Vzestup a pád mystického města

Karlův přítel, básník Francesco Petrarca (1304-1374), jej skutečně mnohokrát vyzýval, aby obnovil slávu antického římského impéria. To by ale v Praze nešlo, protože Řím byl stále mocný, byť tentokrát už jako sídlo hlavy západního křesťanstva. Sílu církve nijak zvlášť nepodlamovala ani skutečnost, že právě v oné době se papež ocitl v avignonském zajetí a posléze došlo ke schizmatu - existenci dvou (později i tří) papežů, kteří se nikoliv nepodobni moderním stranickým papalášům navzájem vylučovali z církve.

Karla by ostatně ani nenapadlo, aby směřoval proti církvi. Jako muž mimořádných schopností státnických, intelektuálních a možná i mimosmyslových, jistě citlivě vnímal, že impérium římského typu by v pozdně středověkém světě bylo už jen neživotným anachronismem. A především - jak vyplývá i z jeho některých vět ve vlastním životopisu - bytostně toužil po něčem vyšším. Dost možná přitom disponoval také darem vnitřního vidění, kterým dokázal rozpoznat duchovní potenciál podivně utvářeného města na Vltavě odedávna sevřeného mezi posvátné kopci. Nebo tomu aspoň věřil.

Nelze ale vyloučit, že i v tomto případě se v jeho rozhodování mísily prvky iracionální a racionální. Jako upřímný věřící papežským schizmatem a úpadkem morálky v církvi jistě vnitřně trpěl. Doufal snad, že když vybuduje vzorné duchovní centrum, přitáhne do něj to, co je v křesťanství zdravé - a ono se pak vnitřně obrodí? Nelze nevidět, že náběh k takovému vývoji tu byl, jen se to pak celé nějak zvrtlo...

Buď jak buď, do povznesení Prahy Karel vložil nesmírné prostředky a obrovské úsilí. Nemůže zřejmě za to, že po jeho smrti v roce 1378 se projekt zastavil a posléze zhroutil do krvavého víru husitských válek. I když... co by se stalo, kdyby místo neschopného Václava IV. preferoval přece jen poněkud ukázněnějšího, pracovitějšího a schopnějšího Zikmunda? Zůstalo by centrum říše natrvalo v Praze? Nedošlo by k husitskému drancování? Bylo by dnes Česko jádrem středoevropské nebo evropské mocnosti první kategorie?

Historie ale nezná kdyby. Ostatně možná to byl právě Karel, kdo vytvořil první předpoklady k tomu, aby Praha v budoucnosti oslovila Rudolfa II. A aby se ještě jednou a zřejmě naposledy stala středem duchovního světa.