo možné okopírovat unikátní tvar letounu a odvodit jeho reálné bojové možnosti, probíhaly veškeré testy v noci. První prototyp YF-117 byl zanedlouho doplněn druhým prototypem, který byl do Area 51 dopraven v srpnu 1981 a zalétán 24.září téhož roku. 15.2.1982 byla v hlavním hangáru Area 51 uspořádána předváděcí akce prvních prototypů určená pro přední technologické odborníky a představitele USAF. Následně se rozběhla série zkoušek pro schválení letounu do sériové výroby. Při zkouškách byl zničen první prototyp YF-117, se kterým musel nouzově přistát zkušební pilot Robert Riendenauer. Pilot sice havárii přežil, ale letoun byl roztrhán v pásu přes 150 metrů, takže byl již neopravitelný. Po zahájení sériové produkce letounů F-117 tyto již nebyly zalétávány v Area 51, ale po prvotním nočním záletu v Burbanku přelétávaly do Area 51 samostatně a zde se cvičili bojoví piloti USAF, kteří následně utvořili dvě jednotky vybavené tímto typem letounu.

Po ukončení testů projektu Senior Trend v Area 51 pokračoval výzkum stealth technologií a leteckých systémů jako například stealth střely s plochou dráhou letu (program Senior Prom), pokročilý stealth bombardér B-2 firmy Lockheed (program Senior Peg, postavena byla jedna maketa a nelétající demonstrátor) a proběhlo zde několik měření a pozemních testů letounů YF-22 a YF-23 (zalétání,letové zkoušky a konečné srovnání letounů s porovnávacími zkouškami proběhly na letecké základně Edwards).

V současnosti má v Area 51 probíhat výzkum a testy nového hypersonického letounu projektu Aurora a výzkum bezpilotních stealth letounů určených pro taktický a strategický průzkum. Prostor Area 51 byl v průběhu 90.let dvakrát rozsáhle rozšířen. První rozsáhlé rozšíření se odehrálo v říjnu 1993, kdy byla k Area 51 připojena oblast okolo jezera Papoose Dry Lake a druhé je datováno k dubnu 1995, kdy byly připojené oblasti Freedom Ridge a Whitesides Peaks. Tyto oblasti nebyly příliš důležité pro chod celé základny, ale byly vhodné pro další zamaskování základny proti pohledu z Tikaboo Peak, oblíbené pozorovatelny pro zvědavce základny. I přes částečné skrytí základny těmito územími je základna stále ještě z větší části volně viditelná z Tikaboo Peaks. Problémem je pouze vzdálenost téměř 36 mil, takže bez velmi kvalitního vybavení není možné základnu detailně pozorovat ani fotografovat. Zůstává tak i nadále Dreamlandem - Zemí snů.

Zdroj: https://www.valka.cz