Vyslaný vzkaz ze Země
Projekt SETI nebyl omezen pouhým pasivním nasloucháním přicházejících signálů z vesmíru, ale několikrát byl učiněn pokus v podobě aktivního vysílání radiového signálu obsahujícího nějaké poselství či vzkaz. Nejznámější z těchto pokusů je vzkaz označovaný jako „Zpráva z Areciba“, který byl odvysílán 16. listopadu 1974 při příležitosti znovuotevření radioteleskopu Arecibo v Portoriku. Signál byl namířen na hvězdokupu M13, vzdálenou od Země 25.000 světelných let. Na otázku, proč právě tato hvězdokupa, existuje několik odpovědí. Především se jedná o jednu z nejznámějších hvězdokup. Obsahuje více než 100.000 hvězd, na šířku má přes 150 světelných let a její stáří je odhadováno na 12 miliard let. Jedním z důvodů byla také její výborná pozorovatelnost a poloha, ve které se nacházela právě při ceremoniálu znovuzprovoznění radioteleskopu. Zpráva se skládala z 1679 binárních čísel a byla odeslána na frekvenci 2380 MHz s posunem o 10 Hz. Síla signálu byla 1000kW, což z něj činí nejsilnější signál, jaký kdy člověk odvysílal. Celé vysílání trvalo 1679 vteřin a nebylo opakováno. Tato délka byla zvolena z čistě matematických důvodu. Číslo 1679 je násobkem dvou prvočísel 23 a 73 a proto může být zpráva rozdělena do 23 sloupců a 73 řádků. V případě prohození řádků a sloupců by vznikl nesmyslný shluk čísel. Kdokoliv, kdo by tento signál zachytil, by ho rozdělil právě na 23 sloupců a 73 řádků a tím by vznikl obdélník obsahující ona důležitá data.
Pokud bychom zprávu četli od shora dolů, dala by se rozdělit na 7 jednotlivých částí:
- 1 – Čísla od 1 do 10
- 2 – Atomová čísla prvků DNA
- 3 - Chemické vzorce nukleotidů DNA
- 4 – Dvojšroubovice DNA
- 5 - Grafické znázornění člověka
- 6 – Sluneční soustava
- 7 – Informace o radioteleskopu
Nyní se podíváme na vysvětlení jednotlivých částí:
Čísla od 1 do 10 jsou zapsána v binárním formátu. Spodní řada představuje začátek každého čísla. Ačkoli známe binární soustavu, rozluštění těchto čísel nemusí být na první pohled zřejmé, protože nevyplývají ze způsobu, jakým jsou čísla zapsána. Pro přečtení prvních 7 čísel stačí ignorovat spodní řadu a číslo přečíst v binárním formátu shora dolů. Rozluštění čísel 8, 9 a 10 je ale malinko odlišné, protože čísla pokračují v dalším sloupečku směrem doprava. Toto má naznačit, že čísla, která jsou příliš velká na to, aby se vešla do jednoho sloupečku, mohou být rozepsána do dalších a tedy pokračují ve sloupci napravo. Návaznost je zdůrazněna chybějící cifrou ve spodní řadě označující začátek čísel.
V následující části se objevují čísla 1, 6, 7, 8 a 15. Představují atomová čísla prvků vodíku, uhlíku, dusíku, kyslíku a fosforu, tedy základních stavebních kamenů DNA. Oproti metodě předchozích sloupců jsou zde čísla 8 a 15 zapsána v logickém rozšíření binárního kódování.
V této části jsou popsány nukleotidy pomocí 5 prvků z předcházejícího dílu zprávy. Každá součást představuje chemický vzorec nukleotidů tak, jak jsou začleněny do řetězce DNA a nikoli ve své volné formě. Pro ukázku třeba deoxyribóza (C5OH7 v řetězci DNA, ale C5O4H10 ve volné formě) je v binárním kódu zapsána takto: 
7 atomů vodíku, 5 uhlíku, žádný dusík, 1 atom kyslíku a žádný fosfor
Tato část představuje dvojšroubovici DNA. Sloupec uprostřed udává počet nukleotidů.
Symbol uprostřed představuje fyzické vyobrazení člověka. Prvek v levé části udává průměrnou výšku 1764 mm. Toto číslo odpovídá horizontálně zapsanému číslu 14 v binárním kódu a vynásobenému číslem 126, které představuje vlnovou délku zprávy. Prvek v pravé části udává velikost lidské populace v roce 1974. V tomto případě je číslo orientováno horizontálně s označením počátku v levém horním rohu.
V této části je vyobrazena Sluneční soustava se svými planetami seřazenými dle vzdálenosti od Slunce (Slunce-Merkur-Venuše-Země-Mars-Jupiter-Saturn-Uran-Neptun-Pluto). Pluto je nyní považováno za trpasličí planetu, ale v době odeslání signálu bylo počítáno mezi regulérní planety. Planeta Země je graficky posunuta směrem nahoru pro zdůraznění zdroje signálu. Zároveň postava člověka je vyobrazena přímo nad symbolem planety Země. Kromě planetární posloupnosti toto grafické vyobrazení ukazuje také hrubé poměry velikostí a hmotností jednotlivých planet.
V poslední části je vyobrazen radioteleskop Arecibo se svým poloměrem 306,18 m, který představuje opět číslo získané násobením 2430 a vlnové délky zprávy 126 mm. V tomto případě je číslo orientováno opět horizontálně, ale počátek je v pravém dolním rohu.
Jelikož bude trvat 25.000 let, než tato zpráva dorazí do svého cíle ( dalších 25.000 let pro odpověď ), byla spíše ukázkou technologického pokroku lidstva, než skutečným pokusem o mezihvězdnou komunikaci s mimozemšťany. Vždy je tu ale možnost zachycení zprávy mimozemskou sondou, nebo kosmickou lodí a v takovém případě odpověď může dozazit i mnohem dříve. Autorem této zprávy byl Dr. Francis Drake s menší výpomocí Carla Sagana. Ať už tato zpráva měla nějaký význam nebo ne, byla perfektní ukázkou, jak by se dalo komunikovat s mimozemskou civilizací a co by takové zprávy měly obsahovat.