Význam Islámu

Slovo islám je odvozeno od arabského kořene "SLM", který kromě jiných věcí znamená mír, čistotu, podřízenost a poslušnost. V náboženském smyslu slovo islám znamená podřízenost vůli Boží a poslušnost Jeho zákonům. Spojení mezi původním a náboženským významem tohoto slova je silné a zřejmé. Pouze podřízeností vůli Boží a poslušností Jeho zákonům může člověk dosáhnout opravdového míru a těšit se z trvající čistoty.
Někteří nezasvěcenci nazývají naše náboženství "mohamedánství" a označují Islámské věřící jako "mohamedány". Muslimové proti užívání těchto slov protestují a odmítají je. Bude-li naše víra označována jako mohamedánství a bude-li se nám říkat mohamedáni, pak budou vznikat určité mylné představy. Toto nesprávné pojmenování naznačuje, že naše náboženství je pojmenováno po smrtelné bytosti, tedy po Muhammadovi, a že islám je jen další "ismus" jako judaismus, hinduismus, marxismus atd. Dalším omylem jehož se nezasvěcenci dopouštějí, je, že mohou považovat muslimy, které nazývají, mohamedány, za uctívače Muhammada nebo za lidi věřící v Muhammada podobně jako například křesťané věří v Ježíše Krista. Další omyl spočívá v tom, že slovo mohamedánství může nezasvěcence přivést k domněnce, že toto náboženství založil Muhammad, a proto bylo po něm pojmenováno. Všechny tyto představy jsou naprosto mylné nebo přinejmenším zavádějící. Islám není jen dalším "ismem". Muslimové neuctívají Muhammada a nepohlížejí na něho, jak se křesťané, židé, hindové, marxisté atd. dívají na své vůdce. Muslimové uctívají pouze Boha. Muhammad byl pouze smrtelník, kterého Bůh pověřil učením slovu Božímu vedením příkladného života. Mohammed zaujímá v dějinách místo jako nejlepší model člověka v oblasti zbožnosti a dokonalosti. Je životným důkazem toho, čím se může člověk stát a čeho lze dosáhnout ve sféře výtečnosti a cti. Muslimové navíc nevěří, že Muhammad založil islám, přestože jej v poslední fázi náboženského vývoje uchoval. Původním zakladatelem islámu není nikdo jiný než Bůh sám a datum založení islámu spadá do časů Adamových. Islám existoval v té či oné podobě už od počátku a bude existovat až do konce času.
Pravé jméno našeho náboženství je tedy islám a ti, kteří je následují, jsou muslimové. Přes rozšířené omyly islám nebo podřízenost vůli Boží společně s poslušností Jeho zákonům neznamenají rozhodně ztrátu individuální svobody nebo podlehnutí fatalismu. Každý, kdo si to myslí nebo tomu věří, nepochopil skutečný význam islámu a pojmu Bůh v islámu. Islámský pojem Bůh popisuje Boha jako nejmilosrdnějšího a nejvlídnějšího, nejvíce milujícího a nejvíce pozornosti k potřebám člověka majícího, jako plného moudrosti a péče o Jeho stvoření. Jeho vůle je proto vůle plná blahosklonnosti a dobra a to, co předepisuje Jeho zákon, je proto zcela určitě v nejlepším zájmu lidstva.
Když civilizovaní lidé dodržují zákony svých zemí, jsou považováni za rozumné občany a čestné členy společnosti. Žádný zodpovědný člověk by neřekl, že dodržováním zákonů ztrácejí tito lidé svou svobodu. Žádný rozumný člověk by si nemyslel, a ani na chvilku by neuvěřil, že lidé dodržující zákony jsou bezmocní fatalisté. Podobně i člověk, který se podřídí vůli Boží, což je dobrá vůle, a který poslouchá zákon Boží, což je ten nejlepší zákon, je rozumný a čestný. Získává ochranu svých práv, prokazuje opravdovou úctu k právům jiných lidí a těší se velké, zodpovědné, tvořivé svobodě. Podřízenost dobré Boží vůli proto osobní svobodu neodnímá ani neomezuje. Právě naopak, poskytuje svobodu velkého rozsahu a ve velkém měřítku. Osvobozuje myšlení od pověr a naplňuje je pravdou. Osvobozuje duši od hříchu a zla a oživuje ji dobrem a čistotou. Osvobozuje duši od marnosti a hrabivosti, od závisti a napětí, od strachu a nejistoty. Osvobozuje člověka od podřízenosti falešným božstvům a nízkým pudům a odhaluje před ním krásné horizonty dobra a výtečnosti.
Podřízenost dobré vůli Boží společně s poslušností Jeho prospěšnému zákonu je nejlepší obranou míru a pořádku. Umožňuje člověku smířit se na jedné straně s ostatními a na druhé straně smířit lidskou obec s Bohem. Vytváří harmonii mezi částmi přírody. Podle islámu je všechno na světě nebo každý jev odlišný od člověka spravován Božím zákonem. Tento zákon podřizuje celý fyzický svět Bohu a Jeho zákonům, což zase znamená, že jde o islámský nebo muslimský stav. Fyzický svět nemá možnost volby. Nemá možnost volit vlastní cestu, pouze poslouchá zákon Stvořitele, zákon islámu neboli zákon podřízenosti. Pouze člověk se stal bytostí vybavenou inteligencí a schopností rozhodovat se. A protože má člověk vlastnosti inteligence a volby, je vyzýván, aby se podrobil dobré vůli Boží a poslouchal jeho zákony. Když si člověk zvolí cestu podřízenosti zákonu Božímu, vytvoří tak harmonii mezi sebou a ostatními částmi přírody, které jsou Bohu podřízeny. Bude ho pak provázet pravda a harmonie se všemi ostatními částmi přírody. Vybere-li si však neposlušnost, pak sejde z pravé cesty a nebude ho doprovázet pravda. Upadne v nemilost a postihne ho trest Boha, tvůrce zákonů.
Protože islám znamená podřízenost dobré vůli Boží a poslušnost Jeho prospěšnému zákonu a protože toto je podstata poselství všech Bohem zvolených poslů, přijímá muslim všechny proroky před Muhammadem bez jakékoli nerovnoprávnosti. Muslim věří, že všichni tito proroci Boží a jejich věrní následovníci byli muslimové a že jejich náboženstvím byl islám, jediné pravé univerzální náboženství Boží (Korán, 2:128-140; 3:78-44; 31:22; 42:13).
Na závěr této části by bylo prospěšné uvést moje výroky, které se objevily v Observer Dispatch (O. D.) v Utice 4. prosince 1972. Článek ukazuje, kolik překrucování a nejasností existuje v této oblasti. Snad omluvíte částečné překrývání a opakování určitých myšlenek, k němuž dochází vinou vysoké citlivosti celé záležitosti a potřeby zopakovat islámské stanovisko.
Značný údiv vzbuzuje zpráva uveřejněná v O. D. dne 25. listopadu. U mnoha učitelů a kazatelů vyvolává soucit k neinformované veřejnosti a současně lítost. U každého člověka dobré vůle a svědomí požaduje, aby dostál svým morálním povinnostem.
Marcus Eliason ve zprávě z části Izraelem okupovaného Jordánska napsal, že "Muslimové" kromě jiného "uctívají Abrahama jako Ibrahima ..."
Je neuvěřitelné, že v této době, v našem malém světě, je možné v čerstvě vytištěných novinách číst, že muslimové uctívají Ibrahima. Ještě neuvěřitelnější je, že tyto zprávy pocházejí ze zdroje, který je považován za informovaný a jako takový se předkládá veřejnosti.
Celá staletí lidé na západě zastávali a šířili názor, že muslimové uctívají Muhammada, jehož náboženství bylo nazýváno mohamedánství a jehož věřící byli na západě známí jako mohamedáni. Pak se tito lidé nějak dozvěděli, že muslimové uctívají Alláha, "nějaké božstvo". A teď dospěli k novému objevu, muslimové prý uctívají Abrahama jako Ibrahima.
Faktem zůstává, že muslimové nikdy neuctívali Muhammada nebo nějakou jinou lidskou bytost. Vždy věřili, že Muhammad je smrtelný stejně jako četní proroci před ním a že nejvyšší poctou lidstvu je skutečnost, že člověk mohl dosáhnout tohoto nejvyššího stavu, tedy proroctví.
Muslimové věří, že Muhammad byl posledním, ne jediným prorokem, který posílil a znesmrtelnil Boží poselství člověku. Toto poselství bylo zjeveno Bohem mnoha prorokům různých národností v různých dobách, patři mezi ně i Abraham, Izmael, Izák, David, Mojžíš, Ježíš a Muhammad (mír budiž s nimi). Mnohem důležitější však je, že muslimové v ně věří bez jakéhokoli rozlišování mezi nimi.
Pro své všeobecné hledisko a všesvětové zaměření muslimové těžce nesou, že vinou nešťastného nepochopení jsou nazýváni mohamedány a jejich víra mohamedánstvím. Důsledky těchto názvů jsou nemilé, a to z mnoha důvodů. Muslimové se nepovažují za rasovou nebo etnickou skupinu s nějakým výjimečným monopolem. Jejich náboženství není pojmenováno po člověku nebo místu, je transcendentní a nadčasové.
Správný název náboženství je islám a jeho následovníci se správně nazývají muslimové. V náboženské souvislosti slovo islám znamená pod-řízení se vůli Boží a poslušnost Božímu zákonu. Vůle Boží je v Koránu definována jako soucítící s lidmi. Jeho zákon jako nanejvýš prospěšný a spravedlivý. Každá lidská bytost, která se mu podřídí a poslouchá Ho, je tudíž v morálním islámském smyslu muslimem. V tomto smyslu Korán nazývá Abrahama a všechny autentické proroky muslimy a označuje jejich náboženství jedním a týmž slovem - islám. Z toho plyne, že muslim není jen následovníkem Muhammada, ale také Abrahama, Mojžíše, Ježíše a ostatních poslů.
Konečně slovo Alláh v islámu znamená jednoduše, ale nanejvýš důrazně Jeden a jediný věčný Bůh, stvořitel vesmíru, Pán všech pánů a král všech králů. Jediným neodpustitelným hříchem v islámu je víra v jakékoliv božstvo jiné než Bůh. Nejběžnější denní muslimská modlitba zní: "Ve jménu Boha milosrdného, slitovného."